Jaroslav Slavický
Jaroslav Slavický |
|
|
|
Mezi lety 1991-1998 jsem měl velké lidské i profesionální štěstí strávit pět a půl roku v malé zemi ve východních Himalájích, v zemi, která je nejen krásná přírodou, geografií a klimatem, ale hlavně lidmi. Ještě před padesáti lety byla tato země úplně izolována od ostatního světa. Přesto všechno, že se pokrok i do této země nelítostně dere a přesto, že má svou míru problémů, tak se o ní stále dá hovořit jako o poslední Shangrila, ráji na tomto světě.
Hovořím o Bhútánu, království hřmícího draka.
Pracoval jsem v Bhútánu na třech různých projektech, které však měly jedno společné. Stály na počátku rapidního rozvoje lesnictví a buď se přímo podílely na zrodu a vývoji hospodářské úpravy lesů, nebo byly tímto vývojem velkou měrou dotčeny.
V letech 1991-1992 jsem byl zodpovědný za vývoj modelových hospodářských plánů, projekt který byl financován Světovou bankou.
V letech 1995-1996 jsem byl co-manažerem Rakouskem sponzorovaného projektu ve středním Bhútánu, který měl za úkol zajistit pro poměrně velké plochy jedlových porostů pravidelné a organizované hospodaření. Částí tohoto projektu byl, mimo jiné, velmi rozsáhlý výzkum ekologie jedle.
V letech 1996 –1998 jsem byl CTA na projektu FAO/UNDP, jehož hlavním cílem bylo
posílení a podpora lesnických institucí, podpora formulování lesnické politiky a legislativy, podpora dalšího vývoje hospodářské úpravy lesů a - celkem neoficiálně - koordinace aktivit mnoha projektů působících v oblasti lesnictví v zemi.
Bylo to pět a půl roku krásného a produktivního života.
Bhútán leží ve východních Himalájích. Je vklíněn mezi Indií a Tibetem, na východ od Nepálu a na sever od Bangladéše. Je to země velmi hornatá s velmi dramatickým výškovým převýšením. Od jižní hranice s Indií se terén prudce zvedá z indických plání z nadmořské výšky asi sta metrů až do výšky 2500 m ve střední části Bhútánu a až do nadmořské výšky přes 7500 m na hranici s Tibetem, v celkové vzdálenosti kolem 150 km. Bhútán je rozlohou veliký zhruba jako Čechy, 47 000 km2. Jeho délka, od západu k východu, je cca 320 km.
Od severu k jihu je území Bhútánu rozděleno pěti hlavními hlubokými údolími, kterými protékají mohutné řeky, přítoky Brahmaputry a Gangy. Tyto řeky, napájené monzunovými dešti a tajícími ledovci jsou obrovským potenciálním zdrojem vodní energie.
Klima je na většině území mírné se suchými a chladnými zimami a teplými, vlhkými léty, subtropické na jihu při hranici s Indií a velmi studené ve vyšších polohách.
Počet obyvatelstva Bhútánu se odhaduje na 700 – 800 tisíc lidí, i když tyto odhady se někdy velmi rozcházejí. Hlavní etnickou skupinou jsou Drukpové ( asi 65% obyvatel), kteří jsou rasově, etnicky a jazykově spříznění s Tibeťany. Druhou nejsilnější skupinou jsou Nepálci ( 25-30%), žijící hlavně na jihu země. V Bhútánu se najdou menší skupiny Indů, Šerpů, Sikkimců a Tibeťanů. Na tomto malém území se mluví až pěti zcela rozdílnými jazyky a víc jak deseti nářečími. Oficiálním jazykem je dzonkha, řeč podobná tibetštině, angličtina je ale velmi rozšířená, v úředním styku běžně používaná. Hlavně mladší generace dokáží anglicky běžně hovořit.
Hlavním a také oficiálním náboženstvím je buddhismus, který má obrovský a nutno říci že pozitivní vliv na všechny stránky života, jak soukromého, tak veřejného.
