Medailonky z almanachu - Prof. Ing. Jan Jeník, CSc., Dr.h.c.

Narozen: 1929

E-mail: jenik@natur.cuni.cz

Současná pracoviště: Přírodovědecká fakulta (katedra botaniky) UK v Praze a Botanický ústav Akademie věd ČR, Průhonice

Vzdělání a vědecko-pedagogické tituly: ČVUT Praha, V.š. zeměd. a les. inženýrství, 1952 (lesní inženýr); Univerzita Karlova v Praze, Biologická fakulta, 1956 (kandidát biologických věd); Přírodovědecká fakulta UK, 1961 (docent geobotaniky); Přírodovědecká fakulta UK, 1990 (univerzitní profesor botaniky).

Sled zaměstnání: (1) 1952, inženýr-asistent, Výzkumný ústav lesního hospodářství, Opočno; (2) 1952–1955, vědecký aspirant, Biologická fakulta UK v Praze; (3) 1955–1964, odborný asistent a docent, Biologická fakulta UK v Praze; (4) 1964 1967, Senior Lecturer, University of Ghana, Akkra, Ghana; (5) 1967, Visiting Profesor, University College of Dar-es-Salaam, Dáresalám, Tanzanie; (6) 1967–1971, docent geobotaniky, Přírodovědecká fakulta UK v Praze; (7) 1971 1990, vedoucí věd. pracovník, Botanický ústav ČSAV, Průhonice,; (8) 1990 1994, profesor botaniky, Přírodověd. fak. UK v Praze; (9) od 1995 profesor emeritus, Přírodověd. fak. UK v Praze; (10) od 1997, vedoucí vědecký pracovník, Botanický ústav AV ČR

Stručný životopis

Prof. Ing. Jan Jeník, DrSc. h.c. (*1929) vystudoval lesní inženýrství na ČVUT v Praze a postgraduálně biologii na Univerzitě Karlově v Praze. Od roku 1955 působil jako odborný asistent a v letech 1961 až 1971 jako docent geobotaniky na Přírodovědecké fakultě UK v Praze. Po politicky motivovaném vyloučení z univerzity pracoval v letech 1971–1990 v Botanickém ústavu ČSAV v Průhonicích a Třeboni. Po změně politického režimu v ČR byl v r. 1990 povolán zpět na UK v Praze jako profesor a vedoucí katedry botaniky. V letech 1994–1997 byl předsedou Akademického hodnotitelského grémia, které podle mezinárodních kritérií hodnotilo vědecký standard všech 60 ústavů Akademie věd ČR. Po penzionování v r. 1995 působí jako emeritní profesor na UK a na částečný úvazek pracuje jako vedoucí vědecký pracovník v Botanickém ústavu AV ČR. V průběhu své pedagogické aktivity působil delší období také na zahraničních univerzitách v Kábulu (Afghánistán), Akkře (Ghana), Dáresalámu (Tanzanie) a ve Vídni (Rakousko). Na zahraničních expedicích studoval skladbu tropických lesů a savan. Externě učí tropické lesnictví na ČZU v Praze.

Vědecky se zabýval (1) strukturou lesa a lesních stromů (zejména kořenových systémů), (2) ekologií a biogeografií vegetace v evropských pohořích a (3) ekologickou teorií ve vztahu k ochraně životního prostředí. Dlouhodobě působil v mezivládním programu UNESCO „Člověk a biosféra“ jako vedoucí národních projektů, později jako předseda Československého nebo Českého národního komitétu, člen České komise pro UNESCO, místopředseda Mezinárodní koordinační rady programu MAB/UNESCO a poradce gen. ředitele UNESCO pro Světovou síť biosférických rezervací. Je čestným členem Skotské botanické společnosti, České botanické společnosti a České společnosti pro ekologii krajiny. Působil jako člen nebo předseda ve vědeckých radách českých chráněných krajinných oblastí a je čestným předsedou vědecké rady Krkonošského národního parku.

