II. Činnost českých pedagogických, výzkumných a projektových institucí na poli tropického a subtropického lesnictví a dřevařství
II. Činnost českých pedagogických, výzkumných a projektových institucí na poli tropického a subtropického lesnictví a dřevařství |
|
|
|
E. Václav:
O činnosti Lesnické fakulty v Praze a o jejich početných následných organizacích už byly zmínky v předcházejících kapitolách: katedra světového lesnictví, Institut tropického a subtropického lesnictví, středisko světového lesnictví, postgraduální studium, činnost pracovníků fakulty v sekci pro lesnictví a dřevařství ČSAV, při vstupu Československa do FAO OSN, při tvorbě projektů pro FAO OSN a jiných akcích. Nicméně byly zde i další aktivity fakulty, o kterých je vhodné se ve stručnosti zmínit.
Vědecký lesnický ústav VŠZ v Praze měl bohaté styky s francouzským ústavem C.T.F.T. (Centre Technique Forestier Tropical v Nogent sur Marne), se kterým spolupracoval na realizaci projektu FAO „Sibiti – Zanaga“ v Lidové republice Kongo (1971 - 72). Francouzští kolegové požádali o spolupráci VLÚ v roce 1970. Jednalo se o projekt financovaný Světovou bankou. Zhodnocení nedotčených lesů (asi 1 mil. ha), v oblasti středního Konga se stalo společným francouzsko – československým projektem FAO, ve kterém česká strana obsadila místo ředitele projektu (původně J. Parkán byl nahrazen J. Černochem), experta pro taxaci (J. Borota) a experta pro těžbu a dopravu dříví (I. Roček), který byl také pověřen přípravnými pracemi pro projekt Severní Kongo. Ten se později díky tomu realizoval jako československo-francouzský projekt (v letech 1973 -1975). I. Roček pracoval v Kongu na projektu FAO i v r. 1978, v době, kdy projekt FAO řídil O. Setzer. Oba pak publikovali výsledky svých prací i ve sborníků VLÚ VŠZ.
Pedagogové fakulty působili i na sesterské fakultě v Brně. Na Lesnické fakultě VŠZ v Brně v letech 1968-69 působil ve dvou semestrech denního studia – směr tropické lesní hospodářství – E. Václav, když přednášel celý semestr zakládání tropických lesů a další celý semestr pěstování tropických lesů. Po zrušení tohoto směru a zavedení předmětu tropické lesní hospodářství pak E. Václav občasně přednášel (pokud byl doma), tento předmět v letech 1971 až 2005. Také J. Skoupý často vyučoval tento předmět na brněnské fakultě.
V rámci postgraduálního studia lesníků – a též i jiných specializací – přednášeli pedagogové fakulty (VLÚ, ÚAEE) četné drobnější disciplíny a připravili pro ně i učební pomůcky. Jednalo se o normy společenských styků – od kmenových náčelníků po prezidenty státu, kurs svahilštiny, semenářství, systém OSN a FAO OSN, atd., které přednášel E. Václav.
Důležitou součástí činnosti VLÚ VŠZ bylo vydávání literatury o tropickém lesnictví – jak pro potřeby pedagogické, tak výzkumné práce. Ještě před vydáním specializovaného sborníku ústavu o tropickém lesnictví (Silvaecultura tropica et subtropica) vydali pracovníci ústavu řadu prací ve Sbornících VLÚ VŠZ. Uveďme alespoň namátkou práci J. Boroty o teakových porostech Indie a jihovýchodní Asie (č. 10/1967) a tři práce J. Parkána o mangrove v Guineji (č. 8/1966), o vegetační skladbě lesů Guineje (č. 10/1967) a o potencionální dřevní produkci lesů Guineje (č. 11/1968).
Významným krokem VLÚ VŠZ bylo vydávání cizojazyčného sborníku Silvaecultura tropica et subtropica (v češtině, angličtině, francouzštině a španělštině) – sborníku o tropickém lesnictví, vydávaném ve středoevropském státě bez tropických lesů a bez moře. Sborník byl vydáván v nákladu 600 kusů a byl rozesílán do 200 knihoven na světě a též do FAO OSN. Veškeré přípravné práce před vydáním prvého čísla vedl na VLÚ VŠZ Ing. Josef Parkán, CSc. a po jeho odchodu na expertízu UNESCO do Mali pak E. Václav, který se vrátil z expertízy v Tanzanii a který dotáhl tyto přípravné práce k vydání prvého čísla v roce 1969, když předtím konzultoval název sborníku s jazykovými ústavy ČSAV.
Mezi autory prvého čísla nechyběli i jeho spoluzakladatelé J. Parkán a E. Václav – oba někdejší tajemníci sekce ČSAV. K nim se přidali i další renomovaní autoři: V. Matějka – spoluzakladatel a učitel prvého postgraduálního studia československých expertů, Ján Borota – význačný představitel sekce pro lesnické a dřevařské vědy (tajemník i předseda), Vlastimil Kotek, který se velice zasloužil o vstup Československa do FAO, Ing. Otakar Pazdírek, jeden z prvých českých expertů v šedesátých letech dvacátého století (Etiopie), stejně jako Ing. Lubomír Kubelka (Tanzanie) a Ing. Vojtěch Fojt (Kuba).
