Karel Rokyta

Mozambik – Od taxace na univerzitu

Mocambique je i na africké poměry nadprůměrně velká země ( asi 800 000 km čtverečních, ale méně než 20 milionů obyvatel ) při JV pobřeží afrického kontinentu. Stát s podivným názvem, jehož etymologický původ více než 90% obyvatel nezná, býval významnou portugalskou kolonií (do roku 1975, kdy po státním převratu rozhodl portugalský parlament o zrušení zámořských kolonií), vytvořenou naprosto uměle a bez ohledu na existující etnika. Těch je v zemi více než deset, od Makondů (řezbářství – arte maconde!) a Macuů na severu, až po Tsongy, Rongy, Bitongy a zvláště Changany na jihu. Posledně jmenovaní ovládají území v okolí hlavního města Maputo, situovaného naprosto netypicky. Z tohoto kmene pocházeli či pocházejí všichni dosavadní prezidenti či představitelé vládnoucí strany FRELIMO (Fronta osvobození Mocambique).

Občanská válka, která se rozpoutala okamžitě po získání nezávislosti, trvala až do roku 1994 a skončila smírem a volbami pod záštitou OSN. Ve volbách sice FRELIMO zvítězila, ale jen tím nejtěsnějším rozdílem (výsledky i zpochybňovány, ale politická opozice se dala přesvědčit) a v zemi panuje na africké poměry vcelku přijatelný klid, protože v rámci pacifikace byly zlikvidovány i největší kriminální skupiny těžící z občanské války. Tento klid je podporován jak mezinárodní politikou, tak i postojem významné etnické menšiny – Indů- (často z původně portugalských kolonií na dnes indickém území), kteří kontrolují významný díl státních financí a obchodu. Země je republikou s parlamentem a ostatními demokratickými institucemi.

Autor těchto řádků strávil v této zemi 100 měsíců, ve dvou pobytech mezi listopadem roku 1985 a červencem roku 1995. První kontrakt byl skupinový, na bázi bilaterální smlouvy mezi Mocambiquem a Československem, týkající se provozu lesnicko-dřevařského komplexu IFLOMA („Lesní průmysly Manica“) v provincii Manica. Tato provincie je ze všech 10 provincií téměř nejmenší ( 58 000 km2.), lesnicky však prakticky nejvýznamnější. Mimo jiné je zde situováno více než 50% všech lesnických „plantáží“, tedy uměle založených, vysazených lesů (pro nás zanedbatelných 40-50 tisíc hektarů). Tento lesnicko –dřevařský komplex vznikl a byl podle smlouvy 10 let financován Švédskem, sestává z pily (kapacita 26 000 metrů kubických ročně), továrny na výrobu dřevotřískových produktů, truhlárny a dalších méněkapacitních provozů, vlastní přes 20 000 hektarů lesů uměle vysazených a menší výměru lesů nativních. Výsadby, v naprosté většině z dob kolonialismu, byly v podstatné části britskými investicemi. Jedná se totiž o území podél hranic ze Zimbabwe (dříve Jižní Rhodesie), ve výhodných podhorských a horských polohách (nadm. výšky 600-1300 m.n.m., srážky nad 1200 mm/rok. Jedná se především o tropické a subtropické borovice (Pinus patula, P.taeda, P.Elliottii , P. caribaea a P.khaesyia. Druhou významnou dřevinou je Eucalyptus (zvláště grandis, saligna a vynikající druh E. cloeziana). Dále již jen menší výměry rodů Araucaria, Cupressus, atd.

Druhým kontraktem byl kontrakt s Universidade Eduardo Mondlane, obrovskou, prakticky monopolní universitou v zemi, zastřešující všemožné humanitní, technické i přírodovědecké fakulty. Tento kontrakt byl vlastně vyvolán spoluprací s fakultou agronomie a lesního inženýrství během pobytu na IFLOMA a vedením studentů při jejich praxích. Tento druhý pobyt umožnil dokonalejší poznání lesnictví v celé zemi, protože umožňoval výjezdy a praxe, exkurse, vedení diplomových prací, atd. po celé zemi, zvláště v souvislosti s uvolňující se situací politickou.

V roce 1994 byly zahájeny přípravné práce na projektu „The Global Forest Resources Assesment 2000“. Tento projekt si dával za cíl během 6 let zjistit (odhadnout) plochy „lesa“, zásoby dřeva a biomasy obecně, ve všech 57 státech afrického kontinentu, včetně ostrovů.

Tento zajisté záslužný cíl byl splněn jen částečně a některé z údajů se dají úspěšně zpochybnit i od stolu, pro svou nelogičnost. Byly použity satelitní snímky a klasické statistické metody, avšak vlastní práce v terénu, vedené často pouze místními techniky nebyly zřejmě přesné.

