Medailonky z almanachu - Ing. Ota Setzer

Rok narození: 1933

Vzdělání: 1943-1951 Reálné gymnázium dr. A. Dvořáka v Kralupech n. Vlt.

1951-1955 Lesnická fakulta, České vysoké učení technické v Praze

1965-1966 Postgraduální studium tropického a subtropického lesnictví na Vysoké škole zemědělské v Praze - Suchdole

Stáže: Des inventaires forestiers dans les pays tropicaux

C.T.F.T. Noveny sur Marne – 1 měsíc (květen) 1974

Symposium SPOT

Paříž 25.-30.6.1990

Remote sensing

Canada Centre for Remote Sensing Ottawa

1 měsíc - červen 1991

Formation en aménagement forestier et en agroforesterie

SONADEFOR Abidjan (Cote d´?Ivoire)

19.4.-20.5.1993

Théorie et lapplication des données radar (SAR)

INTERA INFORMATION TECHNOLOGIES Ltd.

Libreville (Gabon) 4.10.-6.11.1993

Účast na světových lesnických konferencích a sjezdech:

Konference o tropických lesích – FAO Řím 1986

Colloque international sur les résultats SPOT 1 – Toulouse 1986

Světové konference IUFRO: Kyoto 1981

Montreal 1990

Tampere 1995

Konference o lesích suchého pásma a jejich inventarizace – Niamey (Niger) 1984

IX. Světový lesnický kongres – Mexico City 1985

X. Světový lesnický kongres – Paříž 1990

Praxe:

1956-1982 Lesprojekt (ÚHÚL)

1982-1988 FAO Rome

1989-1992 Lesprojekt (ÚHÚL)

1992-1995 CTFT – Centre Technique Forestier Tropical – Noveny s. M. (Francie)

Po promoci nastoupil jako taxátor na pobočce Lesprojektu pro Středočeský kraj. Při prvé sezóně pracoval na inventarizaci drobných lesů LZ Choceň a na Voticku. Od druhého roku vypracovával úplné LHP na LZ Choceň (polesí Choceň, polesí Stéblová), LZ Zbraslav (polesí Dolní Břežany), ŠLZ Kostelec nad Černými lesy (polesí Oplany, polesí Voděrady) a LZ Nižbor (polesí Ptíce).

V roce 1963 vykonal zkoušku pro samostatné lesní hospodáře a stal se vedoucím taxační skupiny.

V letech 1964 a 1965 absolvoval třísemestrové postgraduální studium tropického a subtropického lesnictví na Vysoké škole zemědělské v Praze-Suchdole.

Další hospodářské plány zpracovával na LZ Nymburk (LHC Loučeň), LZ Mladá Boleslav (LHC Svobodín) a LZ Petrohrad (LHC Nový Dvůr).

Protože kromě svého zaměstnání aktivně sportoval (házená – 1. liga, košíková 2. liga) a věnoval se i trenérské činnosti, byl po úspěšném konkurzu na místo trenéra košíkové v Tunisku ústavem uvolněn na dva roky k této činnosti v zahraničí (1971-1973).

Po svém návratu, už velmi dobře jazykově vybaven, se stal členem čtyřčlenného teamu Lesprojektu, který byl prostřednictvím PZO Polytechna v roce 1974 subkontrahován světové organizaci OSN pro rozvoj zemědělství, lesnictví a výživu FAO do projektu DP/PRC 72-001 nazvaného „Planification et la mise en Baleár ressource forestieres du Nord Congo“. Jednalo se o inventarizaci tropického pralesa v nejsevernější oblasti Lidové republiky Kongo v kraji Likouala na sever od 2. rovnoběžky až po severní hranici země, která pokrývala plochu1,2 miliony ha a o mapování vegetačních formací na celkové ploše 3 milionů hektarů.

Čtyřčlenný team Lesprojektu přišel do terénu v červenci 1974, kdy mezinárodní projekt už dva roky čerpal prostředky, ale žádnou práci v terénu dosud nevykonal. Do konce čerpání prostředků OSN zbývalo 18 měsíců, ve kterých team Lesprojektu musel vycvičit domorodá pracovní družstva a v extrémně složitých dopravních a zásobovacích podmínkách vytvořit vlastní metodiku práce a celou inventarizaci vykonat.