Během dvacetiletého vydávání tohoto sborníku vyšlo v něm mnoho cenných příspěvků československých i zahraničních autorů. Stručný přehled o vydávávání Silvaecultura tropica et subtropica 1969-1988 připravili jeho editoři E. Václav a K. Pulkrab v květnu 1989:
Vyšlo celkem dvanáct čísel cizojazyčného sborníku.
Při této příležitosti byla alespoň stručně zhodnocena vydavatelská činnost ústavu a posouzeno, zda cíle, které byly vytyčeny při založení této neperiodické publikace, jsou splněny.
V letech 1969-88 bylo vydáno celkem 12 čísel sborníku, ve kterých bylo publikováno 121 příspěvků 53 autorů. Ve sbornících byly publikovány zejména původní práce československých expertů, kteří působili v rozvojových zemích, i přehledné informace o některých výsledcích vědecké práce, dosažených v československé vědě. Jak vyplývá z následujícího přehledu, pokrývaly publikované články značně širokou odbornou sféru, zejména v oblasti lesního hospodářství.
Celkový počet příspěvků podle jednotlivých tematických skupin:
1. Entomologie, fytopatologie a ochrana rostlin 17 x
2. Lesy a lesní hospodářství (obecně) 18 x
3. Plantáže dřevin, šlechtění a školkařství 14 x
4. Zalesňování, pěstování lesů 12 x
5. Vlastnosti dřeva, dřevařský průmysl 8 x
6. Biologie dřevin, dendrologie, introdukce 8 x
7. Hospodářská úprava lesa, ekonomika LH 9 x
8. Těžba a doprava dřeva, mechanizační prostředky 5 x
9. Pěstování speciálních druhů dřevin a rostlin 5 x
10. Ochrana přírody, myslivost 6 x
11. Klimatické poměry 4 x
12. Různé 14 x
Články se zabývaly uvedenou problematikou v širokém regionálním záběru – byly publikovány poznatky, získané v 26 zemích všech kontinentů. Pozornost byla věnována zejména zemím Afriky a Asie.
Na přípravě dosavadních 12 svazků se podílel široký autorský kolektiv. Z celkového počtu 53 autorů příspěvků bylo 23 autorů z kolektivu vydavatelského pracoviště, 2 autoři z Vysoké školy zemědělské, 21 autorů z ostatních institucí ČSSR a 7 autorů bylo ze zahraničí. Významnou měrou se na profilu dosud vydaných svazků podíleli zejména E. Václav a J. Skoupý – pracovníci z VŠZ Praha. V dosud vydaných sbornících publikovali pracovníci všech vědeckovýzkumných a pedagogických pracovišť, které se touto problematikou v ČSSR výzkumně zabývali. Problémy lesního hospodářství vybraných oblastí rozvojových zemí řešily mimo VLÚ VŠZ též lesnická fakulta Vysoké školy zemědělské v Brně, Výzkumný ústav lesního hospodářství ve Zvolenu a Lesprojekt, ústav inženýrské činnosti v Brandýse nad Labem. Problematikou dřevařského průmyslu se především zabýval Státní výzkumný ústav dřevařský v Bratislavě, Vysoká škola lesnická a dřevařská ve Zvolenu a Výzkumný a vývojový ústav dřevařský v Praze. Výzkum byl celostátně koordinován Sekcí pro lesnictví a dřevařské vědy Komise pro komplexní výzkum rozvojových zemí při prezidiu Československé akademie věd v Praze.
Máme zato, že cíl sborníku – přispět k rozšíření poznatků o lesnické a dřevařské problematice rozvojových zemí – byl úspěšně plněn. Dosavadní příznivý ohlas, vyjádřený řadou dopisů ze zahraničních pracovišť i FAO OSN, IUFRO a dalších mezinárodních organizací potvrdilo správnost rozhodnutí vydávat tento sborník a přispět i touto formou k rozvoji lesního hospodářství a dřevařského průmyslu v rozvojových zemích.
V Kostelci nad Černými lesy, v květnu 1989
Prof. Ing. Erich Václav, DrSc., předseda redakční rady čísel 1 – 6
Ing. Karel Pulkrab, CSc., předseda redakční rady čísel 7 – 12
Významnou činností VLÚ VŠZ byl výzkum v problematice tropického lesnictví. E. Václav vypracoval a obhájil celkem 8 závěrečných zpráv výzkumu a první českou doktorskou disertační práci. Na výzkumu se podílel i J. Skoupý, který obhájil řadu závěrečných zpráv a M. Kudela, I. Roček, K. Pulkrab, L. Šišák a další experti fakulty/ústavu.
Prospěšná byla činnost Střediska tropického a subtropického lesnictví, které jednak shromažďovalo početnou literaturu pro postgraduanty, ale i bohaté sbírky dřev, listů a semen, jakož i diapozitivů a dalších audiovizuálních pomůcek, včetně různých monografií (plantáže lesních dřevin tropů od E. Václava a jeho čtyř cestopisů z let 1974 -1995).
