Erich Václav
Erich Václav |
|
|
|
Během čtyř expertíz v průběhu čtvrtstoletí byly realizovány práce na pěti dlouhodobých projektech v Africe a Asii. Tyto expertízy trvaly celkem osm a půl let a mimo ně se uskutečnily i dvě krátkodobé expertízy v západní Africe.
Bilaterální expertíza na výzkumném lesnickém ústavu v Lushoto (Silviculture section). Jako první šlechtitel lesních dřevin v zemi (Tree breeder) jsem řešil tyto šlechtitelské otázky: semenné porosty a výběrové stromy, testování potomstev, provenienční pokusy, introdukce dřevin v rozsáhlém arboretu a polních stanicích, řízkování dřevin a roubové plantáže, vypracování šlechtitelského programu 1967-1970, spolupráce s keňským šlechtitelským ústavem, pobyty v Serengeti a ostatních národních parcích, na Kilimandžáru a sopce s nejhlubším kráterem světa Meru (český prvovýstup).
Expertíza na projektu FAO UN, pro který jsem vypracoval jako vedoucí autorského kolektivu vítězný projekt: Vybudování výzkumného lesnického ústavu v Chittegongu. Na jeho realizaci jsem se podílel na šlechtění dřevin (Forest genetics, tree breeding). Přežil jsem tam cyklón století, volby, občanskou válku, vznik nového státu i evakuaci do Indie a Thajska. Pracoval jsem i ve stoletých týkových plantážích (taungya systém) a v největší formaci mangrove na světě – v Sundarbansu, kde žije i bengálský tygr.
Ředitel (Chief Technical Adviser) dvou tzv. velkoškálových projektů FAO UN na zvelebení dvou výzkumných ústavů lesnických v Hanoji a Hočiminově městě (Saigonu). Vybavení ústavu, jeho laboratoří a knihovny, školení pracovníků, jazykové kursy, organizování zahraničních cest, studijních pobytů a stáží, zvelebení venkovních stanic, přijetí Vietnamu do IUFRO, zorganizování první vědecké konference ústavu, natočení prvních odborných lesnických filmů.
Expert agrolesnictví na projektu FAO UN v Luang Prabangu. Školení obyvatelstva a zakládání agrolesnických plantáží ve 167 vesnicích (175 000 ha). Práce na venkovních stanicích projektu, zakládání plantáží 62 druhů lesních dřevin. Vypracování prvních lesnických map dvou lokalit severního Laosu a vypracování tří Lesních hospodářských plánů. Napsal jsem 10 jednoduchých laoských učebnic agrolesnictví pro mládež i dospělé. Založení prvního Národního parku v Laosu a též i první lesnické školy v severním Laosu.
Studium druhového zastoupení cenných afrických dřevin, možnosti společného projektu na těžbu, zpracování a dovoz tropické kulatiny pro čsl. nábytkářský průmysl.
Bylo přímo symbolické, že jsem končil svou expertízu v r. 1989 na ústředí FAO UN v Římě současně s Ing. O. Setzerem z Lesprojektu, kdy jsme se oba rozloučili s náměstkem generálního ředitele FAO UN Floresem Rodasem.
1981 – Světový kongres Mezinárodního svazu výzkumných ústavů lesnických IUFRO v Koyto, japonsko (spolu s Ing. O. Setzerem)
1985 – Světový lesnický kongres, Ciudad de Méjico, Mexico (spolu s Ing. O. Setzerem)
1981 – účast na regionální konferenci FAO UN pro jihovýchodní Asii a Pacifik, Suva, Fidži
1967 – Světová konference Man – made Forests, Canberra, Austrálie. Publikován referát o šlechtění lesních dřevin v Tanzanii.
1969 – Světová konzultace Second World Consultation on Forest Tree Breeding, Washington, USA. Publikovány dva referáty o šlechtění tropických dřevin a o šlechtění břízy a olše.
1974 – Světová konference Vegetative propagation on Forest Trees, Rotorua, Nový Zéland. Publikován referát o vegetativním rozmnožování břízy.
S odkazem na výše uvedené expertízy, kongresy a konference je zřejmá i moje bohatá spolupráce s agenciemi OSN – UNDP, FAO UN, UNESCO, UNEP, WFR aj., jakož i s institucemi tropického lesnictví CFI Oxford, ICRAF Kenya, IUFRO aj.