Hlavní město Thimphu ( 40 000 – 50 000 obyvatel ) je administrativním střediskem země a sídlem vlády.
Bhútán je dědičná monarchie. Dnešní král, v pořadí čtvrtý od založení monarchie v roce 1907, se zdá být velmi moderním a osvíceným vladařem, který pomalu převádí Bhútán z absolutní do konstituční monarchie.
Bhútán žil po staletí ve skoro úplné isolaci, styky udržoval hlavně s Tibetem, se kterým jej spojovala nejen etnická a náboženská příbuznost, ale také jednodušší přístup. Bhútán se začal otevírat okolnímu světu začátkem padesátých let. Indie a Švýcarsko začaly poskytovat hospodářskou pomoc. Čínsko – indická válka v roce 1959 zdůraznila geopolitickou důležitost Bhútánu a od té doby dochází k prudkému hospodářskému vývoji, jehož hnací silou byla z počátku pomoc z Indie a posléze pomoc ostatního světa, jak ve formě bilaterální pomoci tak také pomoci mezinárodních institucí.
Před příchodem modernizace bylo bhútánské hospodářství založeno výhradně na zemědělství a pastevectví. S výjimkou soli všechno, co bylo vyprodukováno, bylo také v Bhútánu spotřebováno. Dnešní ekonomika Bhútánu je úzce spojena s ekonomikou Indie, a to jak obchodem, tak také financemi a finančními institucemi. Bhútánský ngultrum se váže na indickou rupii.
Průmyslový sektor je všeobecně značně primitivní. Značně vyvinutá je domácká výroba.
Za zmínku stojí průmysl založený na těžbě sádrovce, vápence a mramoru a výroba cementu.
I když orná půda pokrývá pouze 3% z celkové plochy země, zemědělství je zdaleka největším živitelem bhútánského obyvatelstva. K tomu je nutno přidat pastevectví, včetně chovu jaků, kteří mají také důležitou sociální funkci. Ze zemědělských plodin se pěstuje rýže, kukuřice, pohanka, chili papriky, zelí, brambory, citrusy, různá koření (kardamon) a v neposlední řadě je důležitou položkou sběr hub. Důležitým výrobním artiklem je výroba alkoholu.
Nejdůležitějším a nejrychleji vyvíjejícím se sektorem je výroba hydroelektrické energie.
Potenciál je obrovský a trh pro jakékoliv množství elektřiny je zajištěn v Indii, nebo Bangladéši.
Infrastruktura, postavená z velké části s indickou pomocí, odpovídá velmi obtížnému hornatému prostředí. V současné době je v Bhútánu cca 2250 km asfaltovaných a 1450 km prašných cest. Dvě letiště, jedno mezinárodní, spojují Bhútán se světem.
Telefonní síť, i když jedna z nejmodernějších na světě, je ještě málo rozšířená.
Relativně důležitým hospodářským sektorem je turistika, která je ale přísně regulována vysokými poplatky za přístup do země.
Lesní hospodářství mělo vždy velký význam, který se zvětšuje se stoupající poptávkou po dřevě nejen na domácím trhu, ale hlavně v sousední Indii.
Obrovský pokrok byl za poslední tři desetiletí udělán v sociální oblasti. Lékařská péče a školní vzdělání jsou zdarma. Sociální síť a cítění jsou s růstem ekonomiky spojeny tak, že vyjadřování hospodářského růstu formou „ hrubého národního důchodu “ ztrácí smysl. Bhútán je podle oficiálních statistik a mezinárodních ekonomických parametrů jedna z nejchudších zemí na světě. I když bhútánské obyvatelstvo není v žádném případě bohaté, nikdo hladem netrpí a na ulicích nejsou vidět žebráci, ba ani bezdomovci. Pojem “ hrubý národní důchod”, který se dá vyjádřit dolarovou hodnotou bývá nahrazován konceptem “ Hrubé Národní Spokojenosti” ( Gross National Happiness), který má vyjádřit skutečný stav společnosti, která si v ekonomicky rychle rostoucím státě zachovává rovnováhu mezi materiální a spirituální stránkou života.