Pracovníci fakulty školili i zahraniční pracovníky – stážistu z Iráku a dva etiopské doktorandy z brněnské fakulty (E. Václav). Také vypracovali desítky oponentských posudků pro pracovníky sesterské fakulty v Brně a ve Zvolenu (E. Václav).
Referáty pracovníků fakulty byly publikovány v materiálech světových symposií a kongresů: Canberra, Austrálie 1967 (E. Václav), Washington, USA 1969 (E. Václav), Mexiko 1985 (J. Skoupý).
Fakulta měla a má dlouholeté bohaté styky se zahraničními institucemi tropického lesnictví: Commonwealth Forestry Institute, Oxford, Anglie, Centre Technique Forrestier Tropical, Francie, International Council for Research in Agroforestry, Nairobi, Keňa a s četnými dalšími institucemi.
Po znovuotevření fakulty v roce 1990 – dnes pod novým názvem Fakulta lesnická a environmentální – FLE ČZU – fakulta nadále vyvíjí určité aktivity v oboru tropického lesnictví. Stále existuje předmět v denním studiu, kde vyučují prominentní experti (J. Jeník, J. Parkán, K. Rokyta, E. Václav, aj.). Prof. I. Roček vydává důležité publikace o dřevě tropických dřevin.
I. Roček:
Po obnovení pražské lesnické fakulty v roce 1990 byly zahájeny původně pro potřeby Institutu tropického a subtropického zemědělství VŠZ v Praze přednášky předmětu „Lesní hospodářství v rozvojových zemích“ (také s názvem: “Lesní těžba a LH v tropických oblastech“ apod.). Postupně se na tyto přednášky hlásilo jako na výběrové předměty více lesníků, než posluchačů ITSZ. Přednášky byly původně svěřeny prof. Skoupému, ale po jeho nenadálém odchodu jsem je zajišťoval za pomoci velké skupiny externistů s vynikajícími zkušenostmi ze zahraničí. Na přednáškách, které probíhají do současné doby (vždy v letním semestru) participují: Prof. Ing. Jan Jeník, CSc., dr. h. c. (ekologie), Ing. J. Parkán, CSc. (koncese, ochrana lesů, projekty FAO), Ing. H. Čížek (Jižní Amerika), Doc. Ing. M. Vach, CSc. (lovectví), Prof. Ing. I. Roček (těžba a zpracování dřeva); příležitostně také participovali Ing. O. Setzer (Afrika), Prof. Ing. Erich Václav, DrSc. (Asie, Afrika), Prof. Ing. B. Bouček, CSc. (projekty UNESCO), Ing. K. Rokyta, Ing. J. Ostrovský, Ing. S. Slavický (Asie), Ing. V. Voborník (Asie); aj.
Pobyty pracovníků fakulty lesnické a environmentální ČZU v zahraničí – tropy:
Ing. Z. Malkovský, Ph.D. – Brazílie – MZV, hospodář čes. vyslanectví 1997-1999
Ing. A. Zeidler, Ph.D. – Taiwan - tříměsíční stáž 1999
Prof. Ing. V. Podrázský, CSc. – Taiwan – tříměsíční stáž 1997
Prof. Ing. L. Šišák, CSc. – Taiwan – tříměsíční stáž 1995
Absence lesníka na Institutu tropů a subtropů ČZU je řešena zatím alespoň účastí jejich studentů na přednáškách FLE a též přednáškami I. Ročka, E. Václava a dalších učitelů fakulty a externistů ze zahraničí. E. Václav oponuje diplomové a doktorandské práce a připravil s ITS, Lesy ČR postgraduální studium tropického lesnictví počínaje rokem 2005.
E. Václav:
Úvod
Náš špičkový ústav – dobře známý po celém světě – jak v lesích tropických, tak i temperovaných, se stal v uplynulých čtyřiceti letech přímo výkladní skříní českého lesnického expertismu. Ústav, který v roce 2005 slavil sedmdesáté výročí své existence, vypracoval detailní zprávu o činnosti svých expertů v tropickém lesnictví (a i mimo ně), která je uvedena na CD („přehled projektů“) a pojedná blíže o jeho jednotlivých expertech.
Vzhledem k mimořádnému významu ústavu si editor dovolil připojit několik „inventarizačních“ slov už do této kapitoly o institucích, které se nejvíce zasloužily o rozvoj českého expertismu v tropech a subtropech.
Editor si klade za čest, že může stručně shrnout celkové výsledky expertů ÚHÚL, ústavu, který je velmi dobře znám především v Africe, i v odborných lesnických kruzích po celém světě.
Editor se vždy také chlubil skvělými lesnickými mapami ÚHÚL (Lesprojektu) všude tam, kde pracoval.
ÚHÚL vychoval a do světa poslal na tři desítky expertů, z toho asi pětadvacet jich pracovalo dlouhodoběji v tropech a pět v temperovaných lesích Kanady a Kamčatky.
Již první orientační sumarizace dostupných dat ukázala, že 22 expertů ÚHÚL pracovalo v tropických lesích po dobu 87 let v terénu a dalších 11 let pak zpracovávali výsledky v kanceláři. Bratru tedy kolem jednoho celého století!
