VI. Perspektivy českého lesnického expertismu v tropickém lesnictví na počátku 21. století
VI. Perspektivy českého lesnického expertismu v tropickém lesnictví na počátku 21. století |
|
|
|
E. Václav:
Naše publikace o historii českého lesnického expertismu se nachýlila ke konci a tak je vhodné napsat, co by se mělo dít dále - v blízké budoucnosti nového století a tisíciletí.
Velkou zásluhou ÚHÚL a České lesnické společnosti došlo v roce 2004 k uspořádání neobyčejně záslužného semináře Křtiny 2004. Tam byla analyzována historie a současný stav, provedena dostupná inventarizace českého expertismu a naznačeny kroky, kam se ubírat dále.
Tento rukopis jistě přispěl k prohloubení této inventarizace - jinak tomu pod patronací světově proslulé inventarizační organizace ÚHÚL ani být nemohlo. Teď už víme kdo je kde, kdo žije a kdo bohužel není mezi námi, kdo kde bydlí, co dělá, co píše. Máme radost, že všichni experti na které jsme se obrátili, nám vyšli vstříc, ať??už doma, či někde za oceánem, v Kanadě, či bližší Evropě. Oceňujeme i chuť našich doyenů - nestorů expertů, kteří se zavázali přispět částmi rukopisů do naší knihy a velice nám tak pomohli, i když přes svůj penzijní věk jsou stále v jednom kole.
Pro náš stát - Českou republiku - vznikly v době konání semináře Křtiny 2004, nové podmínky. O měsíc později jsme byli přijati za řádného člena Evropské unie. Tyto nové podmínky byly i tématem Ing. Beneše a prof. Simanova na semináři. Vyvstal úkol proniknout do labyrintu EU, do jejich struktur, seznámit se s jejich projekty i metodami technické pomoci rozvojovým zemím. Nebude to samozřejmě lehké - byrokratismus EU je dobře znám, ale je třeba začít se o to pokoušet, přes naše oficiální úřady i přes české poslance EU (zkusit někoho vytipovat coby lesnického „lobistu“ by nebylo marné).
V současné době víme, že na obou lesnických fakultách se vyučuje předmět lesní hospodářství v tropech, kde působí naši špičkoví experti (na Fakultě lesnické a environmentální ČZU v Praze jsou to např. profesoři J. Jeník, J. Parkán, I. Roček a E. Václav, dále inženýři J. Slavický, K. Rokyta, H. Čížek, J. Ostrovský a další).
Také víme, že na podzim 2005 se po dlouhé době absence otevřel nový postgraduální kurz pro naše experty v tropickém lesním hospodářství, který připravilo konsorcium složené ze státního podniku Lesy ČR a České zemědělské univerzity v Praze. První běh po neuvěřitelně dlouhé době měl pět základních seminárních témat a počítá se, že další běhy už budou mít dvojnásobný počet témat.
Souhrnně tedy můžeme k současnému stavu českého lesnického expertismu říci, že víme, kde jsme, víme, co nám ještě chybí a kde nás bota tlačí. A aby nás bota netlačila si myslíme, že by nám pomohla ta opatření, o kterých je pojednáno v dalších bodech této kapitoly.
Prvním krokem do budoucna bude vytvoření registru potenciálních expertů a jejich zařazení do databáze některé instituce, nejlépe resortního Ministerstva zemědělství. Vytvoření současného registru nebude nijak snadnou záležitostí, neboť monopol státních lesů už neexistuje a lesní inženýři jsou zaměstnáni nyní ve větším počtu institucí, než tomu bylo dříve v Československu.
Nicméně se musí veřejně oznámit - v lesnickém tisku, po linii státních lesů, na lesnických fakultách a výzkumných ústavech, na ÚHÚL a řadě dalších institucí - že se podobná akce chystá a zájemci ať se přihlásí do budoucích služeb na poli poskytování technické pomoci tam, kde to bude zapotřebí.