Ve vegetačních zónách, od alpínské přes mírnou až po subtropickou, se nachází široká škála porostních typů. Ty se dají shrnout takto:
Jedlové porosty (Abies densa) – na horní hranici lesa
Smíšené jehličnany (hlavně Tsuga dumosa, Picea spinulosa, Pinus wallichiana)
Smíšené jehličnany s listnáči
Vysokohorské listnáče (Quercus spp., Betula spp.)
Subtropické listnáče a nížinné listnáče (Castanopsis spp.)
Subtropické jehličnany (Pinus roxburghii)
Seznam hlavních dřevin následuje:
Betula spp.
Pinus wallichiana,
Pinus roxburghii
Abies densa
Tsuga dumosa
Juniperus spp.
Larix griffithiana
Acer spp.
Populus spp.
Quercus griffithii
Quercus semicarpifolia
Rhododendron spp.
Picea spinulosa
Castanopsis spp
Albizia spp.
Bambus
Lesy pokrývají více jak 60% celkové plochy Bhútánu. Přestože byly vždy relativně intenzivně využívány místním obyvatelstvem jako zdroj paliva, materiálu na stavbu domů, klášterů, tvrzí a pod. a hlavně k pasení dobytka a jako zdroj hnojiva pro zemědělství, byly zachovány ve velmi dobrém stavu.
Lesnická administrativa byla založena v roce 1952. V šedesátých letech se začínají uskutečňovat první kroky ke kontrole těžby a k zalesňování.
V důsledku zvýšené ekonomické aktivity v druhé polovině minulého století dochází v zemi k velkému zvýšení poptávky po dřevě. Lesy se intenzivně začaly těžit značně neorganizovaným způsobem. Výstavba cest a hlavně spojení s Indií způsobilo velký a do značné míry ilegální vývoz dřeva ze země. To vše mělo za následek rapidní zhoršení stavu zvláště lépe přístupných porostů.
V té době si svět začal uvědomovat hodnotu bhútánské přírody. Koncem sedmdesátých let dochází k zakládání národních parků, přírodních rezervací a chráněných území, financovaných mezinárodními institucemi. Bhútán si uvědomuje jak důležitá je ochrana životního prostředí a biodiverzity V současné době více jak 26% celého území Bhútánu jsou národní parky s velmi přísným režimem ochrany.
Překvapujícím faktem může být, že přírodní faktory měly významný vliv na rozvoj lesního hospodářství v Bhútánu. Na přelomu roku 1978/79 došlo k náhlé změně počasí. Byl to úkaz nejen evropský ale také asijský. Po teplém prosinci došlo během několika hodin k dramatickému poklesu teplot, na některých místech až o 40°C. Tento pokles teploty měl za následek uhynutí celého pásma porostů na horní hranici lesa, v nadmořské výšce asi 4000 metrů. Šlo hlavně o jedlové porosty. Uhynuly hlavně starší stromy. Horní hranice lesa se vertikálně posunula zhruba o sto metrů. V nižších nadmořských výškách došlo zase ke značnému oslabení jehličnatých porostů. Nejvíce byl ovlivněn smrk (Pinus spinulosa). V důsledku tohoto oslabení došlo k následnému přemnožení kůrovce (Ips schmutzerhoferii), který poničil velké plochy smrkových porostů. Celkově šlo o stovky a stovky hektarů.
Hledala se cesta, jak tyto poničené porosty využít. Většina z nich byla naprosto nepřístupná a bylo jasné, že bude zapotřebí značných investic na vybudování cest a další infrastruktury ke zpřístupnění, těžbě a zužitkování poškozených lokalit.
Světová banka poskytla několikamilionový úvěr na vybudování infrastruktury, zakoupení těžebních mechanizačních prostředků a na technickou pomoc. V druhé polovině osmdesátých let se tyto kalamitní těžby rozjely naplno.
