Hynek Hladík
Hynek Hladík |
|
|
|
Obr. 1. - Kambodža - Phnom Penh (20. 3. 1983).
Obr. 2. - Kambodža - Phnom Penh (20. 3. 1983).
Obr. 3. - Kambodža - Phnom Penh - gen.ředitelství lesů (23. 3. 1983).
Obr. 4. - Kambodža - Phnom Penh (25. 3. 1983).
Obr. 5. - Kambodža - jednání na pile Tonlé Sap (26. 3. 1983).
Obr. 6. - Kambodža - Phnom Penh - jednání (28. 3. 1983).
Obr. 7. - Kambodža - cestou do Kompong Som - Sihanouk (29. 3. 1983).
Obr. 8. - Kambodža - cestou do Kompong Som - Sihanouk (29. 3. 1983).
Obr. 9. - Kambodža - večerní nálada u Jihočínského moře (31. 3. 1983).
Obr. 10. - Kambodža - cestou do Kompong Cham (31. 3. 1983).
Obr. 11. - Kambodža - cestou do Kompong Cham (31. 3. 1983).
Obr. 12. - Kambodža - cestou do Kompong Cham (31. 3. 1983).
Obr. 13. - Kambodža - cestou do Kompong Cham (31. 3. 1983).
Obr. 14. - Kambodža - na přívozu cestou do Kompong Cham (31. 3. 1983).
Obr. 15. - Kambodža - cestou do Kompong Cham - na přívozu (31. 3. 1983).
Obr. 16. - Kambodža - škola v Kompong Som - Sihanouk (1. 4. 1983).
Obr. 17. - Kambodža - Kompong Cham (1. 4. 1983).
Obr. 18. - Kambodža - Phnom Penh (7. 4. 1983).
Obr. 19. - Kambodža - Phnom Penh (7. 4. 1983).
Obr. 20. - Kambodža - Phnom Penh loučení na letišti (11. 4. 1983).
Obr. 21. - Laos - na lesním závodě č. 3 v provincii Vientiane (18. 11. 1987).
Obr. 22. - Laos. (19. 11. 1987).
Obr. 23. - Laos - Let Vientiane - Sayaboury (20. 11. 1987).
Obr. 24. - Laos. (21. 11. 1987).
Obr. 25. - Laos - oběd v přírodě u Sayaboury, uprostřed M. Hesoun a B. Fučík (22. 11. 1987).
Obr. 26. - Laos - Sayabouri - odjezd do Men Phieng (23. 11. 1987).
Obr. 27. - Laos - cestou ze Sayaboury do Men Phieng (23. 11. 1987).
Obr. 28. - Laos - cestou ze Sayaboury do Men Phieng (23. 11. 1987).
Obr. 29. - Laos - porada nad mapami cestou z Men Phieng (24. 11. 1987).
Obr. 30. - Laos - v teakovém lese (24. 11. 1987).
Obr. 31. - Laos - zastavení uprostřed teakového lesa (24. 11. 1987).
Obr. 32. - Laos (24. 11. 1987).
Obr. 33. - Laos - Nový Men Phieng (24. 11. 1987).
Obr. 34. - Laos M. Hesoun (28. 11. 1987).
Obr. 35. - Laos.(28. 11. 1987).
Obr. 36. - Laos Paklay - dřevo k expedici (1. 12. 1987).
Obr. 37. - Laos Paklay - Boh. Fučík kácí Lagestroemii (3. 12. 1987).
Obr. 38. - Laos Paklay - Boh. Fučík kácí Lagestroemii (3. 12. 1987).
Obr. 39. - Laos pila v Paklay (3. 12. 1987).
Obr. 40. - Laos Paklay (3. 12. 1987).
Obr. 41. - Laos Paklay - nakládání lodi na Mekongu (4. 12. 1987).
Obr. 42. - Laos Paklay - nakládání nákladního auta vrátkem (4. 12. 1987).
Obr. 43. - Laos Paklay - Ban Souvana Phon. (4. 12. 1987).
Obr. 44. - Laos Paklay - Ban Souvana Phon - slon v práci (4. 12. 1987).
Obr. 45. - Laos Paklay - Ban Souvana Phon - slon v práci (4. 12. 1987).
Obr. 46. - Laos Paklay - Ban Souvana Phon - slon v práci (4. 12. 1987).
Obr. 47. - Laos Paklay - práce slona (4. 12. 1987).
Obr. 48. - Laos - nakládání dřeva (4. 12. 1987).
Obr. 49. - Laos Paklay (4. 12. 1987).
Obr. 50. - Laos Paklay - lodění dříví (4. 12. 1987).
Obr. 51. - Laos Paklay - nakládání lodi na Mekongu (5. 12. 1987).
Obr. 52. - Laos Paklay - nakládání lodi na Mekongu (5. 12. 1987).
Obr. 53. - Laos Paklay - Ban Souvana Phoun (6. 12. 1987).
Obr. 54. - Laos - peřeje na Mekongu (6. 12. 1987).
Obr. 55. - Laos Ban Souvanaphoun (6. 12. 1987).
Obr. 56. - Laos okolí Sayaboury (10. 12. 1987).
Obr. 57. - Laos Ban Donmen (10. 12. 1987).
Obr. 58. - Laos Ban Donmen (10. 12. 1987).
Obr. 59. - Laos Ban Donmen zleva B. Fučík a M. Hesoun (10. 12. 1987).
Obr. 60. - Laos Paklay - slavnost loučení (11. 12. 1987).
Obr. 61. - Laos Paklay - slavnost loučení (11. 12. 1987).
Obr. 62. - Laos - zastávka cestou z Paklay do Sayaboury (12. 12. 1987).
Obr. 63. - Laos - zlatokopecké pánve (13. 12. 1987).
Obr. 64. - Laos - malí zlatokopové na Mekongu (13. 12. 1987).
Obr. 65. - Laos - okolí Luang Prabang (15. 12. 1987).
Obr. 66. - Laos - motýl v národním parku Nam Xi založeném prof. E. Václavem (16. 12. 1987).
Obr. 67. - Laos - vodopády na řece Nam Xi v národním parku (16. 12. 1987).
Obr. 68. - Laos - vodopády na řece Nam Xi v národním parku (16. 12. 1987).
