Ota Setzer

Tamtamy doznívají

Plochy původních afrických rovníkových pralesů se každoročně rychle zmenšují, ale ještě v sedmdesátých letech minulého století vlády mladých afrických států neměly dostatečný přehled o zdrojích své dřevní suroviny. Pravidelně žádaly mezinárodní organizace o vysílání odborníků, kteří měli zdroje zmapovat, vyčíslit a později i navrhovat, jak je co nejlépe využít.

Autorovi knížky se po několikaleté přípravě a překonání mnoha překážek podařilo v roce 1974 vyjet po prvé jako taxátor do Konžské lidové republiky (Kongo – Brazzaville), kde FAO financovalo projekt inventarizace lesů nejsevernější, dosud zcela nepřístupné oblasti severního Konga.

Hned po pár týdnech, kdy čeští lesníci teprve získávali své první zkušenosti v terénu, opustil nečekaně své místo jmenovaný ředitel projektu a odpovědnost za celý projekt v této složité situaci přešla na ing. Setzera. Tomu se ale ve spolupráci se třemi kolegy z Lesprojektu podařilo v termínu velmi náročný úkol na ploše 3 miliónů hektarů pralesa zvládnout.

A tato okolnost pak změnila celý další odborný život autora tak, že v průběhu následujících dvaceti let řídil na žádost konžské vlády několik dalších projektů v rovníkových pralesích v Kongu a pak i Kamerunu.

Nové projekty FAO už se však nespokojovaly s pouhou inventarizací lesních zdrojů, ale po každé byly rozšiřovány o řadu nových úkolů jako např. prvé hospodářské plány, doplňování lesnické legislativy, podpora místní lesnické služby při kontrolách těžebních společností, výchova místních odborníků, spolupráce s místním zemědělstvím i boj proti pytlákům.

Ing. Setzer po většinu času stráveného v Africe pracoval se svými domorodými družstvy v terénu a tak prožíval řadu situací těžko představitelných dnešnímu čtenáři.

S mateřským ústavem v Brandýse nad Labem byl ale neustále v kontaktu, řadu prací (fotogrammetrické vyhodnocení snímků, tisk map, atd.) mezinárodního projektu mu zadával a do projektů FAO v Africe ještě několik dalších kolegů prosadil.

Po ukončení své aktivní služby v Lesprojektu (1992) pracoval ještě další tři roky pro francouzský CTFT ve Středoafrické republice, kde řídil ekologický projekt ECOFAC financovaný EHS. Po ukončení prvé fáze tohoto projektu, v době politických nepokojů v Bangui, odešel v roce 1995 do důchodu.

Předpokládanou knížku autor nezamýšlel napsat jako učebnici tropického lesnictví, ale jako shrnutí svých vzpomínek a zkušeností ze zemí, které ještě dlouho nebudou pravidelným cílem českých cestovatelů.

Název knížky „Tamtamy doznívají“ vystihuje nejenom autorovy blednoucí vzpomínky na rovníkovou Afriku, ale je i vyjádřením skutečnosti, že Pygmejové a jejich hudba i zvyky dožívají pod tlakem naší civilizace.