Koncem osmdesátých a začátkem devadesátých let tyto kalamitní těžby úspěšně pokračovaly. Hlavní ohniska nákazy byla identifikována, napadené porosty zpřístupněny lesními cestami a pokáceny a byla prováděna sanitární opatření ( odkorňování, pálení kůry, a pod.). Během této doby intenzivního stavění lesních cest a těžebních operací vyvstala otázka: Co dál?
Hlavním úkolem bylo, aby všechny těžební, pěstební a jiné lesnické operace, a to nejen ty, spojené s kalamitními těžbami, dostaly organizovanou a hlavně plánovitou podobu.
Hospodářská úprava lesů měla do té doby v Bhútánu podobu „ pracovních plánů“ (Working plans), běžných ve všech zemích britského impéria. Tyto pracovní plány, i když ve své době velmi užitečné, naprosto přestaly vyhovovat požadavkům moderního lesnického hospodaření. Vytvoření nového moderního systému hospodářské úpravy a plánování se stalo nezbytnou nutností.
Světová banka se rozhodla financovat projekt na zavedení moderního systému hospodářské úpravy.
V roce 1991 jsem byl pověřen tím, abych vytvořil modelové hospodářské plány pro území na kterých probíhaly kalamitní těžby. Tyto plány měly vyhovovat požadavkům moderního vývoje a vědeckého pojetí úpravy lesů a zároveň zavést moderní technologie a postupy ve vypracovávání lesních hospodářských plánů. Plány měly reflektovat snahu po způsobu hospodaření v ekosystémovém pojetí, vycházejícího z principu trvale udržitelného obhospodařování lesů.
V první fázi šlo o vypracování dvou hospodářských plánů.
Během celého procesu tvorby těchto modelových plánů se využilo expertízy odborníků z celého světa k formulování nejvhodnějších taxačních metod, inventarizační metodiky a zpracování dat, využití GIS pro mapování, integraci zpracování grafických a numerických dat a počítačovému skladování údajů.
Navrhované pěstitelské systémy byly zhodnocovány několika experty a zakládal se dlouholetý výzkum pěstebních zásahů a metodiky.
V případě inventarizace bylo vynaloženo mnoho úsilí na formulování optimálního systému ( systematické rozložení kruhových ploch ). Byl vybudován počítačový program specifický pro potřeby Bhútánu, který dokázal zpracovat nejen všechna data získaná při inventarizaci, ale také zpracovat a manipulovat s různými parametry a informacemi o lese.
Byl zaveden GIS (ArcInfo) a začalo jeho používání nejen k produkci lesnických map, ale také k integraci a analýze různých informací.
Začala se vytvářet představa o tom, jak by měla hospodářská úprava lesů v Bhútánu vypadat. Šlo o značně komplexní proces, který musel brát v úvahu nejen různé podmínky v jednotlivých částech Bhútánu, ale také rozdíly v sociální struktuře. Začalo se uvažovat o formě hospodářské úpravy, organizaci lesa, obsahu hospodářských plánů, technologických postupech, práci v terénu, mapování a pod.
Vytvářely se podmínky k funkčnímu plánování a k plánování na základě porostů, pododdělení, eventuelně oddělení. Poprvé byly zavedeny popisy porostů.
Byly zavedeny podpůrné průzkumy a šetření.
V době vypracovávání modelových plánů byly učiněny první kroky k formulování tzv. Forest Management Code, nebo také technologických postupů, které by formalizovaly kroky nutné v hospodářské úpravě lesů.
Toto byly začátky dlouholetého procesu vývoje hospodářské úpravy lesů, který pokračuje dodnes.
V pozdějších letech ( 1995-98 ), kdy jsem byl vedoucím projektu FAO, došlo k identifikaci a rozdělení celé země na hospodářské jednotky ( Forest Management Units ), které měly také administrativní charakter.