V r. 1963 byla založena Komise pro komplexní výzkum rozvojových zemí ČSAV a od r. 1965 fungovala lesnická a dřevařská sekce, která zároveň koordinovala lesnický a dřevařský výzkum tropů v Československu. Pracoval jsem jako vědecký sekretář této sekce a koordinátor výzkumu v letech 1968-1970. V té době jsem též intenzivně pracoval jako člen mezioborové komise na znovupřijetí Československa do FAO UN, což se podařilo v r. 1969 a ještě v tomto roce jsem doprovázel nám. generálního ředitele a hlavu lesnického odboru FAO UN prof. Steenberga po jeho cestě po Československu. Též jsem se zúčastnil všech symposií sekce ČSAV až do jejího zrušení v roce 1990 ve Zvolenu. Této derniéry se mj. zúčastnil i Ing. O. Setzer a Ing. M. Kraus z Lesprojektu.
Za mého přispění se založilo první pracoviště tropického lesnictví v Československu – katedry světového lesnictví na lesnické fakultě v Praze (1959). V roce 1962-63 jsem absolvoval první postgraduální kurs pro budoucí čsl. experty v rozvojových zemích. Po návratu z prvé expertízy jsem byl gestorem dvou postgraduálních kursů tropického lesnictví (1968-69 a 1973-74), jakož i gestorem krátkodobých kursů v témže oboru v r. 1977, 1979 a 1990. Přednášel jsem pěstování lesů v tropech na lesnické fakultě v Brně 1968-69 a měl jsem i pravidelné a především občanské přednášky na lesnických fakultách v Brně a ve Zvolenu (1968-2003)
Pravidelně jsem též přednášel ve státech svých expertíz na různých školách a jiných institucích tropického lesnictví.
Ve spojení s činností v zahraničí jsem autorem osmi závěrečných zpráv výzkumu v tropickém lesnictví a též doktorské disertační práce. Byl jsem školitelem doktorandů a autorem četných oponentských posudků zahraničních stážistů a doktorandů (Vietnam, Irák, Etiopie aj.).
Byl jsem spoluzakladatelem a dlouholetým editorem cizojazyčného sborníku Silvaecultura tropica et subtropica (12 čísel 1969 – 1988, 54 autorů prací o lesnictví 24 zemí, bibliografie prací čsl. autorů 1973, příznivé ohlasy z FAO UN a IUFRO). Publikoval jsem přes 120 prací z oboru tropického lesnictví a přes 60 dokumentů pro FAO UN. Napsal jsem čtvero skript (1969-1993) jako autor, spoluautor i vedoucí autorského kolektivu. Jsem autorem kapitoly o tropickém lesnictví v celostátní učebnici Kudrna a kol.: Biosféra a lidstvo (1968), autorem monografie o lesních plantážích tropické Afriky (1984) a čtyř knižních cestopisů: Ve stínu Kilimandžára (1974), Bengálské ohně (1978), V zeleném království pěti kontinentů (1989) a Čarovný svět pěti kontinentů (1995). Jsem autorem projektu na vybudování výzkumného lesnického ústavu v Burmě (Myanmar) pro FAO UN a několika projektů FAO UN pro Laos.
V průběhu čtvrtstoletí jsem uskutečnil celkem 18 cest do všech mimoevropských kontinentů, z toho tři moje cesty vedly do Afriky, deset cest do Asie, tři do Austrálie a Oceánie a dvě do Ameriky. V letadlech jsem procestoval přes 410 000 km (což je vlastně 10 obletů rovníku) a v roce 1988 uskutečnil cestu kolem světa za 50 dnů. Moje toulavé boty mě zavedly do 70 zemí světa.
