Medailonky z almanachu - Ing. Jaroslav Lemarie

Ing. Jaroslav Lemarie, lesní inženýr, byl žákem prof. Ing. J. Konšela na lesnické fakultě v Brně. Pobyl rok v tropické Africe, už ve dvacátých letech dvacátého století a byl zřejmě prvním českým lesníkem se zkušenostmi z tropického lesnictví. Byl také prvním autorem, který popsal bohatou tropickou dendroflóru v české lesnické literatuře a to už v roce 1928 v Přírodě.

Ing. J. Lemarie pobýval ve francouzské rovníkové Africe, v dnešním Gabonu – a sice na řece Ogooue, která pramení v Kongu, severně od řeky Kongo. Řeka Ogooue teče kolem 200 km směrem po rovníku z východu na západ a ústí u Port Gentil na mysu Lopéz v Guinejském zálivu. Na řece leží proslulá lékařská stanice Lumbaréne prof. A. Schweitzera.

O Jaroslavu Lemariem napsal J. Jeník (1979): „V Gabunu působil před 2. světovou válkou lesník J. Lemarie, sebral zde cennou sbírku hmyzu (uloženou v Národním muzeu) a řadu dalších dokumentů a materiálů, které dal k dispozici mladším generacím čs. badatelů.“

Náš přední český lesnický expert Ing. Petr Benda, CSc. jej znal osobně a zároveň poskytl editorovi vzácný soubor tří otisků článků v Přírodě Ing. J. Lemarieho o jeho ročním pobytu v Gabonu 1925-26, které vyšly v roce 1928. Byl to první profesionální český lesník, který pracoval v rovníkovém tropickém deštném lese západní Afriky a navíc své poznatky publikoval.

Bylo mi potěšením, že i já jsem se mohl seznámit s tímto českým pionýrem v tropickém lesnictví, a sice během svých četných pobytů na šlechtitelské stanici VÚLHM v Uherském Hradišti – Kostelanech v letech 1953 – 57, neboť J. Lemarie byl tam tehdy zaměstnán, podobně jako doc. Dr. Ing. Gustav Vincent, přednášející v prvním postgraduálním studiu 1961-63 a učitel autora těchto řádků.

Dovoluji si přiložit výtah ze tří otisků prací J. Lemarieho v Přírodě, XXI, č. 1, 4 a 7 – 8, které měly celkem 35 stran a vyšly pod názvem: „Rok života při jezeře Zonangé“.

První článek přináší postřehy z plavby po řece Ogooue. Byly to snad prvé řádky z pera českého lesníka, který více přiblížil českému čtenáři dosud neznámé dřeviny a pojmy tropického lesa.

Řeka Ogooue je dlouhá asi 1200 km. Kolem ústí řeky jsou bohaté formace mangrove, husté mangrovové lesy, ve kterých bujela spavá nemoc a malárie jejich obyvatel. Dále od moře se mangrove mění na bambusové houštiny. J. Lemarie zaznamenal supovitého orla i velké stromy okoumé – Aucoumea klaineana, dopravované na vorech. Také četné pirogy z jednoho kmene byly vyrobeny z okoumé.

Druhý článek se věnuje jezeru Zonanghe (dříve Onangue). Jezero, asi 15-16 km široké, leží po levé straně řeky a je kolem 20 km dlouhé. Opět jsou zde mangrovové porosty. Jednotlivé ostrůvky měly už tehdy pouhé zbytky pralesních velikánů. Všude kolem těžko prostupné bažiny a džungle, jejichž romantiku a krásu je těžko popsat. Kmeny jsou ovinuty škrticími liánami, všude vodní a zpěvné ptactvo. Domy vesničanů jsou na kůlech, krytinou je šindel z raphiových listů. Na vodě plavou kmeny okoumé, které jsou nakládány na vozíky, které je dopraví k pořezu na pile. Mezi kmeny plují kajmani. Vesničané mají kolem domů banánovníky, palmy olejné, manihot a cukrovou třtinu na svých políčkách.

Ve svém třetím článku popisuje J. Lemarie to nejcennější, z čeho mohli čerpat čeští lesníci. Popisuje plantáže rostlin a dřevin, prales, zvířenu a práci v tropickém lese.