Obr. 69. - Laos - vodopády na řece Nam Xi v národním parku (16. 12. 1987).
Obr. 70. - Laos - ve vodopádové stěně řeky Nam Xi v národním parku (16. 12. 1987).
Obr. 71. - Laos Luang Prabang (16. 12. 1987).
Obr. 72. - Cambodge reserve forestiere d´O Khos copie.
(14.03.-16.04.1983)
S cílem rozšířit ekonomické vztahy mezi Kambodžou a ČSSR vláda Kambodžské lidové republiky svým dopisem z 1. října 1982 navrhla vládě ČSSR možnost ekonomické spolupráce v oblasti exploatace lesa a zpracování dřeva.
V souvislosti s tímto návrhem bylo rozhodnuto o uskutečnění mise dobré vůle expertů Ministerstva lesního a vodního hospodářství ČSR a Ministerstva průmyslu ČSR s cílem studovat na místě možnosti návrhu takové spolupráce.
Kambodža zaujímá výměru 181.035 km2. Rozkládá se v pásmu od 10° do 14° severní šířky a od 102° do 107° východní délky.
Většina území Kambodži je v rovině s minimální nadmořskou výškou vzniklé ve čtvrtohorách na území bývalého mořského zálivu. Jediný horský masiv je Kardamonové pohoří na jihozápadě (nejvyšší vrchol Kakup, 1744 m n.m.).
Celá země leží v tropickém pásmu. Základní rytmus přírody dávají střídajících se období sucha (listopad – květen) a období dešťů (květen – listopad). Na jihozápadě převládá teplé a vlhké podnebí, v ústřední rovině je teplo a sucho, na severu horko a vlhko. V Phnom Penhu je průměrná roční teplota 27,4°C, maximum v dubnu je 40,9°C, minimum v lednu 13,3°C. Dešťové srážky jsou rozdílné dle oblastí, roční průměr je 1000 mm, v Phnom Penhu 1395 mm, v horských oblastech okolo 2000 mm, na hornatém jihovýchodě dosahují maxima až 5000 mm.
14.března 1983 odcestovali do Kambodži (tehdy Kambodžské lidové republiky) Ing. Vladimír Novák, CSc., z generálního ředitelství Dřevařského průmyslu, Ing. Miloš Kraus z Lesprojektu Brandýs nad Labem a Ing. Hynek Hladík z Jihočeských státních lesů České Budějovice.
Kambodžské lesní hospodářství i dřevozpracující průmysl v té době bylo poznamenáno stejně jako celé hospodářství politickým vývojem v zemi. Po období hospodářského rozmachu na konci 60. let došlo počátkem 70. let ke stagnaci a hlubokému poklesu, který byl vystřídán za Polpotova režimu (1975-1979) úplným umrtvením kambodžské ekonomiky. Byly zničeny provozy, demolováno zařízení, ochromena infrastruktura, rozvráceny instituce, zrušeny peníze, osobní vlastnictví, došlo k systematickému vyhlazování inteligence jako „pomocníků“ bývalého režimu, mezi než patřili vojáci, policisté, úředníci, učitelé, lékaři i lesníci. Před Polpotem bylo v Kambodži 60 lesních inženýrů, v době pobytu československých lesnických a dřevařských expertů žili jen 3. Byla zničena téměř veškerá lesnická dokumentace, náhodně se zachovala jen torza provedených inventarizací a zbytky map. Struktura lesního hospodářství a dřevozpracujícího průmyslu byla první třetině 80. let s velkými potížemi obnovována.
Kambodža patří mezi země s vysokou lesnatostí. Dle statistik z roku 1969 zaujímá plocha lesů 13227100 ha, což je asi 75 % lesnatost. Bez lesů je prakticky jen nížina v centrální oblasti a rozsáhlá nížina podél Mekongu a řeky Bassac na jihu země.
Lesy se rozdělují dle přírodních a hospodářských hledisek na 9 typů lesa, tzv. lesních vegetačních formací (les hustý – foręt dense, polopustý les - foręt semi-dense, stálezelený les na mělkých půdách vyšších poloh - foręt sempervirente basse, les světlý - foręt claire, borový les – pins, bambus – bambou, zaplavovaný les - foręt inondé, mangrove a okrajové mangrove - arričre mangrove. Ve srovnání s jinými zeměmi je v Kambodži relativně málo ploch tzv. druhotných lesních formací vzniklých po vyklučení lesa pro úhorové zemědělské hospodaření, po skončení obhospodařování opět porostlých lesem.
Kambodžské lesy jsou druhově velmi pestré (cca 400 druhů dřevin). Předmětem obchodního zájmu je asi desítka druhů, převážně náležejících formaci lesa hustého a polopustého.
Českoslovenští lesničtí experti navštívili závody na zpracování dřeva v Phnom Penhu, přístavu v Kompong Som (dříve Sihanuk Ville), sklady v lesní oblasti Kompongského zálivu a pilu Tonlé-Bęt v provincii Kompong Cham v lesní oblasti v blízkosti Mekongu. Bezpečnostní situace, především množství min, útoky na vlak na trase Phnom Penh – Kompong Som i na silnicích, způsobily, že nebylo možné se pohybovat v lesích. Návštěvy přesto umožnily expertům získat přehled o možnostech eventuelního návrhu spolupráce v oblasti exploatace lesa a zpracování dřeva.
Českoslovenští lesničtí experti navrhli projednat možnost zřízení těžebního střediska s roční kapacitou 10.000 m3 kulatiny kambodžskou stranou. Československá strana měla zvážit možnost poskytnutí technické pomoci v následujících etapách:
Pro uvedenou spolupráci měla byla být zajištěna, pokud bezpečnostní podmínky budou uspokojivé, lesní rezerva O´Khos, jako středisko exploatace se značnou výtěží kulatiny, ležící v okrese Strung-Trang (provincie Kompong Cham). Pro lesní rezervu nebyly k dispozici údaje o inventarizaci.
Lesní rezerva O´Khos se nachází v severní části provincie Kompong Cham na pravém břehu Mekongu. Rezerva měla dle seznamu lesních rezerv k 31.12.1957 výměru 40.000 ha, odhadovaná lesnatost byla 77 %.