Je jasné, že během téměř desetiletého pobytu v tropech zažije zahraniční expert ohromné množství různých situací a získá rozmanité zkušenosti a poznatky. Ty, které snad mojí činnost nejvíce poznamenaly, lze zařadit do tří skupin:
Do té první – té kladné skupiny – patří ty obohacující poznatky, spojené s introdukcí dřevin jak mezi kontinenty, tak i uvnitř nich. Do hlavní skupiny introdukovaných dřevin patřily především tropické borovice z USA, Mexika a Karibiku (Pinius elliottii, P. taeda, P. radiata, P. patula, P. michoacana, P. caribaea aj.), které jsem pomáhal introdukovat do Afriky a jihovýchodní Asie . Dále to byl týk (Tectona grandis), introdukovaný z jv. Asie do východní a západní Afriky a konečně velký počet druhů blahovičníků (Eucalyptus grandis, E. saligna, E. camaldulensis, E. maideni, E. citriodora aj.), introdukovaných z Austrálie do vých. Afriky a jv. Asie. K největším zážitkům ale patřily pozdější cesty do zemí původu těchto introdukovaných dřevin, kde jsem je mohl vidět v autochtonních podmínkách: týk v Bangladéši (1970) a Vietnamu (1980), dále v Indii (1981) a Laosu (1986), borovice v Mexiku (1985) a v USA (1988) a blahovičníky v Austrálii (1982). To byly vskutku posvátné a nezapomenutelné zážitky pro českého lesníka.
Druhá skupina poznatků je bohužel velmi negativní, neboť do ní patří katastrofický úbytek tropických lesů, ať už v Africe, jv. Asii či v Americe. Bylo velmi bolestné vidět, jak po celé čtvrtstoletí doslovně mizí tropické lesy v zemích, kde jsem pracoval (např. v Pobřeží slonoviny, Liberii, Tanzanii, Keni, Malajsii, Vietnamu, Laosu, Thajsku aj.). Na této katastrofické destrukci zelených plic zeměkoule a obrovského genofondu (ročně 20 – 25 miliónů ha!) mají vinu nejenom rozvojové země samy, ale i velmoci a světové banky, které prostřednictvím licencí, koncesí a půjček likvidovaly tyto cenné tropické lesy ekonomicky chudých států navíc s přemnoženou populací. Japonsko např. likvidovalo tropické lesy jv. Asie (Francie, Velká Británie, SRN a další) mají velkou vinu na likvidaci tropických lesů záp. Afriky (Pobřeží slonoviny, Kamerun, Gabon, Liberie aj.) a americké velmoci pak destrukci tropických lesů jižní Ameriky (především Brazílie aj.).
Tyto bolestné a nevratné ztráty jsou jen z nepatrné části nahrazovány zakládáním nových lesních plantáží, kterými jsem se aspoň v omezené míře snažil přispět k záchraně lesů v rozvojových zemích, i když v lesních plantážích to nebyly ve většině původní, autochtonní druhy dřevin tropických lesů.
Konec dobrý – všechno dobré, a sem do třetí – naprosto pozitivní skupiny – patří moje zkušenosti s činností českých odborníků v lesnictví rozvojových zemí tropů a subtropů. Práce českých lesníků, pocházejících z vysokých škol, výzkumných ústavů, z Lesprojektu a z lesnické praxe, byla vždy na vysoké úrovni. Naši čeští experti odjížděli na expertízy vždy perfektně odborně i jazykově připraveni a svou obětavou a často velmi riskantní prací vždy přispívali k dobré, ba vynikající pověsti českého lesnictví.
Dovolte mi proto, abych vyjádřil nakonec své osobní vyznání. Neznám příklad, kdy tomu bylo jinak a byl bych rád, kdyby tomu bylo tak i v budoucnu. Nebude to jednoduché. Musí se znovu rozšířit výchova českých expertů – od postgraduálního studia počínaje, přes systematickou přípravu expertů a personální politiku resortního ministerstva a jejich podporu při obsazování konkursů FAO UN, UNEP, UNESCO i dalších sponzorských států a institucí počínaje (SIDA, NORRAD, DANAGRO, institucí SRN aj.).
To vše přispěje k tomu, aby i noví Jeníkové, Setzerové, Skoupí, Unčovští, Jelínkové a četní další experti svou záslužnou prací a početnými literárními díly šířili slávu českých lesníků po celých tropech, tak jak to činili dříve jejich předchůdci, dnes už pamětníci lepšího stavu tropických lesů, kteří by nikdy neměli být zapomenuti, neboť byli průkopníky.
Díky tomuto symposiu věřím, že zapomenuti nebudou a proto všem jeho organizátorům srdečně děkuji za jeho svolání.
Mají u mě jedničku s hvězdičkou …
Únor 2004