Tato obrovská a záslužná činnost Lesprojektu/ÚHÚL začala již v roce 1958, kdy ředitel ústavu Ing. Bořivoj Nymburský byl na první „lesprojekťácké“ krátkodobé expertíze v Mongolsku. Bouřlivý rozmach činnosti expertů ústavu začal v letech 1969 - 71 a od roku 1974 nepřetržitě až do roku 2005. V těchto jedenatřiceti letech byl v každém kalendářním roce někdo z expertů ÚHÚL někde v tropech, přičemž v roce 1987 to bylo rekordních 11 expertů (!) a v roce 1982 10 expertů z cca 700 zaměstnanců ÚHÚL.
V období 1974 - 2005 na tři desítky expertů ÚHÚL pracovalo ve 12 státech Afriky, v 5 státech Asie a v jednom státě Ameriky – v Kanadě, celkem tedy v 18 státech tří světadílů. Už při hrubém odhadu – přesný počet let, které odpracovali všichni čeští experti v zahraničí nelze přesně spočítat – představují experti ÚHÚL kolem 33 % v počtu expertů, a v počtu odpracovaných let (nebo „mužoměsíců“, jak je používá FAO OSN) asi 50 %.
A ještě jedna poznámka k úctyhodné činnosti expertů ÚHÚL. Vzhledem k jejich hlavní náplni – inventarizaci lesů – pracovali jejich experti přímo v prvních liniích nedostupných tropických lesů, ve velkém nebezpečí a hluboké odloučenosti od civilizace. A navíc, jak se dočteme v V. kapitole, přispěli svou dlouhodobou činností špičkových expertů ÚHÚL k vytvoření řady „rekordů“ co se týče počtu let činnosti v jedné zemi nebo v počtu let práce pro FAO OSN.
Jsem si jist, že přiložené CD, kde je přehled projektů, potvrdí autorova obdivná slova k činnosti naší instituce se světovou úrovní, která má zkratku ÚHÚL. Existovala totiž obava, že by to tak objektivně nezhodnotil nikdo jiný z ústavu v Brandýse nad řekou, na kterou se denně dívají „lesprojekťáci“. Autor zná dobře jejich skromnost…
J. Pavliš – P. Jelínek:
Aktivity LF Brno jsou zčásti již uvedeny i v jiných kapitolách publikace, pojednávajících o ČSAV, FAO aj. (I/2, II/1a, III/1 a III/2), jakož i v kapitole IV., kde jsou medailonky a životopisy expertů. Zejména je zapotřebí vyzdvihnout aktivity prof. K. Čermáka, prvního předsedy Sekce lesnických a dřevařských věd a prof. J. Bergla, vedoucího katedry světového lesnictví a myslivosti, který zajišťoval tento předmět v denním studiu a zval na něj špičkové přednášející z celé republiky, publikoval skripta (mj. spolu s E. Václavem v roce 1993) a navíc pracoval v týmu, sestavujícím terminologický slovník a také v Sekci lesnických a dřevařských věd a komisi pro spolupráci s FAO, jejíž derniéry ve Zvolenu v roce 1990 se zúčastnil.
Na Fakultě lesnické a dřevařské byly i projekty pedagogické činnosti v oboru tropického lesnictví (1999, oponent E. Václav) a podobný fakultní a celo-univerzitní projekt existuje i dnes (viz příloha v angličtině).
Fakulta vydala i další skripta o tropickém lesnictví, kromě skript J. Bergl – E. Václav (1993). Byla to skripta o dřevinách pro lesní hospodářství tropů (Š. Unčovský –Broumovský - Úradníček: Lesní hospodářství v tropech a subtropech – vybrané dřeviny 1990) a též o užitkových rostlinách tropů (J. Pavliš, J. Koblížek, P. Jelínek 2002).
V roce 1996 se na fakultě začali opět věnovat J. Pavliš a P. Jelínek tématice tropického lesnictví ve větším rozsahu:
a) zahájením volitelné výuky „Užitkových rostlin tropů a subtropů“, vyučovaných dle literatury (především nejdříve Prof. Valíček, pak jsme připravili samostatná skripta) a „Ekosystémů tropů a subtropů“ (vyučováno dle jedinečných skript Prof. Jeníka)
b) a směřováním našich disertací do tropů
c) směřováním našich projektů tamtéž
d) pokračující výukou již v rámci povinné specializace 4. a 5. ročníků v tropické odnoži, vedením diplomantů při zpracování DP v tropech (cca 8 ukončených DP a 5 rozpracovaných + 5 ukončených disertací), zpracováním podkladů pro akreditaci bakalářského studijního programu – viz níže a úvahy o přípravě magisterské mezioborové univerzitní studijní platformy „Lesnická a environmentální koncepce pro hospodaření s přírodními zdroji tropických oblastí“.