Publikoval více než 400 odborných studií a je autorem nebo spoluautorem tří desítek monografií, učebnic a vědecko-popularizačních knih, vydaných v 8 jazycích ve 12 zemích světa. V roce 1985 získal s kolektivem Cenu ČSAV za soubor ekologických studií o afrických savanách. Za práce v oboru životního prostředí v roce 1993 obdržel Cenu UNESCO Sultána Qaboose. Za zásluhy o českou vědu získal v r. 1997 prestižní medaili Akademie věd ČR „De scientia et humanitate optime meritis“. Za celoživotní práci v lesnických vědách mu Česká zemědělská univerzita v Praze udělila v r. 2005 titul „Doctor scientiarum honoris causa“.

Učitelské, vědecké a organizační aktivity

Tuzemská činnost

Jako učitel Jan Jeník působil od r. 1955 (s vynucenou přestávkou) na Přírodovědecké fakultě UK Praha, kde v různém služebním zařazení a akademických funkcích přednášel a vedl diplomové, kandidátské a doktorské práce v oborech geobotanika, dendrologie, ekosystémy a biomy Země. Již od roku 1958 vedl geobotanické oddělení, založil školu integrované geobotaniky a byl studijním proděkanem fakulty. V ČSAV a později AV ČR působil jako školitel v aspirantském, potažmo doktorském studiu. Na Lesnické fakultě a Institutu trop. a subtrop. zemědělství ČZU přednášel kurz o tropických lesích. Na sesterských fakultách v Praze, Brně, Olomouci, Bratislavě a Českých Budějovicích se účastnil – jako člen anebo oponent – práce v komisích pro doktorská, docentská a profesorská jmenovací řízení.

V období 1971–1990 byla učitelská činnost doc. Jeníka přerušena politicky motivovaným vyloučením z UK a zákazem pedagogické činnosti. V omezené míře pokračoval ve výuce v rámci jiných institucí: v profesních odborných společnostech přednášel pro botaniky, lesníky a veřejnost a byl častým hostem ekologických pořadů v celostátním rozhlase a televizi. Naučné uplatnění nacházela jeho knižní díla, mezi nimiž jsou vysokoškolská skripta, středoškolské učebnice a vědecko-popularizační knihy týkající se lesa, pohoří a mokřadů. Většina těchto titulů byla přeložena do několika jazyků a vydávána také zahraničními vydavateli. J. Jeník také vytvořil scénář ekologické expozice „Kámen a život“ (spoluautor J. Štursa), která již dvě desetiletí v muzeu ve Vrchlabí moderními technickými a didaktickými prostředky vysvětluje strukturu a funkci horských a lesních ekosystémů. Pedagogické ladění mají též žánrově různorodé články a vícedílné seriály v časopisech Vesmír, Živa a Krkonoše.

Jako vědecký pracovník J. Jeník jednak řešil problematiku vycházející z programů Výzkumného ústavu lesního hospodářství, později Katedry botaniky UK anebo Botanického ústavu ČSAV (potažmo AV ČR), jednak studoval ad hoc problémy vyvstávající z vlastního terénního bádání doma i v zahraničí. Dosažené výsledky jsou zpracovány do podoby výzkumných zpráv a časopiseckých i knižních publikací a v průběhu padesáti let se dotýkají širokého rejstříku odborných témat. Některé tyto publikace reagují na soudobou lesnickou problematiku, např. na potřebu maloplošné obnovy lesů – viz kolektivní práci o ekologii kotlíku s olší lepkavou (1953) nebo práci o ekologii kotlíkové obnovy smíšeného lesa (1957). Téměř půl sta prací se zabývá morfologií, anatomií a vývojem kořenů u významných druhů lesních dřevin, včetně druhů tropických. Kolem dvou set publikací se týká horní hranice lesa a vegetace hercynských pohoří (Krkonoše, Králický Sněžník, Hrubý Jeseník, Šumava), v menší míře i přírody v karpatských horách (Bukovské hory, Vysoké Tatry aj.).