Vyvrcholením obtížných podmínek bylo odstoupení původně jmenovaného ředitele projektu Ing. J. Černocha koncem roku 1974. V této situaci byl Ing. Setzer pověřen řízením celého projektu. Situace byla o to složitější, že vzdálenost mezi hlavním městem Brazzaville (s ministerstvy, bankami, zastoupením OSN i mezinárodním letištěm) a základnou projektu v Impfondu na řece Oubangui je skoro 1000 km.

Nakonec ale zvolením vhodné statistické metody, díky nezměrnému fyzickému úsilí všech účastníků projektu a za odborného přispění několik francouzských krátkodobých konzultantů z CTFT, byla inventarizace na 36 zkusných plochách (2x2 km) v termínu dokončena.

Technické raporty a závěrečná zpráva byly vládě prostřednictvím FAO předány už na jaře 1976 a rozhodně tento fakt ovlivnil jak vládu Konga, tak vedení Lesnického oddělení FAO v Římě při dalším zadávání úkolů inventarizací a hospodářské úpravy českému Ústavu pro hospodářskou úpravu lesů.

Po návratu z Konga se už Ing. Setzer specializoval na tropické lesnictví úplně a byl proto přeřazen z pobočky Stará Boleslav na ústředí ÚHÚL v Brandýse nad Labem, kde mohl dohlížet na zpracování map a vydání technických zpráv i vyjednávání podmínek dalších zahraničních zakázek pro ÚHÚL.

Na žádost konžské vlády, která předpokládala, že Lesprojekt bude pokračovat v inventarizaci lesů v dalších oblastech Lidové republiky Kongo, pověřilo FAO Ing. Setzera řízením dalšího projektu DP/PRC 77/001 (financováno OSN), který se měl tentokrát zaměřit na lesy v jižním Kongu, které byly už z velké části poznamenány lidskou činností.

Ve své prvé etapě (1977-1978) projekt nazvaný „La mise en Baleár des ressource forestieres du Sud Congo“ prováděl průzkum lesnického sektoru v jižní části země. Projekt v té době sídlil v krajském městě Loubomoa, měl 30-60 místních zaměstnanců podle druhu právě vykonávaných prací.

Náročné bylo provádění kontrol těžebních závodů, které dosud díky nevhodně formulovaným článkům lesního zákona svádělo konžské pracovníky ke korupci a zkreslování fakt. Za aktivní účasti projektu se kontroly těžařů pronikavě zlepšily a byla získána objektivní data, která v budoucnu sloužila ke stanovení reálných těžebních možností v nově přidělovaných koncesích.

V roce 1977 byla v jižním Kongu provedena studie hlavních lesních ekosystémů a byla provedena základní stratifikace.

Jako vzorový projekt pro další inventarizaci, po které následovalo stanovení programu těžeb a aplikace základních principů hospodářské úpravy lesa, byla v roce 1978 vybrána koncese státního těžebního podniku SNEB v Tsinguidi o ploše 50 000 ha a ta byla inventarizována (0,5 %). Na základě výsledků byl pak ve spolupráci s vedením firmy vypracován roční plán těžeb, program výstavby cest a byl stanoven princip zachování stanoveného počtu semenných stromů nejcennějších dřevin na těžených plochách. V Tsinguidi si Ing. Setzer založil trvalou zkusnou plochu pro sledování přírůstu okoumé, jejíž každoroční sledování s kontrolním měřením se mu podařilo osobně sledovat v průběhu dalších deseti let. Několik roků také mohl dohlížet na vedení podniku a usměrňovat umístění těžeb podle návrhu původního plánu.

Podařilo se udržet a posílit konžský lesnický personál, který už s českým teamem pracoval od inventarizace v severním Kongu v roce 1974, a jeho většinu přemístit do Louboma.