Podle mapy 1:100.000, kterou měli českoslovenští experti k dispozici, lze rozdělit území lesní rezervy O´Khos na tři části:
plošinu v západní části o nadmořských výškách cca 60 – 106 m, do které se zařezávají údolí říčky O´Bekôt a její přítoky, které za sucha vysychají
pahorkatinu ve východní části lesní rezervy s výrazně modelovaným povrchem, četnými hřbety a údolími o nadmořských výškách 10 – 102 m
rovinu podél Mekongu s četnými řekami, jezery, mokřinami a rýžovišti o nadmořské výšce okolo 10 m, která se podél říček O´Sambuor a Prék Salei rozšiřuje až do pahorkatinné části. Část nížiny v blízkosti Mekongu je v období dešťů zaplavována
Hlavní dopravní tepnou oblasti je řeka Mekong, která umožňuje spojení s provinčním městem Kompong Cham (cca 45 km) i hlavním městem Phnom Penh (cca 150 km). Jihovýchodního okraje lesní rezervy O´Khos se dotýká provinční silnice č. 24 z Prék Kák na břehu Mekongu, vedoucí k silnici č. 1. Po těchto silnicích je do Kompong Chamu 85 km a do Phnom Penhu asi 185 km. Podél řeky Mekong vede po pravém břehu z Prék Kák pista do vesnic na břehu řeky Mekong v provinciích Kompong Cham a Kratié. Síť cest je zřízena v plantážích v západní části lesní rezervy. Lze předpokládat, že kvalita veškerých cest je velmi nízká. Cesty, silnice či pisty by měly být sjízdné pouze terénními vozidly.
Oblast administrativně náleží do provincie Kompong Cham, distriktu Tráng. Vlastní rezerva je velmi řídce osídlena. Převážná část obyvatelstva žije v blízkosti Mekongu. Několik vesnic je v oblasti plantáží, další vesnice jsou v severní části rezervy podél říčky O´ Bekôt. Obyvatelé oblasti lesní rezervy se měli stát hlavním zdrojem pracovních sil navrhovaného těžebního střediska. Zároveň se předpokládalo, že budou zásobovat těžební středisko základními potravinami.
S výhradou definitivního schválení vládami obou stran navrhli českoslovenští experti předběžný průzkum v oblasti O´Khos s cílem:
vymezit hranice této rezervy, provést inventarizaci a vytýčení těžebních ploch („coupés“)
vytrasovat lesní cesty nutné pro expolataci
Pro uskutečnění výše uvedených lesnických prací měla:
československá strana přezkoumat možnost:
1. technické pomoci:
o 1 až 2 specialisté pro lesní inventarizaci a hospodářskou úpravu lesa
o 1 specialista pro těžbu a dopravu
2. technické pomoci:
o poskytnutím přístrojů pro inventarizaci a topografii
3. technické pomoci:
o v dopravních prostředcích
o ubytování a zásobování československých specialistů
kambodžská strana:
o zabezpečit znalce dřevin a pracovní síly spojené s inventarizací lesa as trasováním lesních cest
Československá strana měla přezkoumat možnost poskytnout úvěr na nákup materiálů pro exploataci a zařízení pro:
těžbu
přibližování
dopravu
stavbu a údržbu lesních cest
stavbu obydlí pro československé experty
radiové spojení
elektrocentrálu
zařízení pro úpravu pitné vody.
Dále měla československá strana přezkoumat možnost poskytnutí technické pomoci v oblasti organizace těžebního střediska, údržby zařízení, inventarizace lesů, eventuelně výchovy kambodžských pracovníků na místě. Československá strana měla i přezkoumat možnost poskytnutí technické pomoci vypracováním projektu modernizace pily Tonlé-Bęt v Kompong Chamu.
Československá strana měla přezkoumat možnost poskytnutí technické pomoci ve výchově technických kádrů v oblasti lesnického výzkumu a zpracování dřeva (vyučování na vysokoškolské úrovni).
Kambodžská strana měla zaplatit eventuelní úvěr a československou technickou pomoc prostřednictví exportu kulatiny vhodné pro výrobu krájených eventuelně loupaných dýh.
Pro výpočet částky eventuelního úvěru a jeho splácení měly být použity ceny platné v okamžiku uzavření kontraktu a pro kulatinu ceny FOB Phnom Penh.
V průběhu počátečních let spolupráce měl být stanoven objem exportu do ČSSR na splácení úvěru na 5.000 m3 ročně. Po úplném splacení úvěru a československé technické pomoci měl být export kulatiny prováděn na komerční bázi.
V rámci československo-kambodžské spolupráce se předpokládalo, že kambodžská strana zřídí z poskytnutého úvěru těžební středisko.
Při kalkulaci vhodné kapacity těžebního střediska bylo zpracováno několik variant: pro 5.000 m3/ročně, 10.000 m3/ročně, 15.000 m3/ročně, 20.000 m3/ročně a 30.000 m3/ročně. Pro počátek spolupráce se jevilo jako nejvhodnější zřídit těžební středisko o kapacitě 10.000 m3/ročně.
Při propočtu potřeby mechanizačních prostředků vycházeli českoslovenští experti z těchto předpokladů:
těžební činnost lze v Kambodži provádět pouze v období sucha, tzn. v prosinci až květnu, po dobu 120 – 144 pracovních dní
denní pracovní doba u většiny prostředků bude 6 hodin po 5 až 6 dní v týdnu. U nejdražšího prostředku – buldozeru – by byl vhodný turnusový provoz 7 dní v týdnu
využití pracovní doby na 60 %
v lesní rezervě O´Khos neexistují prakticky lesní cesty
Předpokládalo se, že bude třeba vystavět lesní dopravní síť v celkové délce 200 km, aby byla dosažena hustota 5 m/ha. Z této délky mělo být:
8 km, tzn. 4 % délky cestní sítě, cest hlavních (od plantáží k obci Sámraóng)
62 km, tzn. 31 % délky cestní sítě, cest primárních
130 km, tzn. 65 % délky cestní sítě, cest sekundárních
Ročně mělo být postaveno 12,5 km lesních cest.