Z infoletáku k bakalářskému programu a nastartování celo-univerzitní orientace k tropům:
The sustainable use of natural resources, especially forest and water, will be soon one of the world strategic issues of the future. A three-year BSc. study program „Management of Natural Resources in the Tropics“ within the Faculty of Forestry and Wood Technoloty widely educates students in natural, technical as well as socioeconomical bases oriented on tropical and subtropical regions. A graduate will be able to develop his/her background in concurring two-year MSc. specialized courses offered by all faculties of Mendel University of Agriculture ad Forestry.
Modulární skladba univerzitní studijní platformy Lesnická a environmentální koncepce pro hospodaření s přírodními zdroji tropických oblastí:
Volitelný předmět „Tropické lesnictví“ byl nadále zajišťován prof. J. Berglem, E. Václavem aj.
Na fakultě proběhly také početné obhajoby doktorských disertací z oboru tropického lesnictví (Š. Unčovský – Etiopie 1999, J. Pavliš – Amazonie 1998, P. Jelínek – Vietnam 1998, H. Habrová – Sokotra 2005).
Lesnická a dřevařská fakulta vychovala i zahraniční doktorandy: W. Gudeta (1992) a Sutuma Edessa Wako (1996) z Etiopie, které školil a později i oponoval E. Václav.
E. Václav – J. Danysová:
O expertech VÚLHM, kteří se po léta zúčastňovali expertíz především na Kubě, už byla několikráte zmínka v kapitolách, pojednávajících o postgraduálním studiu, ČSAV aj. (I/1, I/2, III/1, a III/2) a též v kapitole IV i na CD, kde jsou zveřejněny medailonky a životopisy expertů ústavu a pak i jejich početné publikace v bohaté bibliografii na CD.
Experti ústavu, kteří dlouhodobě a opakovaně pracovali na různých lesnických tématech na Kubě, patří k předním zakladatelům lesnických věd na ostrově a dostalo se jim uznání nejvyšších představitelů státu. Jména V. Samek, R. Hochmut, V. Fojt a další můžeme označit jako zakladatele svých oborů na Kubě, podobně jako dlouholetého experta J. Kudlera v Ghaně.
Jim – a též i expertům odjinud – vždy skvěle pomáhalo perfektní dokumentační středisko ústavu.
Bohužel se z těchto významných aktivit expertů v zahraničí zachovaly pouze velmi strohé informace. Níže nabízíme jen velmi stručný přehled některých aktivit.
Ing. Věroslav Samek, CSc., Ing. Vojtěch Fojt, CSc.
krátkodobá expertiza v rámci VTS
Účelem cesty byla krátkodobá expertiza v oboru lesnické entomologie, kterou na základě žádosti Instituto Nacional de Desarrollo y Aprovechamiento Forestales, Habana, Cuba, zprostředkoval Československo-kubánský výbor pro hospodářskou a vědecko-technickou spolupráci při Federálním ministerstvu pro technický a investiční rozvoj v Praze.
Hlavními úkoly cesty bylo: korektura knižní publikace „Protección contra las plagas forestales en Cuba“ (Ochrana lesů před hmyzími škůdci); ukončení některých výzkumných úkolů řešených od října 1970, analýza dosažených výsledků a kontrola dodržování vypracované metodiky; byl vypracován plán výzkumu pro skupinu lesnické entomologie do roku 1980; výstavba insektaria, publikační, poradenská a výchovná činnost.
Pracovník: Ing. Richard Hochmut, CSc., 3 měsíce činnosti
bilaterální pomoc
Vědecká a odborná pomoc při řešení hlavních lesnických fytopatologických otázek, především houbové choroby jehličí borovice. V rámci pracovních cest po Kubě byly shlédnuty nejdůležitější lokality poškozených a napadených porostů borovic. Byl vypracován návrh řešení problémů, a to jak dlouhodobým výzkumem (rezistence a její využití), tak i okamžitými opatřeními v provozu. Současně byly vypracovány podrobné pokyny pro zakládání pokusů a pro hodnocení dosažených výsledků, a to nejen pro ochranu proti hnědé skvrnitosti borového jehličí, houbě Lecanosticta acicola, ale i proti dalším druhům houbových chorob. Součástí bylo i odborné školení výzkumných pracovníků v oddělení ochrany lesů, především v lesnické fytopatologii.
Pracovník: Ing. Vratislav Jančařík, CSc.
Dvoustranná spolupráce s Botanickým ústavem Kubánské akademie věd na tématu: Výzkum a mapování kubánské vegetace.
Hlavními úkoly cesty bylo: spolupráce s kubánskými pracovníky na úseku fytocenologie (včetně mapování); spolupráce s oddělením ochrany přírody; příprava publikace „Fitogeografie“ (2. díl) a přednášky o biomonitorování, ekologii krajiny a ochraně přírody.
Pracovník: Ing. Věroslav Samek, CSc., 6 měsíců činnosti
Studium obrany proti červené sypavce borovic působené houbou Mycosphaerella pini.
Pracovník: Ing. Vratislav Jančařík, CSc.
