Úvodem

Čeští lesníci vždy měli dobré kontakty se světem. Ještě dříve, než se do něj vydali, učili se pěstovat světové vyslance – cizokrajné dřeviny – u nás a v řadě případů byli první ve střední Evropě. A tak začali šířit slávu českého lesnictví i ve světě samém.

Už Karel IV. přivedl k nám vinnou révu a Rudolf II. introdukoval první lesní dřeviny a zakládal arboreta. Česká šlechta v tom pokračovala a tak se naši lesníci seznamovali s velkým počtem dosud neznámých dřevin. Pěstovali je i v lesních porostech – vzpomeňme douglasku, jedli obrovskou, některé borovice. A tak, když už vyšli do světa, měli o těchto dřevinách celkem slušné znalosti o jejich biologických a růstových vlastnostech.

K těm vzdělaným českým lesníkům patřil i slavný vynálezce lodního šroubu Josef Ressel z Chrudimi. Už v roce 1817 napsal publikaci o rychlé metodě výpočtů pozemkových ploch pro lesníky a zemědělce.

Jiný český lesník, naddozorce lesů ve Zbirově, Ondřej Geschwind (1842-1893) byl zcela určitě prvním průkopníkem šlechtění lesních dřevin u nás a zároveň zřejmě i prvním českým lesnickým expertem v zahraničí.

Už v roce 1875 napsal dva články do časopisu Háj. Jeden z nich se jmenoval „O umělém zúrodňování (hybridování) lesního stromoví“. To bylo už v době, kdy se slavný francouzský šlechtitel Villmorin začal věnovat šlechtění dřevin…

O. Geschwind psal:

„Častokráte namáháme se marně, abychom některé cizí stromové druhy zde zdomácnily a vyhodíme mnoho peněz za to. U svých stromů ale nehledáme výhody, nýbrž hledíme za oceán, zdaliž tam není dřevina, kteráž by svým rychlým růstem neodpomohla nedostatku dříví. Příroda sama nám ukazuje cestu, kterou se béře, nebo ona tvoří sama míšence, my ale si toho nevšímáme. Nežli by zde nějaká dřevina z jihu zdomácněla, můžeme získati za touž dobu novou dřevinu v novém podnebí, která byla-li by rozumně zúrodněna, nebo zkřížována, hojně by se odměnila za naši práci“.

Ondřej Geschwind byl zaníceným šlechtitelským průkopníkem a napsal, že bude ve svých pokusech pokračovat, i kdyby byl nařčen „darwinistou“!

A právě tento průkopník šlechtění lesních dřevin se stává průkopníkem i českých lesníků v zahraničí, neboť působil od roku 1882 až do své smrti v roce 1893 v Illidži, Sarajevu a Travniku, v pozdější Jugoslávii. Zřejmě to byl on, český lesník, který zalesňoval borovicemi proslulý vrch Marjan nad bájným Splitem, během osmdesátých let devatenáctého století, v dnešním Chorvatsku. Možná ani nebyl jediným Čechem při této práci.

Snad prvním českým lesníkem, který se vůbec seznámil s tropickými lesy Afriky byl Ing. Jar. Lemarie, žák profesora J. Konšela z lesnické fakulty v Brně. J. Lemarie strávil rok svého života ve Francouzské rovníkové Africe – v Gabunu a své poznatky publikoval v časopise Příroda ve čtyřech číslech v roce 1928, tedy už v první polovině dvacátého století. K němu se ještě vrátíme později.

Ve druhé polovině dvacátého století už rapidně přibývalo českých lesníků v tropech. Koncem padesátých let vyučoval na lesnické fakultě v Mosulu v Iráku Ing. M. Martinů (1959-61) O. Pazdírek v Etiopii a Ing. J. Parkán, CSc. v Guineji (1960-64). To všechno byly expertízy vzniklé z různých příčin, většinou na pozvání hostitelské země. I k nim se ještě později dostaneme v širším rozboru.

Počátkem šedesátých let dvacátého století se však vysílání českých expertů do tropů začaly zabývat i různé instituce a celý proces začal rychle nabývat na objemu. Nejdříve to byla lesnická fakulta VŠZ v Praze, kde byla zřízena katedra světového lesnictví v r. 1959, která se změnila v r. 1962 v Institut tropického a subtropického zemědělství VŠZ v Praze, dnešní Institut tropů a subtropů, ČZU.

V roce 1962 začala také pracovat komise pro komplexní výzkum rozvojových zemí při presidiu ČSAV a tady vznikla vynikající základna, na které se soustřeďovala práce četných lesnických a dřevařských expertů, jejich výzkum, pedagogická a projektová práce pro rozvojové země a pro samotné agencie OSN (FAO, UNESCO, UNIDO, ILO, aj.).

Výše uvedené institucionální činnosti vhodně podchycovala Polytechna, podnik zahraničního obchodu pro zprostředkování technické spolupráce, který organizoval projekty, měl styk s rozvojovými zeměmi i agenciemi OSN a vyslal do světa větší množství českých lesnických expertů, s kterými udržoval pravidelné kontakty.