Pro stavbu a údržbu cest byla navržena následující mechanizace:
buldozer Caterpillar DS 1 ks
čelní nakladač UN 1 ks
nákladní auto sklápěč Tatra 815 2 ks
grader D3 98 4 1 ks
Předpokládala se těžba 4 m3/ha. Pro těžbu a přibližování dřeva byla navržena následující mechanizace:
motorové pily jednomužné (pro pracovní skupiny těžař – motorista + 2 pomocníci) 7 – 8 ks
speciální lesnický kolový traktor 3 - 4 ks
Průměrná odvozní vzdálenost měla být cca 20 km. Pro odvoz dřeva byla navržena následující mechanizace:
odvozní souprava Tatra 815 s navijákem 2 ks
Pro správu těžebního střediska byl navržen tento materiál:
motorový člun 1 ks
terénní automobil Niva 2 ks
buňky s tropickou úpravou 6 ks
terénní automobil Toyota 2 ks
úpravna vody 1 ks
dieselagregát 24 kVA 2 ks
dieselagregát 1 kVA 1 ks
vybavení buněk, kuchyně, kanceláří atd. (140 tis. Kčs, 13 tis. USD)
souprava vysílaček Tesla 1 spr.
pojízdná dílna PV3S 1 ks
nákladní auto – sklápěč 1 ks
autocisterna 1 ks
Očekávaly se celkové náklady, včetně náhradních dílů, dopravy a rezervy, 13.922 tis. Kčs a 52,6 tis. USD.
Vytěžené dříví mělo být dopravováno k pile v Kompong Cham nebo do přístavu v Phnom Penh. Část vytěženého dříví měla být přepravována do ČSSR – z Phnom Penhu po Mekongu říčně-mořskými čluny lightery mezinárodní společnosti Intěrlichtěr, které pluly po lince Phnom Penh – Ho-chi-Minh-Ville (Saďgon). Překládání dřeva z vorů do lighterů mělo být v phnom-penhském přístavu prováděno plovoucím jeřábem o nosnosti 10 t, který byl zde k dispozici. V Ho-chi-Minh-Ville (Saďgon) byly lightery nakládány na nosiče lighterů, který je přepravoval do černomořského přístavu u ústí Dunaje, odkud mohly být lightery taženy do bratislavského přístavu. Dříví z Phnom Penh do Bratislavy bylo možné dopravit za 4 – 6 týdnů. Z Bratislavy mělo být dopravováno dále ke zpracování, např. do Hodonína.
Třetí etapa spolupráce
Po uvedení těžebního střediska v lesní rezervě O´Khos do provozu měly obě dvě strany jednat o účasti ČSSR na výstavbě závodu na zpracování dřeva v Kompong Chamu.
Českoslovenští experti, kteří se cesty do Kambodži v březnu a dubnu 1983 zúčastnili, předpokládali, že první etapa spolupráce bude započata v nastávajícím období sucha 1983 / 1984. Očekávali, že vzhledem k získaným zkušenostem a znalostem odejedou do Kambodži Ing. Miloš Kraus, jako odborník pro inventarizaci lesa, a Ing. Hynek Hladík, jako odborník pro těžbu a dopravu.
Vzhledem k tomu, že v říjnu 1983 byla v provincii Kompong Cham zavražděna Rudými Khmery skupina sovětských expertů, československá strana od projektu odstoupila.
Literatura:
Cestovní zpráva ze služební cesty do Kambodžské lidové republiky 14.3.-16.4.1983
Pamětní záznam o návštěvě o práci delegace čs. lesnických expertů od 24.3. do 6.4.1983 v Kambodži, s cílem přezkoumat možnosti ekonomické spolupráce mezi KLR a ČSSR v oblasti těžby a zpracování dřeva
poznámky Ing. Hynka Hladíka, náčrty a další
Laos - pobyt odborníků k vypracování technicko-ekonomických podkladů pro uzavření úvěrové dohody o spolupráci v oblasti těžby a zpracování dřeva
(10.11.1987-21.01.1988)
Na základě Protokolu ze VI. zasedání Mezivládní československo-laoské komise pro hospodářství a vědecko-technickou spolupráci a usnesení vlády ČSSR č. 182/87 odcestovala v listopadu 1987 do Laosu tříčlenná skupina lesnických odborníků, aby vypracovali technicko-ekonomické podklady pro uzavření úvěrové dohody o spolupráci v oblasti těžby a zpracování dřeva. Členy této skupiny byli Ing. Miloslav Hesoun, Ing. Bohumil Fučík a Ing. Hynek Hladík.
Letíme vrtulníkem laoských aerolinií na pravidelné lince Vientiane – Sayaboury. Sedíme na lavici po pravé straně helikoptéry před hromadou zavazadel uprostřed nákladového prostoru. Tašky, pytle, balíky, igeliťáky s tabákem. Naše ruksaky. Z nejedné tašky vykukují bílé veky chleba. Okénky či otvory v podlaze vidíme vzdalující se město. Stříbrnou stuhu Mekongu, podél něj letíme asi půl hodiny. Střídají se rýžoviště s řídkými lesy. Potom se odpoutáváme od velké řeky k severozápadu, k horám se skalami bizardních tvarů. Na čepičkách jsou vidět stromy hustého lesa. Pod námi se střídá světlezelená se zelenošedou a sytě zelenou (světle zelené jsou plochy porostlé bambusem a keři, šedozelené porosty keřů na opuštěných pozemcích po toulavém zemědělství, sytě zelené tropické lesy). Přelétáme opět nad Mekongem sevřeným do úzkého údolí. Jen těsně míjíme vysoké skalnaté hory a již klesáme. Po hodině letu vrtulník krouží na plechovými střechami utopenými v zeleni stromů a čupřin kokosových palem. Přistáváme na travnatém letišti provinčního města Sayaboury na západě Laosu. Čekáme až vyloží z útrob helikoptéry zavazadla a pak už kráčíme k dřevěnému baráku letištní budovy, kolem které stojí houf dětí i dospělých.
-o-O-o-
V polovině listopadu 1987 odletěla do Laosu tříčlenná skupina československých lesáků, jejímž úkolem bylo zpracovat projekt lesního závodu na těžbu dřeva. Členy této skupiny byli Ing. Miloslav Hesoun z píseckého pracoviště Lesprojektu České Budějovice, Ing. Bohumil Fučík ze severomoravského lesního závodu Ruda nad Moravou a Ing. Hynek Hladík z Jihočeských státních lesů z Českých Budějovic.
Pro československo-laoskou spolupráci byla vybrána oblast v provincii Sayaboury. Území budoucího lesního závodu je na východě vymezena tokem Mekongu, na severu je hranicí říčka Nam Pnout, na západě a na jihu pak hranicemi s Thajským královstvím.