Jan Jeník se podílel na mnoha aktuálních vědecko-technických projektech na území ČSSR (potažmo ČR). Účastnil se například geobotanického mapování v Čechách i na Slovensku, záchranného výzkumu zátopových oblastí vltavských přehrad, dále výběru a botanické inventarizace přírodních rezervací, ekologické optimalizace hospodaření v biosférických rezervacích apod. Byl odborným garantem dvou konferencí „Ekologie a ekonomika Třeboňska“ (1978, 1988), které s časovým předstihem a komplexně řešily environmentální problémy přírodně i kulturně významné krajiny. V letech 1994–97 byl předsedou Akademického hodnotitelského grémia AV ČR, které podle mezinárodních norem hodnotilo výsledky všech 60 ústavů jmenované instituce. Spolu s J. Květem také vedl početný kolektiv, který na Třeboňsku řešil projekt MAB/UNESCO “Úloha mokřadů v lesním biomu mírného pásma“, jehož souborné výsledky jsou obsaženy v knize „Freshwater Wetlands and Their Sustainable Future“ (UNESCO, 2002).

V návaznosti na badatelskou činnost J. Jeník zastával různorodé organizační funkce v domácích institucích a komisích. Pro potřeby výzkumné činnosti pracoval ve vědeckých radách a komisích na univerzitách, v české i slovenské akademii a v rámci orgánů státní ochrany přírody. Ještě před politickými změnami se účastnil práce v ekologické sekci Československé biologické společnosti při ČSAV, která v předlistopadovém období kriticky posuzovala nesoulad mezi ambiciózní ekonomií a stavem životního prostředí totalitního státu. V letech 1994–97 byl předsedou Československého (později Českého) národního komitétu MAB, členem Komise pro otázky životního prostředí AV ČR, členem (potažmo též předsedou nebo čestným předsedou) vědeckých rad velkoplošných chráněných území (Krkonoše, Jizerské hory, Hrubý Jeseník, Třeboňsko, Český kras). Byl organizátorem ekologických a environmentálních kolokvií a vedoucím exkurzí v národních parcích. Stal se čestným členem České botanické společnosti a české sekce Mezinárodní asociace pro krajinnou ekologii.

S vědeckou činností souvisí i rozsáhlá ediční činnost J. Jeníka, která zahrnuje nejen oponentské posudky a účast v redakčních nebo edičních radách, nýbrž také zakladatelskou práci při vzniku dvou multidisciplinárních regionálních časopisů, které se vyvinuly do periodik mezinárodního charakteru – Opera Corcontica (založeno v r. 1964, zatím 39 ročníků) a Silva Gabreta (založeno v r. 1996, zatím 11 ročníků).

Zahraniční aktivity

Přes dobové omezení mobility českých odborníků a informačních toků v období totalitního režimu se Jan Jeník prosazoval jako autor článků v zahraničních časopisech, jako vysokoškolský učitel na zahraničních univerzitách a jako účastník/organizátor vědeckých expedic do mimoevropských zemí. Delší dobu učil jako hostující profesor na univerzitě v Afghánistánu (Kábul, 1962), Ghaně (Akkra-Legon, 1964–67), Tanzanii (Dáresalám 1967) a v Rakousku (Vídeň, 1989–90). V r. 1969 měl přednáškové turné na západoněmeckých univerzitách (Kiel, Bonn, Göttingen, Erlangen, Cáchy). Jako zvaný účastník přednášel na mnoha konferencích v zahraničí, např. na konferenci „Productivity of Forest Ecosystems“ v r. 1971 v Bruselu nebo sympoziu „Tropické stromy jako živé systémy“ v r. 1976 na Harvardské univerzitě v USA. Své vědecké práce publikoval od r. 1958 v recenzovaných zahraničních časopisech a působil jako recenzent nebo člen redakce v zahraničních periodikách (Flora, Geobios, Životné prostredie).