V dalších letech se pak konala četná sympozia v rámci ČSAV a přibývalo publikačních možností nejen ve sbornících těchto sympozií, ale i ve sborníku Silvaecultura tropica et subtropica, založeném na Vědeckém lesnickém ústavu VŠZ, pokračovateli dřívější lesnické fakulty VŠZ v Praze.

Největší rozkvět českého lesnického expertismu můžeme tedy vymezit lety 1960-1990. V roce 1990-91 skončila ale nejen činnost Komplexní komise a jejich sekcí ČSAV, ale i Polytechny. Následný bouřlivý vývoj vysokých škol po roce 1990 vedl sice k obnovení lesnické fakulty v Praze, ale zároveň se dostavil i útlum v její expertizní činnosti. Kromě zakončení činnosti komise ČSAV a Polytechny se zrušilo i české ministerstvo lesního a vodního hospodářství, které drželo a vychovávalo lesnické experty, zrušila se katedra světového lesnictví na lesnické fakultě v Brně, přestaly postgraduální kursy pro experty, přestala vycházet Silvaecultura tropica et subtropica. A aby toho nebylo málo, Československo se roztrhlo na dva státy. Není proto divu, že rapidně poklesl počet českých expertů v zahraničí a tento trend pokračoval až do konce dvacátého století.

Je velice potěšitelné, že právě v této, tak nepříznivé době pro český expertismus v tropickém lesnictví, přichází především Ústav pro hospodářskou úpravu lesů Brandýs nad Labem s vynikající myšlenkou na seminář „České lesnictví ve světě“. Ten byl uspořádán oficiálně Českou lesnickou společností v Praze ve spolupráci s ÚHÚL a za finančního přispění ministerstva zemědělství v Praze dne 30. března 2004 na Školním lesním podniku brněnské lesnické fakulty ve Křtinách.

Na tomto vpravdě historickém semináři, který obětavě připravil především Ing. Richard Slabý z ÚHÚL, byla zhodnocena dosavadní činnost desítek českých lesnických expertů a vydána vynikající elektronická publikace se stručným tištěným výtahem. A na tomto, dnes můžeme říci tak potřebném a slavném semináři, byl podán návrh dnešního editora, aby byla vydána širší publikace, která by vyčerpávajícím způsobem zachytila přepestrou a bohatou činnost českých tropických lesníků, dokud ještě staří pamětníci žijí a jsou schopni tyto dějiny písemně zachytit. Návrh byl zástupci ÚHÚL a ministerstvem zemědělství příznivě přijat a editor byl požádán, aby připravil osnovu publikace. K tomu došlo již dne 6. dubna 2004, kdy E. Václav zaslal návrh na vydání publikace řediteli ÚHÚL Ing. Jaromíru Vašíčkovi, CSc. E. Václav ke svému návrhu pak vypracoval podrobnou osnovu publikace dne 29. května 2004.

Na schůzce ředitele ÚHÚL Ing. Vašíčka, CSc., Ing. P. Pacourka z ÚHÚL a E. Václava dne 11. června 2004 došlo k souhlasu ÚHÚL, že se stane vydavatelem elektronické knihy, a byly stanoveny další kontaktní osoby ÚHÚL, které pomohou při rozběhnutí prací (Ing. L. Prylová a Bc. I. Kolínská). Byl vypracován průvodní dopis expertům i s dotazníkem, zajišťován adresář a veškeré údaje o publikacích expertů. Práce na sběru podkladů začaly v září 2004 a trvaly do března 2005 (první etapa) a pak do listopadu 2005 (druhá etapa).

Práce na publikaci – ač poměrně velice složitá a místy i detektivní – se výborně rozjela a na tzv. sumarizační schůzi v ÚHÚL 22. 4. 2005 za účasti členů redakční komise Ing. P. Pacourka, Ing. L. Prylové a Bc. I. Kolínské za ÚHÚL a prof. Ing. J. Jeníka, CSc., Ing. O. Setzera a E. Václava bylo konstatováno, že veškeré podkladové práce na rukopisu probíhají úspěšně a že by mohly být skončeny do svátku Svatého Václava, tj. do 28. září 2005, kdy se poté opět členové redakční rady ve složení Ing. R. Slabý, Ing. L. Prylová, Ing. O. Setzer a profesorů J. Jeníka a E. Václava sešli 7. 10. 2005 v Brandýse nad Labem. S potěšením vzali na vědomí, že nám poslali své podklady i četní experti, dnes žijící mimo republiku (Kanada, Švýcarsko, aj.) a fakt, že Fakulta lesnická a environmentální ČZU v Praze, která vychovala a dodala ze svých řad mnoho expertů, se stala spoluvydavatelem naší publikace.

Další schůzky redakční rady (R. Slabý, J. Jeník, O. Setzer, L. Prylová a E. Václav se konaly 16.11. 2005, 3.2. 2006, užší redakční rada se sešla též 16.6., 20.9. a 22.11.2006. Na těchto schůzkách se dokončoval rukopis do finální podoby a navíc byla iniciována akce založení lesnického archivu českých expertů v Kostelci n. Č. L.

Myslím, že tady by mohl úvod naší elektronické knihy končit. Jako další bude následovat studie o tom, co ten tropický les vlastně je – a to z pera povolaného znalce prof. Ing. Jana Jeníka, CSc., Dr.h.c.