-o-O-o-
Naši trojici i naše laoské partnery – vedoucího lesnického oddělení podniku laoského dřevařského průmyslu (LWIC) Khamphouma Kinsadu, Thong Thang Southithana, také z LWIC a Sagdavonga z lesnického oddělení ministerstva zemědělství, lesního hospodářství a zavlažování vítají průvodci naší skupiny ze Sayaboury.
Před dřevěnou letištní budovou stojí nový pik-up Toyota Hilux. Myse soukáme do kabiny, zavazadla a ostatní na plošinu dozadu. Projíždíme provinčním městem. Dřevěné domy, spousta stromů, kokosové a betelové palmy. Zastavujeme před dřevěným hotelem, na jehož terase visí nápis pro nás nečitelný. V překladu se prý jmenuje „přátelství“.
-o-O-o-
Z cestovní zprávy:
Plocha lesů v provincii Sayaboury je 590 tisíc hektarů. Ve vzdálenosti zhruba 60 km od provinčního města hospodaří závod dřevařského průmyslu LWIC. V současnosti těží tento závod 10.000 m3, z toho asi 6.000 m3 pro potřeby obyvatelstva a 4.000 m3 na vývoz. Těžba dřeva probíhá v poslední době ne v lesních porostech, ale ze zbytků po opuštěných plochách po toulavém zemědělství – rail. Vzhledem ke klimatickým podmínkám a zejména stavu cest lze při šestidenním týdnu pracovat 220 dní v roce. Při těžbě v lesních porostech se vybírají silnější stromy pouze několika obchodních dřevin. Průměrně se vytěží 15 – 20 m3 z jednoho hektaru.
K těžbě se používají motorové pily značky Stihl 070. Jejich denní výkon je průměrně 25 m3. Jediným přibližovacím prostředkem jsou sloni. Při průměrné přibližovací vzdálenosti do 4 km je roční výkon 650 m3 na slona. V odvozu dřeva jezdí vozy Isuzu a Volvo.
-o-O-o-
Jedním z hlavních problémů Laosu je, že Laosané jedí především rýži. Toto konstatování možná připadá absurdní. Z obrázků ví snad každý, že rýže se pěstuje na rýžovištích. Tedy buď v plochém území nebo na terasách, vždy za dostatku vody v době sadby. Laos je země hornatá, s četnými údolími, náhorními plošinami. Ploch, jaké odpovídají naší představě pro pěstování rýže je málo. Rýže se pěstuje extenzivně, rozsáhlé plochy jsou obhospodařovány toulavým zemědělstvím.
Vesničané vypalují lesy, na vyžhářené ploše zakládají na příkrých svazích políčka rýže, seznamu, bavlny, či dalších plodin (např. konopí či máku, jsme ve Zlatém trojúhelníku). Po sklizni tato políčka opouštějí, vypalují další plochy. Ročně je tak zničeno 100 až 300 tisíc hektarů lesa. Bývalá políčka zarůstají křovím a bambusem, postupně se vytváří druhotný, nekvalitní les nad nímž se tyčí zbytky původního pralesa.
V průměru se počítá, že Laosan spotřebuje během roku 350 až 400 kg surové nevyloupané rýže, to je asi 240 kg bílé loupané rýže. Úroda z nezavlažovaného políčka na svazích představuje 1,2 – 1,5 tun surové rýže z hektaru, v suchých letech také 0,3 tuny. Průměrná rodina má pět dětí, takže má potřebu 2,45 – 2,8 tuny rýže ročně, kterou může vypěstovat na 1,80 – 2,33 hektarech. Jedna rodina tak zničí ročně 2 – 2,5 hektaru lesa. Na tuto plochu se nemůže vrátit dříve jak za dva roky. Po dvou až třech úhorech dojde většinou k úplnému splavení půdy na svazích a objevuje se mateční hornina. Jestliže budou Laosané zachránit svoje lesy, budou muset ze zásady změnit způsob života prostých vesničanů.
-o-O-o-
23.11.1987
… Před čtvrtou odpoledne přijíždějí před hotel dva uazy a jeden nákladní gazík. Poslední přípravy na cestu. Nakládají se zásoby na třídenní putování. Nasedáme. Spolu s námi vojáci vyzbrojení samopaly, nabitými pancéřovkami, za pasem granáty. Odjíždíme.
Auta poskakují po prašné cestě, dírám se nelze vyhýbat, je jich moc. Před pátou přijíždíme do okresního města Men Phieng. Dřevěné Sayaboury nám teď připadá jako velkoměsto.
-o-O-o-
… V příhraničním okrese s Thajskem (hranice dlouhé 49 km). Polovina okresu je rovinatá se zemědělskou produkcí, polovina hornatá s lesy. Do jižní části okresu zasahuje oblast projektu lesního závodu laosko-československé spolupráce.
V okrese je velmi špatná kvalita cest. Cesty jsou sjízdné jen v období sucha a i tak pouze terénními auty. Dosahovaná rychlost je 10 km/hod. ….
-o-O-o-
Přestože život v Meng Phieng nám připadá velmi primitivní. V poslední době však dochází k četným změnám k lepšímu. Opravují se cesty, je postaven nový Meng Phieng, počítá se s výstavbou vodovodu, nové administrativní budovy místní správy atd.
Stáváme se prvními obyvateli jednoho z domů v novém Meng Phiengu. Slunce již zapadlo, když diskutujeme s představiteli okresu. Moje úloha (tlumočím z němčiny, která je pro nás po dobu cesty hlavním dorozumívacím jazykem. Thong Thang Southithan ukončil před nedávnem studium na lesnické fakultě v Tharandtu v NDR) je pro dnešek ulehčena, protože zde pracuje dívka, která také mluví česky. Učila se v zemědělském učilišti v Hluboké u Břeclavi.
-o-O-o-
24.11.1987
Vstáváme do noci před čtvrtou hodinou. Je hustá mlha a chladno. Nasedáme do aut, které se rozjíždějí k jihu. Fouká, je zima. Asi o půl šesté přejíždíme přes brod řeky Nam Phouy, která tvoří severní hranici budoucího lesního závodu.