Nepochybným přínosem této práce byla mapa „ekological zones“ – lesních vegetačních formací – ne zcela v přesném původním slova smyslu tohoto technického termínu.

Na příkladu této země, vzhledem k tomu, že některé lesnické údaje lze srovnat, je možno ale demonstrovat celkovou nepřesnost jinak záslužné práce. Uvedení a komentování těchto inventarizačních dat představují hlavní část tohoto referátu.

V závěru bych se rád pokusil shrnout lesnický význam této země, jejíž zásoby namnoze cenných sortimentů byly paradoxně dlouhodobě ušetřeny občanskou válkou. Dále bych se rád zmínil o státní správě lesů a lesnických organizacích.

V neposlední řadě bych rád stručně informoval o výchově a přípravě středoškolských a vysokoškolských kádrů v lesnictví.

1. Obecné údaje

1.1 Jméno země, název, psaná forma, etymologie

Mozambik, Mosambik, Mosambique, Mocambique

(Ilha de Mocambique), Mussá ben Beg - “Mojžíš syn Begův“

1.2 Nejstručnější dějiny, arabský vliv, koloniální útvar, samostatný stát (24.6.1975) – parlamentní demokracie, prezident

Pozdní kolonizace, původně „obchodní rezerva“ Portugalců, až v 19 stol. Vykrystalizování koloniálního útvaru, poslední arabské sultanáty poraženy až v 80- tých letech, snaha o propojení dnešní Angoly s Mozambikem, pochod anglických kolonistů – Cecil Rhodes.

Od padesátých let 20 stol. první odboj, studenti evropských univerzit, RENAMO a FRELIMO, Antonio Salazar, operace „Nó górdico“, jeho smrt 1974, nezávislost 24.6. 1975 – nový portugalský parlament. Občanská válka.

Eduardo Mondlane, Samora Machel, Joaquim Chissano – Alfonso Dhlakama

Od 1994 – parlamentní demokracie (51:49…), mezinárodní vlivy, „indická“

menšina, SADCC – The Southern African Development Co-operation Conference

Mapa 1

1.3 Základní topografické údaje, provincie, jednotlivá etnika, problémy do budoucnosti – nevyjasněná vlastnictví pozemků

Asi 800 000 km čtv. (část jezera Niassa), necelých 20 Mil obyvatel, 10 provincií, Maputo, Maxixe, Inhambane, Xai-Xai, Beira, Nampula (Nacala), Quelimane, Pemba

Changana, Tsonga, Ronga, Bitonga –jih. Shona, Sena, Jau, Schuabo – střed, Macua, Maconde – sever

Obecné problémy Afriky: mikrostruktura venkova, retence vody, organické zemědělství, životní filozofie, atd

Nevyjasněná vlastnictví pozemků, stát versus obce, „příděly půdy“, absence „katastru nemovitostí“, „lesy patří státu“, atd.

2. Lesy a lesní hospodářství

2.1 Mapa vegetačních zón

Mapa 2

4 základní zóny. Vlhký trop.les, suchý trop. les, horské systémy, formy otevřeného lesa (savana, shrub-trees, mato, matagal,etc)

dendrologicky: autochtonní dřeviny - asi 20 – 25 nejdůležitějších čeledí, okolo 1000 druhů, variet

introdukované: rody Pinus, Eucalyptus, celková výměra bezvýznamná: asi 40 000 ha

Informace: obmýtí, přírůsty

2.2 Analýza údajů The African Global Forest Resource Assesment 2000- Main Report,

Tabulky 1-8

Licence, těžby, stát, společnosti, rezervy,obchod s dřevem

2.3 Státní správa : Ministério de agricultura, DNFFB - Direccao Nacional da Floresta e Fauna Bravia, 10 provinčních Direccao provincial, dále pro každý district (73)

2.4 Lesnické školství

V každé provincii střední zemědělská střední škola – čtyřletá, s lesnickou specializací od třetího ročníku. V Maputo Faculdade de Agronomuia e Engenharia Florestal (při UEM), pětileté studium, lesnická specializace po dvou letech, průměrně 5 absolventů ročně (1984-1995 – celkem 65 lesních inženýrů)

3. Možnosti spolupráce

Nikoliv v těžbě a obchodu se dřevem ale v pěstění a inventarizaci a v projektech agroforestry – zemědělsko-lesnických

Jednak klasické zalesňování známými již introdukovanými dřevinami (šlechtění,školky), dále práce z autochtonními dřevinami a jejich výsadby