Výuka pracovníků „National Plant Pest Reference Laboratory“ pracujícími pod „Ministry of Agriculture and Forestry“ v oboru entomologie – ekologie, morfologie a taxonomie kůrovcovitých se zaměřením na domácí a introdukované druhy a ochrana proti nim; problematika rizika zavlečení nových exotických druhů, jejich morfologie a možnosti zdomácnění. Pomoc při determinaci sbírkových materiálů podkorního hmyzu a vlastní sběr tohoto hmyzu v původních a uměle zakládaných lesních porostech pro vyhotovení synoptických sbírek a revizi této fauny.
Pracovník: Ing. Miloš Knížek, 4 měsíce činnosti
Založení oddělení lesnické entomologie a ochrany lesa ve výzkumném ústavu Forest Products Research Institute, Kumasi, Ghana; rozvoj výzkumu ochrany lesa v rozvojových zemích.
Ing. Jiří Kudler, CSc.
E. Václav:
O vynikající práci expertů tohoto ústavu byla již řeč jak při hodnocení sekce pro lesnické a dřevařské vědy ČSAV, tak při přípravě našeho vstupu do FAO OSN v roce 1969 a rovněž i při vydávání velice prospěšných a fundovaných publikací věnovaných produktům lesa a zpracování tropické dřevní suroviny.
Na základě všech dostupných materiálů a především podkladů dlouholetého ředitele VVÚD Ing. Bohumila Hurdy, CSc., se editor pokusil o stručnou sumarizaci této činnosti.
Pro nedostatek archivního materiálu do roku 1975 lze alespoň přibližně sdělit, že do té doby se angažovali Ing. Jan Bím a ing. Richard Honsa při výstavbě překližkárny v Hanoji, Vietnam. Ta fungovala ještě v roce 1983 během expertízy E. Václava ve Vietnamu.
Po roce 1975 už jsou k dispozici archivní materiály, které ukazují jednak činnost expertů VVÚD samotných, ale zároveň jejich spolupráci s experty jiných institucí – Generálního ředitelství dřevařského průmyslu a obchodu a PZO Ligna.
V roce 1975 se angažoval Ing. J. Bím při přípravě projektu výstavby překližkárny v Súdánu, v roce 1977 pak pracovník ústavu se angažoval v rámci UNIDO v Laosu v rámci pomoci rozvojovým zemím.
V roce 1980 se účastnil Ing. B. Hurda, CSc. přípravy projektu společného využívání lesního bohatství v Laosu. Cílem projektu bylo vybudování těžebního střediska a následného dovážení dříví a polotovarů do Československa. Spolupracoval s Ing. M. Rozlivkou z MPO a pracovníky ÚHÚL (Ing. J. Černý, Ing. M. Kraus, Ing. J. Běhal). Ing. B. Hurda, CSc. se zúčastnil prací v Laosu v roce 1987 – opět s Ing. M. Rozlivkou a s pracovníkem PZO Ligna. V té době tam pracovali experti ÚHÚL Ing. M. Hesoun, Ing. M. Kraus a Ing. B. Fučík.
V období 1978-83 pracoval na ústředí FAO OSN v Římě Ing. J. Bím ve funkci zástupce FAO pro dřevařskou a lesnickou techniku v jihovýchodní Asii a v období 1986-88 jako ředitel projektu FAO OSN v Bangalore, Indie.
V letech 1981-85 pracoval Ing. Holub v dýhárně a překližkárně Point Noire v Kongu, kde v letech 1983-85 působil Ing. František Černý.
Pracovnice VVÚD Ing. M. Vytisková, CSc. vyučovala botaniku v Alžíru v letech 1984-85 a od února do října 1985 pracoval Ing. J. Klička jako vedoucí závodu na překližkové desky v Manice, Mozambik.
Další detaily o expertech VVÚD budou uvedeny na CD.
Koncem 60-tých let začaly země produkující tropické dříví, v zájmu zachování původního druhového složení lesů, omezovat export do té doby hojně těžených, rychle ubývajících druhů, a to nejen formou množstevních omezení těžby a exportu, ale v některých případech i formou úplného zákazu jejich vývozu. Místo těchto tzv. „tradičních druhů“ nabídly počátkem 70-tých let jiné druhy dřev dosud při těžbě opomíjených a zastoupených v dostatečné míře v dostupných oblastech pro těžbu. Lesnická ústředí exportujících zemí dala k dispozici určitá množství kulatiny nových druhů s tím, že odběratelské země dají k dispozici zpracovatelské poznatky a zkušenosti.
Do této akce se zapojila řada výzkumných organizací jak exportujících tak importujících zemí. Tak byla v laboratořích výzkumných ústavů a na závodech v provozních podmínkách odzkoušena řada těchto dřev.
Také v bývalé ČSSR, zejména z důvodů enormního zvýšení cen tradiční kulatiny počátkem 70-tých let, si vývoj vynutil vědecko-technickou spolupráci se zeměmi bývalé RVHP v oblasti výzkumu nových tropických dřev. Mezinárodním koordinátorem tohoto výzkumu byl Výzkumný a vývojový ústav dřevařský Praha.