Během působnosti v tropických zemích J. Jeník prováděl rozsáhlá terénní šetření v lesích, savanách a pohořích, jejichž výsledkem jsou monografie a vědecké články publikované v českých, evropských i zámořských časopisech. Je spoluautorem široce pojaté učebnice tropického lesnictví „Tropical Forest and Its Environment“ (spoluator K.A. Longman), jež vyšla ve dvou anglických vydáních, mnoha přetiscích a překladu do malajštiny (1974, 1987)). V r. 1984 vyšla monografie “Ecological study of Toro Game Reserve (Uganda) with special regard to Uganda kob” (spolueditor P.H. Verner), v níž je řešen dramatický úbytek heraldické antilopy Kobus kob thomasi ve východní Africe. Kniha “Encyclopédie illustrée de la foret” (1979) vyšla v pěti vydáních ve Francii a později též v dalších autorizovaných překladech (anglicky, německy, polsky, rusky a slovensky). Do němčiny a francouzštiny byly přeloženy vědecko popularizační knihy o přírodě lesů (spoluautor P. Pecina), jezer (spoluautor V. Větvička), hor (spoluautor V. Větvička) a rašelinišť (spoluautor K. Spitzer).

Prof. Jeník se jako organizátor vědeckých programů aktivně podílel na práci v centrále UNESCO v Paříži, kde působil jako člen byra Mezinárodní koordinační rady programu MAB/UNESCO, člen poradního sboru gen. ředitele UNESCO pro světovou síť biosférických rezervací a v r. 1995 též jako volený místopředseda Mezinárodní konference UNESCO v Seville, která významně posunula světovou ochranu přírody směrem k problematice trvalé udržitelnosti vyhlášením tzv. sevillské strategie. Účastnil se také dalších mezinárodních projektů, jež měly výstup v monografiích nebo internetových prezentacích. Z novějších lze uvést syntetickou kapitolu o biodiverzitě v globální příručce o světových pohořích („Mountains of the World: a Global Priority“, 1997), dále kapitolu o pohořích v internetové encyklopedii o životadárných ekosystémech Země („Encyclopedia of Life Support–Systems“, UNESCO, 2002) a spoluautorství v knize „Alpine Biodiversity in Europe“ (2003), jež byla výsledkem projektu European Science Foundation.

Výsledky vědecké práce a jejich ohlasy

Výsledky padesátileté odborné činnosti prof. Jeníka jsou souborně dokumentovány v seznamu publikací a jejich význam lze do určité míry posuzovat podle příležitostně zveřejněných ohlasů (citací, recenzí a korespondence). U odborníka, který působil po značnou část aktivního života v politicky rozdělené Evropě, je nutno přihlédnout ke značné izolovanosti české vědy a omezenosti informačních toků v předlistopadovém období 20. století. Přiměřené jazykové schopnosti však Jeníkovi dovolovaly publikovat výsledky v německé a později zejména v anglofonní oblasti. Nejen v časopisecké literatuře, ale také v zahraničních monografiích a učebnicích lze proto najít odkazy, textové citace a přejaté obrázky z prací J. Jeníka a jeho spolupracovníků.

Velký počet ohlasů se vztahuje ke studiím kořenových systémů u lesních stromů, v nichž J. Jeník spojoval aspekty morfologické, anatomické a ekologické. V monografii o kořenech evropských dubů (1957) vypracoval ucelenou klasifikaci a terminologii pro morfogenezi kořenových orgánů u juvenilních a adolescentních stromů v různých ekologických podmínkách; tato práce se později stala modelem pro popis stromových kořenů. V osmidílném seriálu v časopise Preslia (v letech 1967–73) popsal stavbu a adaptace u tropických lesních stromů, včetně dosud neznámých typů vzdušných (dýchacích) kořenů. Rhizologické publikace J. Jeníka jsou citovány v metodice a diskutovány u tuzemských autorů; našly uplatnění i v zahraničních monografiích, například:

