Štepán Unčovský

Vážení kolegové z Česka a jiných zapadlých koutů světa!

Bude tomu již 15 let, co praktikuji život lesnického nomáda a nepřestává mně udivovat, jak i v nejzapadlejších koutech světa lidé vědí o Česku: v Chile se mi ještě nestalo, že by byť i obyčejný sedlák nevěděl, ze Československo je někde uprostřed Evropy, v Africe to věděla většina lidí se školním vzděláním, pravda, vždycky se najdou výjimky, ve Spojených státech nás, pokud vůbec vědí, že něco takového existuje, nejčastěji umisťují na Balkán...

Kam tím mířím? Nikdy mně sice asociací s Českem automaticky nezařazovali do kategorie Oxford, Harward a podobně, ale do kategorie solidních evropských odborníků ze země s dlouhou lesnickou tradicí ano. Sam jsem se také na několika málo příkladech mohl přesvědčit o tom, že to, co umějí jiní se zvučnějšími jmény, umíme také a přesto je nás po těch koutech světa žalostně málo.

Měl jsem u sebe v různých projektech na praxi, na stážích a na krátkodobých expertízách již dobře přes 50 studentů či čerstvých absolventů ze všemožných zemí, z Česka i přes osobní pokusy o naverbovaní jen 3. Muže za to Honza za pecí? Muže za to neochota risknout obrovsky krok do neznáma často bez záruky, že zítra bude co jíst a kde přespat? Neumíme se odpovím způsobem „prodat“ a protlačit? Podle mého názoru od každého trochu, ale navíc je tu jeden rozhodující handicap: všichni tito mladí odborníci přišli s hmatatelnou podporou (včetně finanční) své mateřské university nebo vlády země odkud přišli.

Zkuste se prosím na Vašem semináři nad mojí reflexí zamyslet a navrhnout vhodný mechanismus, kterým by se získávání odborných zkušeností ve světě aktivně podporovalo. Pro stát je to v globalizovaném trhu jinak, než nás dříve učili: když kvalifikovaný odborník odejde do světa, není to ekonomická ztráta, ale výnosná investice: obchodní kontakty se nebudují návštěvami vládních delegací a naše příspěvky do mezinárodních organizací se nevrátí tím, že tam nepošleme ani toho Honzu. Za starého režimu byla tato podpora politicko-loupežnicky organizována, dnes je to pro nás evidentně záležitostí neviditelné ruky trhu, ale trh, zvláště ten globalizovaný, se musí hýčkat. Ono se to jinak cestuje, získává zkušenosti a „prodává“, když dotyčný odborník není sám samotinký ve světě, ale ví, že má zázemí, které ho podporuje a na které se vždy může obrátit.

Přeji Vám hodně úspěchů ve Vašich úvahách o českém lesnictví ve světě!