Cesta je moc špatná. Na sedačce gazíku hledáme vhodnou polohu, ale nejde to. Poskakujeme z jedné díry do druhé, prohlášení, že jedeme cestou necestou, je slabé. Rozednívá se, je pořád mlhavé ráno. Z mlhy se vynořují lesní velikány. Zastavujeme za brodem přes Nam Pnout. Vybaluje se snídaně. Do cestou rozbouřeného žaludku to moc nejde. Ulamujeme každý kus kuřete, z misky si rukama nabíráme hrudky lepivé rýže, která se tady jí místo chleba. Jedeme dál. Auta zapadají v jámách plných vody, vytahují se navzájem.
Další nucená zastávka je na okraji lesního komplexu ve vesnici Ban Phônxai. Přes cestu leží spousta výřezů kulatiny, jak sem přiblížili z lesa slony. Vojenský doprovod se dává do práce, aby spolu s vesničany uvolnili cestu.
Po osmi a půl hodinové cestě z Men Phiengu nás zastavil strom ležící přes cestu. Jsme uprostřed tropického pralesa, kterého se snad lidská ruka ani nedotkla. Teaky (Tectona grandis), dipterocarpy, lagestroemie. Usedáme na mohutný kmen vedle cesty, otevíráme poslední piva a limonády. Ve chvíli odpočinku vytahuji síťku na motýly a začínám se honit za těmi létajícími drahokamy. Připadám si jako ten přírodozpytec z filmu o Vinetuovi. Se smíchem mi berou síťku vojáci. A to už je vůbec zajímavý pohled – voják se samopalem na zádech se žlutou síťkou v ruce běhá za motýly. Hodnotíme své dosavadní dojmy, okolní terén i terény, kterými jsme projížděli, odhadujeme zastoupení dřevin. Překážku se nepodařilo odstranit (v autech není jediná pila ani sekyra). Musíme se vrátit. Opět přes osm hodin jízdy. Do Men Phiengu se vracíme po deváté večer. Uskákaní, s bolavými zadky, žaludky a vůbec celými těly.
28.11.1987
Dva dny jsme čekali na helikoptéru, abychom cestou do Pakly mohli ze vzduchu odhadnout stav lesů v zájmové oblasti a porovnat jej s výsledky inventarizace, kterou před sedmi lety provedli pracovníci Lesprojektu. Po marném čekání jsme sbalili a připravili se k odjezdu. Nejdříve třicet kilometrů k přívozu Thadeua na Mekongu. Tam už kotvila přichystaná loď – asi tak 12 metrů dlouhá, necelé 2 metry široká, zastřešená, s 80 koňským motorem. Na dně rohože, na které usedáme či uléháme, už zní kašlavý zvuk motoru a my se vydáváme vstříc skalám v korytě řeky, které vytvářejí mohutné peřeje. Voda utíká až moc rychle, okolo nás veliké víry. Naše kocábka se úspěšně kolíbá, vypadá to, že za chvíli nabereme, ale ne, je to dobré. Mekong se řítí úzkým údolím, okolo se zvedají vysoké hory,jejichž vrcholky jsou schované v mracích. Prudké stráně jsou porostlé bambusovými porosty druhotného lesa. Občas se objeví na strmých svazích rýžové políčko.
Po třech a půl hodinách přistáváme u levého břehu. Vesnička Ban Tabo s bambusovými domky utopenými v zeleni kokosových palem. Sakdavong, my mu říkáme Ivan (studoval lesní inženýrství na Polytechnickém institutu v Minsku, mluvíme s ním rusky), kupuje několik kokosových ořechů. Přinášíme k lodi tyhle veliké zelené „šišky“. Pod krátkými rychlými seky nožem odlétává slupka, vystřikuje kokosové mléko. Odplouváme.
V dálce se nad řekou objevuje hora. Kamenná hora, do dálky svítící bělobou s hnědými a černými pruhy. Tyčí se více než čtyři sta metrů nad hučící hladinou. Ze skalní stěny visí velké krápníky, bílé, hnědé, černé.
O půl čtvrté se na pravém břehu objevuje ústí řeky Nam Psoun, kde by mělo být sídlo budoucího lesního závodu. O hodinu později přistáváme v Pakly, cíli našeho putování. Z Prahy nám to sem trvalo 18 dní. Vedle přístaviště nás vítá docela příjemná hospůdka, kterou jsme okamžitě podle třech obsluhujících dívek nazvali „U třech koček“. Otevíráme plechovky singapurského piva „tiger“ a láhve pepsi-coly. Za tmy se ubytováváme v dřevěném domě, na prašné hlavní, možná taky jediné, ulici okresního města.
-o-O-o-
… Okres Paklay hraničí s Thajskem (po celé západní straně). Má plochu 27.600 km2, asi 50.000 obyvatel. 976 km2 mají rýžoviště, rails a další zemědělské pozemky. Ročně přibývá 60 km2 rails.
Okres leží v oblasti projektu lesního závodu laosko-československé spolupráce. V lesích hospodaří těžební brigáda (60 pracovníků, z toho 45 dělníků pro práci v lese). K dispozici má 9 motorových pil Stihl 070, z toho jen jsou provozu schopné, pro přibližování 308 slonů, 4 nákladní auta na odvoz výřezů (isuzu, maz, fuso), 1 buldozer na stavbu a údržbu cest. Největší problém je s dopravou dřeva, kvalita dopravní sítě umožňuje dopravu pouze 90 – 100 dní…
-o-O-o-
1.12.1987
… Probudili jsme se do chladného rána. Sluníčko se nechce dlouho ukázat, aby nás ohřálo, je schované v hustých mracích. Město žije přípravou zítřejšího státního svátku. Kolem fotbalového hřiště se rozestavují krámky, začíná se stavět ruské kolo. Když procházíme kolem budovy lesního úřadu, objevují se hoši v zeleném, místní lesáci, s kanistrem od oleje a už do jediné sklenky nalévají lao-lao – rýžovou vodku. Chlubí se nám výstavkou těžební brigády v níž dominuje model připravovaných staveb, které chystají postavit podle programu využití krajiny. Nechybí v něm zavlažovací kanály, rýžoviště, aby byla zajištěna půda a úroda a tak uchráněny lesy…
2.12.1987
… Za deset minut sedm se rozeznívá zvon pagody v sousedství. Před její branou se řadí mniši v oranžových rouchách s miskami na rýži. Zastavují je lidé, padají před nimi na kolena do prachu cesty, aby každému z řady dali ze svého mála alespoň trochu. Mniši nežebrají, jsou obdarováváni….
