Další medailonky - Ing. Jan Bím

Kus jeho medailonku už byl vlastně napsán v kapitolách věnovaných vstupu do FAO a aktivitách dřevařského průmyslu na předcházejících stránkách. Proto se přikládá jen pár dalších detailů. Tento mimořádně nadaný multilingvista z VVÚD v Praze byl po celou dobu příprav vstupu Československa do FAO OSN a následná léta vždy u všeho dění, týkajícího se tropického lesnictví a hlavně dřevařství. To platí po celé období 1968-1978, po kterém nastoupil do služeb ústředí FAO v Římě. Tam se během pěti let stal i vedoucím pracovníkem odboru dřevařské a lesnické techniky pro jihovýchodní Asii. Do této části Asie byl nakonec vyslán, aby tam vedl projekt FAO v Indii koncem osmdesátých let.

J. Bím byl vždy bohatě publikačně činný. Stačí uvést alespoň některé z jeho klíčových publikací, které napsal se svými kolegy. Je to studie Dřevoprojektu z roku 1971, věnovaná rozboru možností výstavby závodů, výrobní kooperace a poskytování konzultantských služeb v rozvojových zemích (spoluautoři V. Novák, E. Václav, B. Trač a J. Čížek) a především klíčová publikace VVÚD v Praze rovněž z roku 1971 „Rozvojové země ve světové produkci dřeva“, kterou o rozsahu 380 stran napsal spolu s M. Koukalem a V. Novákem.

O velkých zkušenostech českého experta J. Bíma nás nejlépe přesvědčí jeho slova o své práci ředitele projektu FAO OSN v Indii z let 1986-88, a hlavně o problémech, se kterými se setkává expert ve vrcholné řídící funkci na projektu v rozvojové zemi.

Středisko pro výchovu pracovníků pro dřevařský průmysl v Indii

Ing. Jan Bím, CTA FAO/UNDP IND/85/015, Bengalore, Karnatsaka, India

Indický průmysl pro mechanické zpracování dřeva (výroba pilařská a překližkárenská) zaměstnává podle neúplných odhadů kolem 300 tis. pracovníků. Na rozdíl od jiných oborů neexistovala v Indii až do nedávné doby žádná instituce typu našich učňovských učilišť nebo průmyslových škol, která by připravovala kvalifikované dělníky a techniky pro tento průmyslový obor. Výroba je přitom rozptýlena do tisíců malých, většinou rodinných firem, často velmi primitivně vybavených. Stupeň znalostí a dovedností závisí jenom na tom, co se nový pracovník naučí přímo v praxi. Jakost produkce a úroveň využívání deficitní suroviny nejsou pak nejsilnější stránkou dřevařské výroby v Indii.

Pod tlakem poměrně dobře organizovaného Svazu překližkárenského průmyslu uvolnila proto indická vláda kolem 3 mil. USD ze svého IPF (plánovaného příspěvku UNDP) pro projekt FAO/UNDP IND/85/015 na vybudování střediska pro výchovu kvalifikovaných dělníků a techniků a rozhodla o jeho začlenění do IPIRI – Výzkumného ústavu překližkárenského průmyslu v Bangalore na jihu Indie.

Projekt byl plánován na dobu 5 let, během kterých se mělo pod vedením ředitele IPIRI a vedoucího týmu expertů FAO dosáhnout těchto cílů:

adaptovat a vybudovat haly pro pilařskou linku, brusírnu nástrojů a základní překližkárenské a dýhárenské stroje, objednat a instalovat zařízení a uvést je do provozu,

vypracovat koncepci výuky a připravit učební programy a materiály,

vybudovat 3 učebny vybavené moderními audiovizuálními pomůckami,

vybudovat ubytovnu pro frekventanty kursů,

připravit základní kádr min. 10 učitelů,

zahájit učební program a poskytnout odborné kursy přibližně 300-400 kvalifikovaným dělníkům a technikům.

Ze stručného výčtu je možné vidět, že cíle projektu byly velmi ambiciózní. Přesto se však podařilo časový plán prvních dvou let splnit. Před odjezdem J. Bíma z projektu byly postaveny haly pro praktickou výuku, instalováno veškeré zařízení, vybaveny učebny, stanovený počet výzkumných pracovníků absolvoval stáže v zahraničí a pedagogické kursy v Bangladoru a byly zahájeny první krátkodobé kursy z pilařské a překližkárenské technologie.

Realizace projektu se samozřejmě neobešla bez menších i větších problémů, které se ostatně vyskytují u většiny akcí technické pomoci. Zkušenost experta J. Bíma snad může být proto zajímavá pro české experty připravující se na podobnou práci:

a) jako velmi složité se ukázalo začlenění projektu do existující výzkumné organizace, bylo nesmírně obtížné překonat odpor výzkumníků a přesvědčit je, že praktická výuka dělníků a techniků je stejně důstojným povoláním jako jejich dosavadní akademicky orientovaná výzkumná činnost

b) kombinace vlivů různých administrativních procedur zainteresovaných organizací (UNDP, FAO a indická vláda) vyžadovala zejména na začátku projektu mimořádné úsilí pro prosazení některých nezbytných úprav projektového dokumentu a zejména zvýšení rozpočtu (zařízení se kupovalo v západní Evropě v době silného poklesu amerického dolaru)

c) koordinace místních dodávek s harmonogramem instalace dovezených strojů byla zdrojem nemalých obtíží a někdy tvrdých střetů, protože čas se nezdál být důležitým faktorem jak pro místní dodavatele tak i pracovníky IPIRI

d) nezkušenost místních pracovníků s instalací těžkých strojů vedla někdy k situacím, kdy nebyla daleko k havárii zařízení (např. při přesunu do haly a zvedání na základy 30 tun těžkého lisu), dělba odpovědnosti byla přitom velmi delikátní záležitostí

e) samotná koncepce programu prodělala velmi důkladnou změnu, ochota podnikatelů uvolňovat své klíčové pracovníky do dlouhodobých kursů (projektový dokument počítal s kursy v trvání 3 měsíců) klesala úměrně s realizací projektu, program byl proto orientován na krátkodobé speciální kursy v trvání 2 týdnů

f) při přípravě projektu byly ze strany IPIRI podceněny některé zdánlivé maličkosti, jako je mezinárodní telefonický spoj, telex i zkušený administrátor projektu pro styk s místními úřady (např. celní a poštovní správou), zajišťovat dodávky zařízení z celého světa v hodnotě kolem 2 mil. USD bylo pak za podmínek častého vypadnutí komunikačního systému velmi složité.

Bylo by možné uvést i další problémy, jakými byla např. velmi zdlouhavá procedura schvalování mezinárodních expertů jak ze strany FAO, tak indické vlády, ale nakonec – rozhodují výsledky. Středisko pro výchovu dřevařských pracovníků, kterou J. Bím ve funkci CTA (Chief Technical Adviser) pomáhal v Indii budovat, patří svým vybavením k nejmodernějším na světě a lze doufat, že mezi nejlepší bude časem patřit i kvalitou své práce