Z pěstovaných plodin a dřevin uvádí:

batáty – takový menší maniok

papáju – melounovitý strom Carica papaya

mangovník – Mangifera indica

Z pralesních dřevin pak:

izombé – Testulea gabonensis - tvrdá dřevina, nejvyšší vůbec, na pilu se dopravuje úzkokolejkou

Itenga

Gabonský ořech – dosud botanicky nepopsaný

Parasoliér – Musanga Smithii – plevelnatá dřevina s lehkým dřevem na vzniklých holinách

Ozonga – Saccoglotis gabonensis

Padauk – Pterocarpus Soyauxii – velice tvrdá dřevina

Ozigo – Pachylobus Buttneri – s jedlými plody

Azobé – Lophira alata

Evino – Vitex pachyphylla

Niové – Staudtia gabonensis

Ossoco – Scyphophalium ochocoa a též i kaučukovník s občasným výskytem v pralese.

Ing. Lemarie dále uvádí, že tropický les má na rozdíl od našeho lesa velký počet jedinců a druhů dřevin a navíc se skládá z většího počtu etáží:

První etáž má 45 – 60 m, i 70 m, kde kmeny jsou čisté a hladké až do výše 40 m, o průměru 1,5 – 2 m (ve výčetní tloušťce).

Druhá etáž má 25 – 45 m, většinou druhy dřevin z čeledě Leguminosae, mají válcovité kmeny až do 20 m, čisté, bez větví, průměr 50 – 150 cm.

Třetí etáž má 10 – 25 m, průměr 15 – 20 cm.

Dřeviny první etáže jsou řídce rozesety po pralese. Na 1 ha připadnou obvykle 2-3 velikáni, vzácně až 6-8 kmenů.

Doprava dříví z větších vzdáleností se týká jen cenných dřevin – okoumé a ebenu, neboť jinak se náklady nevyplácí. Okoumé má několik variet podle barvy a vlastností dřeva. Váha kolísá mezi 450-575 kg/m3 u tmavých variet a 375-425 kg/m3 u světlých variet. Průměrná váha se pohybuje kolem 525-650 kg/m3. Varieta ibeca má až 800 kg/m3. Jak mahagon, tak eben mají raději vlhčí stanoviště.

V pralesích je velmi bohatá zvířena, zahrnující mnoho vzácných druhů. Hojný je buvol kaferský, žijí zde antilopy bongo i trpasličí, dále levhart, kočka tygří (zřejmě cibetka, pozn. E. V.), slon, který se loví do jam, šimpanz a gorila, kočkodan a další. Krajta skalní dosahuje 4,20 m délky. Všudepřítomní jsou termiti.

Ing. J. Lemarie též vzpomíná s úctou na svůj pobyt v nemocnici Lambaréne, kde mu Dr. Albert Schweitzer zachránil život. Kolik Čechů mělo tu čest poznat slavného lékaře?

Svůj popis tropického pralesa končí popisem jeho zdravotního stavu. Uvádí: „Tropický prales je neobyčejně zdravý. Není tam katastrof ani větrných, ani hmyzových.“ Dřevo se rozkládá velmi rychle, churavějící stromy jsou obaleny plodnicemi hub.

„Příčinou zdraví tropického pralesa je jistě přirozené, harmonické sladění jeho složek, a že klimatické poměry nedávají možnosti některé ze složek, aby rovnováhu porušila.“

Dovoluji si vyzvednout přímo průkopnický význam publikací Ing. J. Lemarieho o tropickém lese a jeho dřevinách. V době, kdy jeho práce vyšly, autor těchto řádků ještě ani nežil. O to více měl radost, že našeho prvého českého lesnického průkopníka v tropickém lesnictví osobně poznal a že za pár let po naší společné práci na šlechtitelské stanici v Uherském Hradišti – Kostelanech mohl i on poznat tropické lesy kdesi ve východní Africe pod Kilimandžárem. To je už ale znal z vyprávění od navýsost kvalifikovaného odborníka, který se jmenoval Ing. Jaroslav Lemarie…