-o-O-o-
3.12.10987
S našimi laoskými kolegy strávíme hodně času v odborných diskuzích. Jedna z nich je na téma – naše dřeva jsou velmi tvrdá, motorové pily s nimi mají problémy. Kolik vydrží řetěz motorové pily? Laosané tvrdili, že na pokácení jednoho stromu je třeba až pětkrát měnit nově nabroušený řetěz. My jsme to popírali. Oni argumentovali tvrdostí místních dřev. Diskuze skončila tím, že jsme dostali pilu, abychom si ji připravili a dokázali, že s dobře nabroušeným řetězem to nebude nutné.
Bohouš nabrousil řetěz, den po státním svátku jsme to jeli vyzkoušet. Na plošině auta na odvoz dřeva jsme nejprve dojeli ke skládkám dříví jižně od Paklay na břehu Mekongu. Dostáváme za úkol rozmanipulovat kmen dalbergie. To je krásné, ale opravdu velmi tvrdé a houževnaté dřevo. Pila se zakusuje do klády. Jeden řez, druhý, oba asi za dvě minuty, řetěz je netknutý. Laoští kolegové kývají hlavami, asi máte pravdu.
-o-O-o-
4.12.1987
Dnes máme možnost seznámit se se stávající technologií těžby, přibližování a dopravy dříví. Asi sedmnáct kilometrů severně od Paklay probíhá těžba zbytků stromů na pozemcích opuštěných toulavým zemědělstvím – rails. Krátce po našem příjezdu přichází důstojným krokem první slon. Za ušima vodič slonů, na sedátku „závozník“. Na krku slona svazek řetězů. Vodič dává patami a křikem pokyn, slon si kleká, aby mu mohli sundat ze hřbetu sedátko a připravit postroj pro přibližování. Přichází druhý slon. Oba sloni nejsou sloni, ale slonice, jedné je 37, druhé 55 let. Za mohutného troubení chobotem přitahují sloni klády. Na vzdálenost 50 až 100 metrů dokáže prý slon přiblížit 30 kmenů 5 – 7 m dlouhých o průměru 50 – 70 cm. Na cestě odváže pomocník řetězový úvazek, slon si jej na pokyn vodiče omotá kolem chobotu a vytáhne z pod klády. Pak čelem dokulí kládu na skládku. Práce slona je pro nás opravdu zajímavou podívanou. Při cestě lesem si slon upravuje v hustém podrostu cestu chobotem, aby viděl, kam šlápne. Jestliže mezi keři uvidí slon něco k snědku, zastaví se, utrhne větev chobotem, šťavnaté listy si strhne do tlamy, dřevnatý oddenek vyplivne.
Výchova slonů k práci začíná asi v deseti letech, jeho produktivní věk je do šedesáti, někdy do osmdesáti let. Pak odchází do „důchodu“, nebo mu jeho majitel dá volnost, pouští ho do lesa. Sloni se v zajetí dožívají věku až sta let.
Pozdě odpoledne vylezeme na klády na náklaďáku, vracíme se do Paklay.
V krabici na motýli mám několik nových krasavců z lesa.
6.12.1987
Je chladné ráno. Když jsme odjížděli z podzimní Prahy, mysleli jsme si, že se tady ohřejeme. A přitom se třepeme zimou, jsme rádi, že jsme do ruksaku přibalili košile s dlouhými rukávy a svetry. Nad řekou se válí hustá mlha, protilehlý břeh jakoby se ztratil. Pod domem jsou uvázány dvě pirogy. V obou na dně voda, na zádi každé z lodí deseti koňský motor. Máme se v nich vydat proti proudu Mekongu do ústí řeky Nam Phoun. Vybírám si tu loďku, ve které se mi zdá, je míň vody. Čekání na odplutí si krátím tím, že vybírám špinavým talířem vodu z loďky. Přisedá jeden z paklayských lesáků, který sedá na záď k motoru, který se snaží nastartovat. Marně.
Přisedají Bohouš s Milanem, jeden voják a kuchař. Lodička se noří až skoro po okraj do vody. Motor konečně naskočil, odpoutáváme se od břehu. Jak motor zabírá proti proudu, po chvíli zhasnul. Piroga je stržena proudem, povážlivě se houpe. Konečně je vše v pořádku. Plujeme vstříc rapidům, peřejím. Když jsme pluli z Thadeua do Paklay, občas jsem se bál v peřejích velkých vírů i ponořených skal. To jsme jeli lodí, i když se mi tehdy zdála jako kocábka, tohle je ale přece jenom malá piroga, která nabírá stále vodu a každé zavlnění znamená další vodu na dně. Před vjezdem do prvních peřejí křižujeme řeku. V peřejích ve mně nebyla velká dušička, nejsem nejlepší plavec. Najednou se ozvala dutá rána, loďka nadskočila, motor zařval, narazili jsme na skálu pod vodou, ale plujeme dál.
Propluli jsme kolem skály a asi ve čtvrt na jedenáct přistáváme v ústí řeky Nam Phoun. Proplouváme dál proti proudu říčky v sevřeném korytě, nad hladinou se sklánějí stébla bambusů. Znovu přistáváme, procházíme mezi keři k políčkům. V bambusovém domku pláče usedavě malé děcko mamince v náručí. Malárie. Necháváme tu několik tablet chininu. Pro první chvíle, je třeba, aby dítě bylo co nejrychleji dopraveno do nemocnice v Paklay. Jinak zemře. Se smutnou náladou jdeme k loďkám a pokračujeme proti proudu.
Za čas se mění charakter říčky, z líné, kalné, pomalu tekoucí říčky se stává bystřina s průzračnou vodou, s ostrovy balvanitých a štěrkovitých nánosů, s peřejemi a mělčinami. Při přejezdu peřejí se piroga mohutně kolébá, nabíráme, ale plujeme dál. Až se to konečně povedlo, loďka se převrací, my jsme ve vodě. Mám strach hlavně o fotoaparát. Jsem celý mokrý, na foťáku je jen pár kapek, taky ruksak je suchý a do krabičky s motýly se voda nedostala.