Pokud by taková databáze existovala např. na Ministerstvu zemědělství (které je gestorem spolupráce s FAO OSN), nebyl by problém zjišťovat volná místa ve FAO, jakož i v jiných agenciích OSN (UNESCO, UNIDO, UNEP, ILO aj.), případně na projektech Evropské unie.
Pomocí Ministerstva by neměl být problém ani rozvoj kontaktů se zahraničními institucemi, jako jsou GTZ, SIDA, DANAGRO, YAKKO PUURI, NORRAD, ENSO OY, aj.
Ministerstvo by navíc - třeba prostřednictvím Lesů ČR mohlo udržovat pravidelné kontakty se současnými experty a v případě působení českých expertů v zahraničí jim dělat informační backstopping (ať těch dnešních, či budoucích expertů).
Nicméně zde existuje i další možnost řešení této otázky (i když je daleko složitější a časově náročnější), o které bude pojednáno v dalším bodě.
Z řad mnoha expertů - ve Křtinách 2004 a i jinde - se ozývají náměty, že bez podobné instituce, jako byla dříve PZO Polytechna, se aktivně a efektivně pracovat nedá. Činnost expertů a jejich know-how je zvláště dnes činností výsostně komerční a tím se musí zabývat (vyhledávání a nabízet je) profesionální organizace s profesionálními pracovníky v zahraničním obchodu a s bohatými kontakty se všemi zahraničními institucemi, jíž se to týká. Na mysli jsou hlavně agencie OSN, EU a jednotlivých států, jako GTZ, SIDA a další.
Založení nové instituce nebude ovšem nijak snadné. V prvé etapě je zapotřebí najít instituci, která se této otázky iniciativně ujme a zahájí jednání na Ministerstvu průmyslu a obchodu. K tomu nejblíže má asi sesterské Ministerstvo zemědělství a tomu by mohlo pomoci i Ministerstvo zahraničí.
Závěrem nutno říci, že celá akce je urgentní a že nelze dále čekat a otálet.
Není pochyb o tom, že by se měl připravit ucelený systém výchovy nových expertů - od zavedení příslušných předmětů na lesnických fakultách, přes institucionální semináře na ÚHÚL, VÚLHM, Lesů ČR aj., až po postgraduální studium na lesnických univerzitách. Slovo systém je podtrženo, neboť tam by se vešly různé formy výchovy našich expertů od krátkodobých odborných a jazykových kurzů po specializovanou přípravu dlouhodobějšího charakteru. To by se týkalo i dálkového studia, různých kvalifikačních kurzů - prostě bohatější palety forem výchovy budoucích expertů. Bez ní se nepohneme dopředu. Naštěstí pro výchovu expertů máme dost široký kádr zkušených pedagogů - doyenů a nestorů českého lesnického expertismu, kteří navíc jsou pedagogicky činní i dnes, kdy už někteří překročili sedmdesátku - a co hlavně, byli by ochotni tak působit i v budoucnosti.
Literatury z oboru tropického lesnictví už vydali čeští experti hodně - o tom svědčí bibliografie jejich prací na CD v této knize. Lze ale říci, že jí není nikdy dost, aby zachytila dramatický osud dnešních tropických lesů, těchto zelených plic naší planety a jejich chmurné budoucnosti.
Možnosti vydávání prací našich expertů byly dříve mnohotvárné a není pochyb, že by tomu tak mělo být i dnes. Možnosti jsou: od možného Bulletinu MZe přes lesnické časopisy (Lesnická práce, Silva bohemica, Lesnictví/Forestry) až po účelové publikace. Není od věci navrhnout Fakultě lesnické a environmentální ČZU v Praze, aby - pokud to bude technicky a finančně možné - obnovila vydávání úspěšného sborníku Silvaecultura tropica et subtropica, zvláště, když jeho oba zakladatelé ještě žijí a jistě by se rádi do příprav nového vydání zapojili. Vždyť dvanáct čísel sborníku, vydaných během dvaceti let, prokázalo mimořádnou účelnost a prospěšnost pro celé generace expertů.
