Medailonky z almanachu - Ing. Petr Benda, CSc.

Absolvent Lesnické fakulty v Praze (1953) a postgraduálního studia organizovaného Katedrou světového zemědělství a lesnictví VŠZ v Praze (1961 - 1963). Tomu předcházela krátká praxe v Závodě hrazení bystřin a dokumentací VÚLHM ve Strnadech.

Oporu a zázemí získal (1961) až v Ústavu pro vědeckou soustavu hospodaření v Praze, kde pracoval 30 let.

V roce 1964 byl vybrán spolu s agronomem Ing. A. Kováčikem a zootechnikem Ing. M. Šaršonem do týmu bilaterální dohody organizované PZO Polytechna na dvouletou technickou pomoc do Tuniska.

Tuniské Ředitelství lesů a vod mělo již tehdy pevnou strukturu, vlastní kádry a projekt založení výzkumného ústavu s pomocí FAO.

Osobní a společenský život byl na evropské úrovni, i zásluhou asi dvaceti českých profesorů tělocviku a osmdesáti lékařů.

Pracovní úkoly spočívaly zejména v evidenci existujících výsadeb do jednoduchých porostních karet se základními stanovištními údaji a odhady ploch. Druhým okruhem byla spolupráce s výzkumným ústavem a realizace jeho závěrů. Cílem mělo být hodnocení pokusných ploch introdukovaných dřevin a zpevňování pobřežních dun.

Přínosem pobytu bylo seznámení s mezinárodní lesnickou politikou, sociálními aspekty i islámem. Důsledkem pak oboustranný zájem účasti ve FAO. Přes několik nabídek schvalování, kádrování apod. získal souhlas k výjezdu až v roce 1968. Nabídka zněla: „Konzultant FAO v podpůrném projektu ženevské evangelické církve - CPR“, tzn. Pracoviště pro zalesňování. Filozofie projektu byla komplikovaná. Podstatou byl vklad WFP (Organizace OSN pro boj proti hladu), který po čtyři roky přivážel potraviny (rýži, olej, mouku, cukr), ale také sušené ryby, jejichž konzumace je v přísaharské oblasti podle úředníků běžná. Dávky byly propočítány na den pro 30 tisíc osob. Aby nebyly pouze zkonzumovány, za kompenzaci bylo zvoleno zalesňování. Bylo dosaženo rozlohy 6000 ha ročně výsadeb, s příslušnými školkami. Projekt zabíral celé východní Alžírsko a sídlil v Constantine.

Vzhledem ke vzdálenosti českých „úřadů“ mohl syn absolvovat francouzské lyceum. To vše byla opravdová škola života. Po skončení projektu (1971 následovalo několik krátkodobých konzultací, opět v Alžírsku.

Po nich roční působení v nově formulovaném vzdělávacím projektu s místním ředitelem (1974 - 1975) v Alžíru. Pracovní náplní byla výuka techniků v oboru. „Ochrana půdy a meliorace“. Za celý rok ale nikdo nepochopil, že tachymetr a nivelační přístroj nejsou pomůcky jen pro geometry. Projekt pak ve svých důsledcích byl bezvýznamný

Guinea a příprava Projektu Koukolo

Rok 1979 byl spojen s dvěma misemi. První byla formulace projektu ve spolupráci s pedologem, hydrologem a pastvinářem, jako konzultanty FAO. Druhá byla prezentací projektu na Organizaci africké jednoty v Addis Abebě. V obou případech podkladem byla studie Ing. J. Parkána (1978).

Vlastní projekt odstartoval v červnu 1980 po schválení radou ministrů OAU ve Freetownu. Jeho záměry byly jasně formulovány

a) v povodí řeky Koukolo, nad přehradou, poblíže městečka Pita, na rozloze asi 200 km2 uplatnění všech zásad ochrany půdy a vody a zmírnění zanášení přehrady a zvolnění odtoku z povodí.

b) toto spojit s posílením pastevních zdrojů, omezením „toulavého hospodaření“, s vypalováním, „brus“ - stepními porosty se zbytky křovinné vegetace.

Výsledkem měla být reintrodukce autochtoních dřevin (Parinari excelsa, Ceiba pentadra aj.) a introdukce eukalyptů (E. saligna, gomphocephala) a borovice P. Khasya, se kterou již jisté zkušenosti byly.

Celá oblast byla na lateritových půdách, bohatých na oxidy železa s minimem humusu a bez vápna. V nadmořské výšce 1600-1800 m se srážkami až 1700 mm v šesti měsících a teplotami od 15 do 33 °C.

Pracovní tým, mimo ředitele, byl tvořen třemi experty - Ing. J. Černým, jehož činnost je popsána jinde a který byl výkonnou silou Projektu, dále expertem pro melioraci pastvin (Rumunsko) a universálním lesníkem (Malgašsko). Místní ředitel (M.O. Bah) za pomocí tří techniků řídil asi 60 stálých dělníků a 200 sezónních. Staral se o otázky mzdové v místním kontextu. Roční rozpočet byl (včetně platů expertů) 1,5 mil. USD.

Technické vybavení se skládalo hlavně z nosiče nářadí Mercedes Unimog, dvou traktorů Zetor s příslušenstvím, pěti vozidel osobních, jednoho terénního a nákladního auta, čtyř motocyklů pro techniky.

Veškerá půda byla komunální a místní guvernér byl velkým příznivcem Projektu a na případné střety předem upozornil.

Výsledky Projektu lze stručně shrnout do čtyř bodů:

          1. založení tří školek s roční produkcí téměř 300 000 sazenic

          2. ochranné zalesnění 200 ha ročně

          3. produkční výsadby asi 100 ha ročně

          4. pastevní ameliorace 40 ha ročně

Realizační výsledky ocenila jak hodnotící komise FAO i OAU, tak vládní činitelé. Ing. Benda však říká: „To je sice hezké, ale vyjmenovat chyby, kterých jsme se dopustili je pro případné následovníky důležitější.“

Hlavní chyba je, že přes důkladný rozbor přírodních podmínek, demografické a sociální struktury zůstaly vedlejší. Kdybychom přebytky sazenic rozdělili mezi obyvatele, aby na svých „tapádách“ tj. venkovských sídlech, vytvořili ohraničení svých území z produktivních, ochranných dřevin i pastevních prvků, tyto by se staly v podobě produkčních elementů základem územního členění. Toto se podařilo implantovat až koncem projektu s významným ochranným účinkem.