Pokračujeme dál, teď už mi nevadí, když v mělčinách skáči oblečený do vody, abych odlehčil lodi. Cestu loďky křižuje slon, který brodí z pravého břehu na levý. V jednu hodinu přistáváme ve vesnici Ban Souvanaphpoun na jižním okraji lesního komplexu. Procházíme prašnou ulicí mezi dřevěnými a bambusovými domky. Obědváme lepivou rýži a kuřata. A samozřejmě lao-lao. Seznamujeme se s okolním terénem i s „kvalitou“ cest. Snad pod tíhou rýžové vodky ztrácím odvahu jet dolů opět po vodě, raději bych šel pěšky. Jedeme kamionem na dřevo, držíme se řetězů nahoře na plošině, je to ale mnohem jistější než lodičkou v peřejích.
Večer sedíme v našem dřevěném domě v Paklay při světle petrolejky.Ten dnešní den byl jedním z rozhodujících při pobytu zde, umožnil nám posoudit dopravní síť i umístění sídla lesního závodu.
9.12.1987
Svůj zápis do deníčku provádím v okresním městečku Kenthao, kam jsme dorazili na plošině nákladního auta po 55 km jízdy po rozbité cestě. Přestávám snášet to věčné poskakování po hrozných výmolech, ty spousty prachu. Pokaždé takové cestě mám rozházené zažívání.
Dle původního programu jsme měli cestovat ještě asi 20 – 30 km západně od Kenthaa, abychom shlédli plochy, které jsou určeny k opětovnému zalesnění. Program byl změněn, jedeme jen kousek západně od města, prohlížíme si druhotný světlý les, který zde vznikl po několikerém toulavém zemědělském hospodaření. Nízké křivé stromy, keře, řídká tráva, lišejníky, vystupující holá skála. Půda je splavena. Již nikdy tu nepůjde zemědělsky hospodařit,jen těžko zde někdy poroste pořádný les.
Prohlížíme si město. Zvláštní, pohraniční město. Asi třicet metrů široká říčka Nam Hejny je odděluje od Thajska. Není zde sice žádný hraniční přechod, ale přesto je zde na hranicích velmi čilý ruch. Lidé brodí či proplouvají z jednoho břehu na druhý obtíženi nákladem. Zvláštní město, zvláštní hranice mezi dvěma světy.
11.12.1987
Poslední den v Paklay. Odpoledne informujeme představitele okresu Paklay o výsledcích našeho pobytu, o obrysech návrhu projektu lesního závodu laosko-československé spolupráce. Sídlo závodu jsme navrhli zde v Paklay. V případě, že dojde k realizaci projektu, přinese to velké změny v životě tohoto chudého okresního města i celého okresu.
Po jednání se vracíme zpět do našeho domu přes ulici. Z domu se ozývá lidová hudba. Je v něm spousta lidí, dlouhý stůl plný jídla proti dveřím, vpravo jsou prostřeny rohože, uprostřed nich palmovými listy, květy a svíčkou ozdobená svíčka. Pod oknem místní lidový orchestr – xylofon, kterému se říká lanat, zvláštní housličky se dvěma strunami tělem z kokosového ořechu – siso, flétnička – chuy a bubínek – kong. Byl pro nás přichystán obřad basi, při kterém seti starší stanou našimi otci, ostatní našimi bratry a sestrami. Za slov motlitby předříkávané v jazyce bali jsou nám přivázány kolem zápěstí „svaté“ šňůrky, pijeme kalíšek „svaté“ vody, to je rýžová vodka lao-lao. Kolik šňůrek máme uvázaných kolem zápěstí, tolik máme v Paklay otců, bratří, sester.
-o-O-o-
15.12.1987
Odjíždíme po měsíčním pobytu v provincii Sayaboury do Vientianu přes bývalé královské město Luang Prabang.
V Luang Prabangu pracuje již druhým rokem jako vedoucí projektu FAO prof. Ing. Erich Václav, DrSc., z Ústavu aplikované ekologie a ekotechniky VŠZ v Praze. Poznal jsem jej před téměř pěti lety v Hanoji na zpáteční cestě z Kambodže. Tehdy působil ve Vietnamu. Po krátkém působení v Československu se vrátil do jihovýchodní Asie. Projekt jím vedený řeší rozvoj lesnictví, především zalesňování a vodního hospodářství v těsném spojení s intenzifikací zemědělství. My jsme věděli, že profesor Václav je v Luang Prabangu, on o nás nevěděl.
Naše první cesta v Luang Prabangu byla k úřadovně FAO. Hlavní vchod je zavřený. Obcházím vilu FAO. Za jedním z otevřených oken v přízemí sedí profesor Václav. Když viděl někoho před oknem, zvednul hlavu vykulil oči a zeptal se, Hladíku, co vy tu děláte?
Je samozřejmé, že se seznamujeme s jeho programem. Jsme pozváni k Václavům na večeři do jejich luangprabangského domova.
-o-O-o-
V druhé polovině ledna 1988 se vracíme domů do Československa. Letíme túčkem Aeroflotu na lince Vientiane – Rangoon – Bombay – Karachi – Taškent – Moskva a pak dál do Prahy. Máme před sebou 24 hodin cesty.
V myšlenkách už jsme doma, moc se těšíme, ve vzpomínkách máme husté lesy v provincii Sayaboury, zpustošené lesy téměř v celém Laosu, tři naše kolegy lesníky, se kterými jsme strávili měsíc provinciemi Sayaboury, Luang Prabang a Vientiane, v zavazadlech ve francouzštině a v češtině projekt lesního závodu laosko-československé spolupráce.
Zřízením lesního závodu v Paklay bude umožněna těžba 20.000 m3 tropického dřeva. Část produkce bude exportována do Československa. Poměrně zaostalé části okresu Paklay bude umožněn rozvoj, Laos získá po splacení československého úvěru prostředky na nákup výrobků ze zahraničí, případně možnost rozšíření obchodní smlouvy s Československem. Z československého hlediska bude hlavním přínosem získání budoucího trvalého zdroje kvalitní listnaté dřevní hmoty s vyloučením spekulativních vlivů, které se na trhu exotické kulatiny běžně vyskytují.
Ing. Hynek Hladík
P.S. Projekt spolupráce mezi Československem a Laosem byl v roce 1990 zrušen.