Po nezbytných přípravách pro tuto činnost (tj. založení xylotéky dřev představující sbírku vzorků dřev, soustředěnou dokumentaci o dřevech, zpracování názvosloví, atd.), které proběhly v období 1971 - 75, bylo během tohoto výzkumu v letech 1975 - 85 v rámci vícestranné i dvoustranných spoluprací komplexně vyzkoušeno více než 60 druhů tropických dřev zejména z Afriky, ale také z jihovýchodní Asie. Pro práce spojené se zkoušením nových druhů byly vypracovány společné metodické postupy, které zaručovaly jak jednotný způsob provádění šetření, tak shodný postup při hodnocení výsledků. Pro každý druh vyšetřovaného dřeva tak vznikla monografická zpráva shrnující veškeré v té době dostupné poznatky a kompletní výsledky šetření. Tyto zprávy byly dány k dispozici jak všem spolupracujícím zemím tak všem podnikům využívajícím tropické dříví.
E. Václav:
V Československu působila řada dřevařských institucí, které měly úzkou návaznost na lesnické projekty v zahraničí a velmi úzce spolupracovaly s lesnickými institucemi. A už to bylo generální ředitelství dřevařského průmyslu, nebo jiné – např. Uniprojekt. Tyto organizace vždy měly odborníka na rozvojové země. Klíčovou postavou byl Ing. Vladimír Novák, CSc., který byl u vypracování řady dokumentů a analytických publikací. Byl skutečným motorem všech aktivit směrem k tropickým zemím a sám i vynikajícím expertem (blíže viz CD - experti). Byl obklopen schopnými kolegy – Ing. M. Tomášek, Ing. Čížek a další. Jako příklad dobré spolupráce uvádím snahu o získání licence na těžbu dříví v Liberci, u které jsem byl podvakráte při krátkodobých expertízách v Guinejském zálivu (Sierra Leone, Guinea, Pobřeží slonoviny a Libérie v r. 1974). Jím vedené akce byly jak v Africe (Mozambik), tak v Asii (Kambodža). O jeho zásluhách při obnoveném vstupu Československa do FAO OSN už také byla zmínka. A těch publikací, co napsal (blíže viz bibliografie jeho prací na CD).
Podnik zahraničního obchodu Ligna byl jedním z dalších velice prospěšných institucí, která hrála vždy úspěšnou roli v politice Československa v rozvojových zemích tropů. Při vyslovení jména Ligna se vždy vybaví osoba Ing. Jaroslava Pracny, který byl rovněž u všeho. Učil v postgraduálech, psal různé publikace, dovážel potřebnou tropickou kulatinu pro náš dřevozpracující průmysl. K němu patří neodmyslitelně i jeho věrný kolega a spoluautor řady publikací – Karel Grün (při představování dodal vždy Zelený). Tento starý machr na hodnocení tropické kulatiny rovněž působil při výchově našich expertů v postgraduálním studiu. Své veškeré zkušenosti předali oba pracovníci v početných publikacích, uvedených v bibliografii jejich prací.
E. Václav:
Tento PZO na rozdíl od Ligny nedovážel tropické dříví, ale vyvážel naše experty do tropů na realizaci řady projektů, které vyjednal.
PZO Polytechna zajišťoval organizaci technické pomoci rozvojovým zemím dvěma způsoby:
na základě bilaterálních dohod o technické pomoci, kdy byli českoslovenští experti vysíláni ke splnění určitého úkolu, popřípadě v zahraničí nastoupili do dočasného pracovního poměru u místních úřadů, ústavů či podniků,
nebo na základě jednání s některou mezinárodní organizací, nejčastěji s FAO OSN. Zde byly dvě možnosti: Polytechna obsazovala konkurzy FAO OSN i projekty, vypracovanými našimi institucemi (např. vítězný projekt pro Východní Pákistán – Bangladéš). Českoslovenští experti pak byli podřízení přímo funkcionářům FAO OSN, a to jak z ústředí z Říma, nebo nepřímo prostřednictvím reprezentantů FAO OSN v zemi realizace projektu.
Druhou možností pak bylo dojednání smluv na přímé kontrakty jednotlivých československých expertů, kteří byli řízeni ústředím v Římě. Každý z těchto expertů musel projít konkurzem FAO OSN a to nebylo nijak lehké, neboť někdy se o jedno místo ucházelo přes sto kandidátů.
Podobně tomu bylo i u jiných agencií OSN: UNESCO, UNIDO, ILO aj.
Polytechna měla na výběr ze širokých kádrových rezerv expertů při ministerstvu lesního a vodního hospodářství, kteří byli vyškoleni v jazycích i odborných znalostech tropického lesnictví a dřevařství. Polytechna proto velice úzce spolupracovala s lesnickými fakultami (zde poskytovala i lektory pro kurzy expertů), výzkumnými ústavy, resortními ministerstvy, Československým výborem pro FAO OSN, pro UNESCO a dalšími institucemi.
Její rozsáhlý záběr lze uvést na příkladu jedné týdenní služební cesty obchodního ředitele J. Zahrádky v říjnu 1971. Ten jednal na FAO OSN v Římě mj. o:
pokračování projektu PAK-30, Východní Pákistán/Bangladéš, který byl válkou přerušen,
pokračování projektu TA05-15 – pila Rongai pod Kilimandžárem, v Tanzanii,
Transsaharské silnici
rozvoji povodí Kagery v projektu KON 114/71 v Kongu
přípravě nových projektů v Bolívii, Ekvádoru, Hondurasu, Nikaragui a Argentině.