Součástí této knihy je i nejnovější bibliografie prací našich expertů (L. Prylová, E. Václav), druhá od prvního federálního vydání (E. Václav) v roce 1973, které vyšlo v Silvaecultura tropica et subtropica č. 3.
Možná by stálo za úvahu doplnění této druhé bibliografie o další práce nám do nynějška neznámých ve formě samostatné bibliografie digitální formou, někdy v roce 2007 - 2008.
Dosavadní výzkum v oboru tropického lesnictví se většinou prováděl v rámci činnosti expertů v rozvojových zemích a v menší míře pak na lesnických fakultách a výzkumných ústavech, na ÚHÚL a ITSZ (nyní ITS).
Myslíme, že této činnosti by prospělo i vypisování témat diplomových a disertačních prací na lesnických fakultách při současném využívání grantů EU, PHARE a jiných projektů.
Otázkou je koordinace výzkumné činnosti, která instituce by měla mít gesci. K ní by měla patřit i dokumentace výzkumu a zpráv z této činnosti, snad nejlépe na VÚLHM v Jílovišti-Strnadech. Další možnost dokumentace prací z oboru tropického lesnictví je popsána v následujícím bodě.
Při přípravě této publikace a při četných kontaktech s experty přišel náš přední expert a nestor Ing. P. Benda, CSc. s iniciačním a cenným návrhem na zřízení archivu, knihovny či dokumentačního střediska.
Tam by se shromažďovaly cenné materiály, které přivezli naši experti ze zahraničí (včetně pozůstalosti), jako jsou knihy, mapy, publikace, studie a další materiály, které by budoucím expertům usnadnily činnost.
P. Benda navrhuje základní archivní členění:
lesnictví podle oblastí, států, specifických porostů, lesních společenstev v oborech
ochrana půdy a vody
ekologické aspekty
tvorba, ochrana lesa a ekonomické důsledky
těžba a zpracování dřeva
zprávy a dokumenty FAO OSN, UNESCO, UNDP aj.
Zdroji takového archivu - knihovny by měly být jak publikované, tak i rukopisné materiály z knihoven expertů, stážistů a jiných osob, dříve působících v lesnictví rozvojových zemí.
K tomu už se vydala v Lesnické práci č. 1/2006 příslušná informace s požadavkem, aby experti věnovali nebo zapůjčili (či osobně sdělili), vlastní vhodné materiály včetně map, fotografií, vzorků dřeva, semen, herbářů, apod.
V závěru svého návrhu P. Benda doporučuje vypsání témat diplomových prací na lesnických fakultách:
a) Sběr poznatků a zkušeností českých lesníků ve světě a jejich vyhodnocení.
b) Možnosti zapojení českých odborníků do mezinárodních struktur (EU, FAO, UNDP).
c) Specifikace introdukce dřevin mezi kontinenty.
d) Výběr z informačních zdrojů pro vymezení úlohy českého lesnictví v mezinárodních vztazích.
Cenný návrh P. Bendy byl projednán na třech schůzkách E. Václava s děkanem pražské lesnické fakulty prof. Ing. Vilémem Podrázským, CSc. a setkal se s vysokým porozuměním. Děkan fakulty naznačil úlohu fakulty v tropickém lesnictví už na semináři ve Křtinách 2004 a dne 29. 3. 2005 návrh P. Bendy příznivě posoudil i s poukazem na to, že fakulta bude v blízké budoucnosti stavět nové křídlo své budovy. Na další schůzce 26. 4. 2005 děkan sdělil, že v černokosteleckém fakultním zámku asi fakulta otevře muzeum, ve kterém by mohly být sbírky expertů. Děkan souhlasil i s vypsáním témat diplomových prací - případně disertačních prací - které mu na podzim 2005 navrhl E. Václav a na kterých bude pracovat i prof. I. Roček.
Na třetí schůzce E. Václava s děkanem FLE ČZU byly výše uvedené závěry potvrzeny a navíc bylo dohodnuto, že fakulta se bude podílet i na vydání této publikace.