E.M. LAVRENKO & A.S. KORČAGIN: Polyevaya geobotanika (Moskva/Leningrad, 1960)

J.N.KÖSTLER et al.: Die Wurzeln der Waldbäume (Hamburg/Berlin, 1968)

F.HALLÉ et al.: Tropical Trees and Forests (Berlin/Heidelberg/New York, 1978)

R.F. SUTTON & R.W. TINUS: Root and Root System Terminology (USA/Canada, 1983)

P.W. RICHARDS: The Tropical Rain Forest (Cambridge, UK, 1996)

Ke komplexnímu výzkumu lesních a savanových ekosystémů přispěl Jeník (se spolupracovníky) aplikací širokého rejstříku mikroklimatických, synekologických a fytosociologických metod. Lesnicky využitelné výsledky jsou např. v monografii o maloplošné obnově listnatých lesů nebo ve studiích o horní (alpínské) hranice lesa v českých pohořích. Pro západoafrické savany vytvořil (spolu s J.B. Hallem) první fytosociologickou klasifikaci a vyslovil biogeografickou hypotézu o příčinách rozdělení západoafrického a středoafrického lesního bloku (tzv. dahomský hiát). Původní ekologicko-fyziologickou syntézu obsahuje též výše zmíněná učebnice o tropickém lese a jeho prostředí (společně s K.A. Longmanem). V zahraničí jsou tyto lesnické a dendrologické výsledky dále citovány např. v těchto knižních dílech:

R.GEIGER: Das Klima der bodennahen Luftschicht (Braunschweig, 1961)

R. SCHNELL: Introduction a la phytogéographie des pays tropicaux (Paris, 1970)

F. WHITE: The Vegetation of Africa (UNESCO, 1983)

F.B.GOLLEY: Tropical Rain Forest Ecosystems (Amsterdam/Oxford, 1983)

P.B. TOMLINSON: The Botany of Mangroves (Cambridge, 1986)

R.A.A. OLDEMAN: Forests: Elements of Silvology (Berlin/Heidelberg, 1990)

D.J. MABBERLEY: Tropical Rain Forest Ecology, 2nd edition (London, 1992)

O.W.ARCHIBOLD: Ecology of World Vegetation (London/New York, 1995).

V teoretické a aplikované literatuře jsou ohlasy Jeníkových prací nejčastější ve vztahu k ekologii, biogeografii a ochraně horské přírody. V knižně vydané habilitační práci z r. 1961 komplexně popsal vztah topografických a klimatických faktorů k rostlinným společenstvům ve Vysokých Sudetech a s časovým předstihem vysvětlil příčiny vzniku středisek endemismu a mimořádné druhové biodiverzity. V interdisciplinárně pojaté „teorii anemo-orografických systémů“ je analyzováno soužití rozmanitých rostlin a živočichů v postglaciálním období a navrženy zásady ochrany anebo managementu v přírodních rezervacích a národních parcích některých evropských a severoamerických pohoří. Je na ní odkazováno v botanických, klimatologických nebo geografických monografiích, například:

M.F. PRICE: Mountain Research in Europe (UNESCO, 1995)

B. MESSERLI, J.D. IVES (eds.): Mountains of the World: A Global Priority (New York/London, 1997)

H.G. JONES et al. (eds.): Snow Ecology (Cambridge, 2001)

L. NAGY et al. (eds.): Alpine Biodiversity in Europe (Berlin/Heidelberg, 2003)

Internetový registr Web of Science zaznamenává v impaktových časopisech mnoho desítek citací vědeckých prací J. Jeníka (a spoluautorů), avšak nezachycuje publikace před rokem 1980, ani početná knižní a monografická díla, jež v produktech ISI žel nebyla excerpována. Internetové vyhledávače Google a Yahoo pod hesly „Jenik J“ nebo „Jeník J.” odkazují na uplatnění Jeníkových vědeckých poznatků v různých odborných publikacích, mezinárodních dokumentech a osnovách zahraničních univerzit.