Po krátkém pobytu v Čechách (způsobeném mj. vážným tropickým onemocněním) se Ing. Setzer vrátil do Konga, aby tam tentokrát (v letech 1979 a 1980) vedl přípravné práce na další projekt OSN, opět v sektoru lesů jižního Konga. V tomto období se jednalo hlavně o další formování konžských lesníků během mnoha několikatýdenních průzkumných misí, o shromažďování a doplňování veškerých dostupných kartografických materiálů, stratifikaci navštívených vegetačních formací a jejich mapování a konání leteckých přeletů nad oblastmi, které dosud neměly žádné mapy.

Protože financování zamýšleného velkého lesnického projektu v jižním Kongu se posunulo do dalšího finančního cyklu, byl Ing. Setzer v roce 1981 a v prvé polovině roku 1982 pověřen FAO vedením menšího projektu v Kamerunu (CMR 77/003). S 10 zaměstnanci a jedním kamerunským lesním inženýrem měli za úkol ověřit a porovnat výsledky dvou předcházejících inventarizací (CTFT a FAO) v 300 000 hektarové koncesi průmyslového koncernu SOFIBEL v poloopadavém pralese Deng-Deng okolo městečka Belabo ve východní provincii Kamerunu.

V prvé fázi bylo potřeba vyřešit citlivě problém protestů mocné těžební společnosti proti výsledkům dřívějších inventarizací. To vyřešila podrobná studie tzv. komerčních koeficientů hlavních těžených dřevin v koncesi SOFIBEL, která dokázala mj. neúměrné plýtvání dřevní hmotou.

Ve druhé fázi projekt řešil v terénu praktické vyznačování stromů k těžbě na příští dva roky podle principů hospodářské úpravy a zachování trvalé produkce lesa. Vycvičené družstvo se stalo základem personálu nově zřizované kamerunské organizace CENADEFOR (obdoba českého ÚHÚL).

V prosinci 1982 nastoupil Ing. Setzer jako ředitel velkého projektu „Développement forestier du Sud Congo“ FAO/PRC 80/005 („Lesnický rozvoj Jižního Konga“) v Brazzaville. V jím vedeném teamu působilo 25 mezinárodních i konžských expertů a podle periodicity prací 45-80 stálých zaměstnanců. Projekt trval od prosince 1982 do května 1988 a pracoval s rozpočtem více než 4,5 milionu US dolarů.

Třemi základními úkoly projektu byly:

1. Podpora struktur konžské lesnické administrativy. Revize lesnické legislativy. Vytvoření národní služby pro inventarizaci a hospodářské úpravy lesů.

2. Inventarizace tří UFA (Jednotek hosp. úpravy lesa – obdoba našich LHC) č.2, 5 a 6, ve kterých se měla po ukončení prací znovu od r. 1989 povolovat těžba na ploše projektem nově navržených koncesí. Plocha lesů těchto tří UFA byla 1,250 000 ha a zadání inventarizace předpokládalo mj. fotointerpretaci a kartografii základních vegetačních formací, studii hlavních lesních ekosystémů, vlastní inventarizaci celé plochy na základě statistických šetření (taux d?inventaire 0,5 %) a vypracování prvých hospodářských plánů v Kongu pro UFA 2,5 a 6.

3. Lesnický rozvoj rurální populace jižního Konga v krajích Niari a Kouillou. Zavádění agrolesnictví a zřizování vesnických školek. Zřízení vzdělávacího centra pro zavádění agrolesnictví na vzorové parcele o 25 ha v Loubomu...

Při vedení projektu přicházel Ing. Setzer do styku se všemi obory konžského lesnictví. Na ministerstvu lesů kromě vlastních činností projektu, který řídil, zastával i funkci hlavního technického poradce ministra a zastupoval Kongo na několika mezinárodních jednáních.

Na odborné lesnické škole v Mossendju vedl po tři roky kurzy inventarizace, lesnického plánování a mapování lesů.

Na popud projektu byl v Kongu vyhlášen 6. březen jako „Den stromů“, kdy každý občan vysazuje svůj strom.