Pokračovalo se na dalším vývoji technologických postupů a úpravy a doplňování Forest Management Code. Ten formuluje principy lesní hospodářské úpravy v mezinárodním i národním rámci. Je to souhrn principů a postupů pro lesní hospodářské plánování. Má tři hlavní části:
1) Postupy a principy pro vyhotovení lesních hospodářských plánů
2) Postupy a principy pro vypracování operačních plánů
3) Směrnice a postupy pro realizaci hospodářských a operačních plánů
Hledání bhútánského systému hospodářské úpravy lesů pokračuje dodnes. Poměry, zvláště sociální, přímo volaly po zavedení intenzivního hospodaření a detailním plánování. Na druhé straně zase chyběla infrastruktura, která by takové hospodaření umožňovala. Vybudování takové infrastruktury je časově a finančně velmi náročné.
Bhútán nikdy neměl problémy se zajištěním finančních prostředků na rozvoj svého hospodářství. Ba naopak. Bhútán se stal velmi populárním mezi dárcovskými zeměmi.
S přílivem investic do zemí třetího světa vzniká dvojí nebezpečí:
Může nastat situace, kdy určitá země není schopna efektivně absorbovat finanční zdroje, které do země plynou. Bhútán tomuto nebezpečí čelil tím, že nabízené prostředky přijímal velmi uváženě. Toto platilo hlavně v případě investic do využití vodní energie.
Druhý důvod oblíbenosti Bhútánu u dárcovských zemí a institucí byla velká průhlednost využívání finančních prostředků a skoro neexistující korupce, což je skutečně výjimečná věc jak v zemích třetího světa, tak i v mnoha zemích Evropy.
Při zavádění nových systémů v cizí zemi musí expert čelit několika pokušením. V prvé řadě, každá země má svoji lesnickou tradici, ať je jakkoliv dlouhá a lesnické instituce mají svoji vlastní “kulturu” a setrvačnost. Z nich musí každý expert vycházet a musí je respektovat. Za druhé je nutno respektovat kulturu a zvyky země, ve které pracuje. Ty nutně ovlivní organizační i technické snažení. Za třetí, mnoho expertů podléhá tendencím považovat systém ze kterého vyšli za nejlepší. Je to celkem pochopitelné, protože je to systém, který nejlépe znají, jsou v něm doma. V tom často bývá kámen úrazu. Každý expert si své představy chrání s větší či menší razancí. V situacích, kde se setkávají experti z různých zemí dochází k silnému prosazování vlastních “národních” cest.
Země přijímající takovou podporu pak neví, kterým směrem se obrátit a často se brání i těm nejnutnějším změnám.
V případě Bhútánu se tato situace krystalizovala. Vliv Indie v celém lesním hospodářství byl velmi silný.Většina bhútánských lesníků, aspoň do devadesátých let, byla vzdělána v indickém systému všeobecného školství a drtivá většina z nich dostala lesnické vzdělání v Dehra Dun. Až později většina lesníků získává své vysokoškolské vzdělání v Evropě, Kanadě a USA.
Do takového prostředí začali prosazovat své koncepce Finové, Rakušané, Němci, Švýcaři, Kanaďané a Američané.
Při hledání moderního bhútánského systému hospodářské úpravy bylo nutné koordinovat tyto směry a přitom brát v úvahu místní poměry, jak přírodní, tak sociální.
Mé působení a zkušenosti z celého světa mě přesvědčily o tom, že české lesnictví a lesnický systém vzdělání se může řadit k nejlepším na světě. Pokud se týká hospodářské úpravy lesů, Česko skutečně patří ke světové elitě a velmoci.
V bhútánském systému hospodářské úpravy lesů lze najít mnoho českých prvků. Když se v roce 1998 naskytla příležitost, poslal jsem několik členů sekce pro lesní plánování do České republiky, aby i oni se mohli s českým systémem obeznámit. Ústav pro hospodářskou úpravu lesů v Brandýse n.L. se o ně velmi dobře postaral.
Děkuji
