Další medailonky - Ing. Josef Vágner, CSc.

Náš dobře známý lesník, myslivec a zoolog se narodil 26. 5. 1928 ve Ždírnici. Se svou paní, Zdenou, měli pět dětí, z nichž dva se skoro „potatili“.

Absolvoval dálkově lesnickou fakultu VŠZ v Praze v roce 1961 coby odborný učitel na lesnické škole. V roce 1972 vypracoval kandidátskou disertační práci, kterou obhájil v roce 1975 a získal vědeckou hodnost CSc. Od roku 1965 byl zakladatelem a ředitelem ZOO – Safari ve Dvoře Královém nad Labem, kde pracoval v této funkci až do svého invalidního důchodu v roce 1983. Zemřel 6. 5. 2000.

Josef Vágner v letech 1967 – 76 organizoval a vedl sedm velkých a dvě malé expedice do různých zemí Afriky. Odchytl a dovezl pro potřebu Safari Dvůr Králové téměř 2 000 zvířat. Pracoval v Ugandě, Súdánu, Keni, Tanzanii, Zambii, Kamerunu, Mozambiku, Egyptě, JAR a Namibii. Zvěř dovezl na šesti lodních transportech a čtyřikráte nákladním letadlem. V roce 1973 byl čtyřikráte v Indii a dvakráte na Srí Lance. V letech 1962 – 1993 působil jako obchodní lektor a člen mezinárodního sympozia pro SSSR, Polsko, Maďarsko, Rakousko, Německo, Holandsko, Belgii, Francii, Švédsko, Dánsko Anglii a Itálii.

Náš Josef Vágner to s odchytem zvěře v Afice neměl nikdy lehké, o čemž svědčí 16 vážných zranění, z toho čtyři těžká. Také „chytl“ několikráte malárii a jednou tropickou hepatitidu.

Za svou bohatou činnost dostal i řadu vyznamenání: stříbrnou plaketu G. J. Mendela (1978), čestnou medaili VŠ veterinární v Brně, čestnou medaili VŠZ v Praze (1988), zlatou plaketu Českomoravského mysliveckého svazu Praha (1978).

Přes náročnou práci ředitele Safari a časté pobyty v Africe byl neobyčejně bohatě publicisticky činný. J. Vágner je autorem 13 knih (výběr viz. jeho bibliografie) a 46 dalších prací v odborných a vědeckých časopisech. Vypracoval a přednesl 6 přednášek pro zahraniční symposia (Polsko, Německo, Francie, Maďarsko, Švédsko) a Československo. Jeho popularizační činnost byla přímo nepřeberná a těžko se dá spočítat. Měl přes 100 vystoupení v televizi ČSR, NSR a Polsku, přes 200 článků v novinách, obrazových časopisech a týdenících – od Květů, přes Myslivost, Vlastu až po Reflex. A co navíc – je autorem stálé expozice v Muzeu Dvůr Králové nad Labem, měl výstavu na zámku Ohrada u Hluboké (1998). Jeho bohatou činnost zachytila ČT v seriálu GEN.

Tož takový život prožil náš Josef Vágner. A protože jsem jej i trochu na fakultě učil a v Tanzanii a Keni jsme pracovali v témže období (1965 – 1967), bylo logické, že se naše dávné přátelství ještě utužilo. Také jsme napsali i společný článek o zvěři východní Afriky do Silvaecultura tropica. Bylo mi velice dobře, když mi náš Josef napsal v roce 1980 dopis, abych mu posoudil projekt na zalesnění Safari (cca 80 ha pozemků). Chtěl, abych projekt prověřil, překontroloval a prozkoumal. Chtěl mou technickou expertízu i případné přepracování projektu a nakonec i možné zajištění sazenic z naší šlechtitelské stanice. A byl mi hůř, když jsem mu nemohl vyhovět, neboť za dva týdny po obdržení jeho dopisu jsem musel odjet na tříletou expertízu FAO OSN ve Vietnamu. Škoda, že jsem mu nemohl pomoci. V roce mého návratu už náš Josef odešel do invalidního důchodu.

A tak si na uctění jeho památky uschovávám pořád jeho dopis z 25. 4. 1979, ve kterém mě oslovil: Milý Erichu – Rafiki, Bwana Kubwa (svahilsky: příteli, velký pane)! A dovoluji si připojit i část jeho věty, která jej přímo výstižně charakterizuje: „...mám dopal, že nesedím někde v Amboseli nebo u Baringa, ale že bojuji s tisíci papíry a milióny nařízeními...“ Kwaheri, sasa yote kitu mbaya, bure, hapana mzuri (volně přeloženo: Nashledanou, všechny věci nyní jsou špatné, hrozné, nejsou dobré). Tvůj Josef

S použitím materiálu rodiny J. Vágnera jeho medailonek připravil E. Václav