Dlouhodobý pobyt Ing. Setzera v Kongu a jeho všestranné zkušenosti a znalost lesnických poměrů ve všech regionech země byly zřejmě důvodem k tomu, že ho FAO jmenovalo v roce1990 do mezinárodního teamu odborníků, který připravil v rámci celosvětové akce PAFT (Plan d?action forestiere tropicale) pro Konžskou republiku výhledový plán rozvoje lesnictví na další desetiletí. Kromě toho, že byl Ing. Setzer koordinátorem dvouměsíčních aktivit mezinárodního teamu, sám vypracoval návrh na zachování lesnických ekosystémů a z podstatné části i program dalších inventarizací a plánování těžeb v dalších UFA.

V roce 1989 se Ing. Setzer vrátil do mateřského ústavu v Brandýse nad Labem a až do roku 1992 tam zastával funkci vedoucího odboru zahraničních styků. ÚHÚL v této době měl velmi aktivní styky s lesnickými institucemi, FAO, IUFRO a začal vysílat své odborníky na výměnné akce do ústavů podobného zaměření v Německu, Rakousku, Francii, Švédsku, Finsku, Rusku, Polsku, Jugoslávii, Bulharsku, Kanadě i USA.

Tropických zkušeností Ing. Setzera využilo ministerstvo lesního a vodního hospodářství v letech 1989 a 1990 při vedení skupiny českých odborníků a posouzení vhodnosti česko-nigerijské spolupráce při těžbě a zpracování tropického dříví v nigerijské federální republice Cross River v okolí města Calabar.

Svoji lesnickou činnost v České republice ukončil Ing. Setzer v roce 1992 odchodem do důchodu.

Využil ale nabídky francouzského ústavu tropického lesnictví CTFT v Nogent s. M., který ho okamžitě vyslal do Bangui ve Středoafrické republice. Tam se stal vedoucím středoafrické pobočky velkého regionálního projektu ECOFAC, který financovala a koordinovala EU v Bruselu.

ECOFAC, což je zkratka projektu „Konzervace a racionální využití lesních ekosystémů v zemích centrální Afriky“, pokrýval činnost v ekologicky zajímavých oblastech sedmi zemí rovníkové Afriky. Ve středoafrické republice takovou oblastí byl původní prales Ngotto při hranici s Kongem, právě v oblasti, kde prales navazoval na území, které Ing. Setzer inventarizoval v letech 1974-75.

Úkolem středoafrického ECOFACu v období 1992-1995 bylo pracovat na lesnatém území mezi řekami Mbaéré a Bodingué o celkové rozloze 125 000 ha.

Projekt vybudoval vlastními prostředky v sousedství velké vesnice Ngotto moderní stanici budoucího výzkumu tropického lesa s několika budovami, laboratoří, kancelářemi, garážemi, dílnami a zdravotnickým střediskem.

Na vlastní lesní ploše bylo navrženo:

Na 60 000 ha hospodářského lesa provozovat lesní těžbu na základě inventarizace a podle ní připraveného plánu.

Na dalších 45 000 ha zřídit chráněné území a provádět zde výzkum původního pralesa.

Na pruhu o ploše 20 000 ha spojujícím několik menších vesnic praktikovat podporu místních zemědělců a zavádět agrolesnické metody.

Z dlouhodobého technického personálu měl Ing. Setzer k dispozici dva belgické experty (stavaře a lesníka) a dva středoafrické lesní inženýry. Jako krátkodobé konzultanty posílala EU renomované vědce francouzských, belgických a italských univerzit. Jejich pokyny pak plnil místní team lesnických ekogard, které si projekt musel z místních středoškoláků vycvičit sám.

Celé zřízení ekogard projekt zavedl na bázi polovojenského výcviku, protože jedním z hlavních úkolů byl také boj proti pytlákům a proti ilegální lesní těžbě.

Během tří let činnosti prvé fáze projektu ECOFAC bylo dosaženo všech vytčených cílů i když v zemi zmítané politickými nepokoji a nejistotami to bylo opravdu někdy velmi těžké. Tyto poměry nakonec byly důvodem, že po ukončení prvé fáze projektu ve svých 62 letech Ing. Setzer opustil Afriku a odešel do důchodu.

Své africké zkušenosti pak po několika letech literárně zpracoval v pěkné knížce Tamtamy doznívají, která byla představena na semináři Křtiny 2004 s následující autogramiádou na výstavě Silva Regina v Brně.