Na UNIDO ve Vídni projednal obchodní ředitel možnosti zapojení československých expertů na projektech této agencie v těchto zemích: Bolívie, Súdán, Togo, Tanzanie, Mali, Uganda, Svazijsko, Nigérie a Irán.
Polytechna připravila výjezdy československých expertů od přípravy až po letenky, zajistila jejich pracovní smlouvy, uvolnění z československých pracovišť a v případě tzv. subkontraktů zajišťovala ubytování a vybavení domů expertů v rozvojových zemích. Zdravotnická příprava expertů před odletem byla jedním z předních úkolů Polytechny, stejně jako zajištění pracovních míst po návratu expertů do Československa. Polytechna také vybírala odvody z platů expertů, z kterých se hradilo československé nemocenské a penzijní pojištění, což někdy bylo zdrojem svárů mezi ní a experty.
Nicméně prospěšnost a široký záběr Polytechny jsme si uvědomili, až když byl tento podnik zahraničního obchodu pro vývoz „bílého masa“ zrušen a bohužel nebyl nahrazen ničím lepším. Velká mezera v této činnosti vedla k tomu, že počet československých expertů v rozvojových zemích rapidně klesal na dnešní absolutní minimum.
E. Václav:
Ministerstvo lesního a vodního hospodářství (MLVH) po dlouhá desetiletí (1968-1990) věnovalo maximální pozornost výběru a výchově českých expertů. Zvláště v osmdesátých letech pod vedením ředitele odboru Miroslava Klímy byl připraven perfektní registr expertů tohoto ministerstva, a to nejen z institucí, které MLVH řídilo, jako byl Výzkumný ústav lesního hospodářství a myslivosti, a především pak Ústav pro hospodářskou úpravu lesů, ale i jeho krajské organizace. Sbor expertů byl permanentně doplňován a proškolován. MLVH úzce spolupracovalo s lesnickými organizacemi a PZO Polytechnou, jakož i se zahraničními partnery, FAO OSN nevyjímajíc.
Vzpomínám, jak perfektně zajistilo exkurzi pracovníků z projektu FAO OSN ve Vietnamu po celém Československu. Vidím dodnes ty rozzářené obličeje exkurzantů po návratu do Hanoje, kdy mi skládali hold českému lesnictví.
Přímo ukázkové bylo uvolňování českých expertů pro jejich práci v rozvojových zemích. MLVH poskytovalo vždy své lektory a nemalé finanční částky na školení svých zaměstnanců jak v postgraduálním studiu, tak v krátkodobých kurzech, na které vždy a bez problémů byli uvolňováni pracovníci spadající pod MLVH.
Zrušením tohoto ministerstva došlo k velkému propadu v přípravě českých expertů pro tropické lesnictví a myslím si, že následky jsou patrné dodnes.
Nyní se zabývá agendou českého lesnického expertismu zčásti ministerstvo zemědělství a jeho lesnický úsek. Toto ministerstvo se podílelo v r. 2004 na akci mimořádného významu.
Dne 30. 3. 2004 se konal ve Křtinách u Brna zcela výjimečný a mimořádně záslužný seminář České lesnictví ve světě. Tuto akci připravil hlavně ÚHÚL a Ing. Richard Slabý, který spolu s Českou lesnickou společností jako garant seminář perfektně připravil po dlouholeté přestávce od poslední podobné akce v roce 1990 ve Zvolenu. Ano, mezitím se nekonalo vůbec nic. Československo bylo rozděleno, MLVH a PZO Polytechna zrušeny. Naštěstí tu byl ÚHÚL a ČLS. Naštěstí obě instituce odvedly kolosální práci, skromně řečeno a výsledkem bylo unikátní setkání českých expertů po dlouholeté přestávce.
Zhodnocení současné situace v poskytování technické pomoci rozvojovým zemím provedla představitelka ministerstva Ing. A. Pondělíčková, zároveň i spolugarantka odborného semináře ve Křtinách 2004. Na semináři zhodnotila celkový stav poskytování naší technické pomoci třetímu světu.
Na počátku devadesátých let došlo k velkému útlumu rozvojové pomoci. Po vstupu ČR do OECD v roce 1995 učinila ČR konkrétní krok schválením koncepčního dokumentu „Zásady pro poskytování zahraniční pomoci“. Tyto zásady měly mít koncepční charakter, ale v dalších letech spíše nabývaly podoby izolovaných projektů, vzniklých z nejasných priorit. Důsledkem byla teritoriální a sektorová roztříštěnost: v letech 1996 - 2000 významnější projekty se realizovaly na územích 40 států. Tato roztříštěnost byla doprovázena nízkým objemem finančních prostředků. Plánované navýšení se v příštích letech nenaplnilo, naopak došlo k jejich značnému snížení.
Zásadnějším krokem k reformě systému české rozvojové pomoci se stala „Koncepce zahraniční rozvojové pomoci (ZRP) České republiky na období 2002-2007“. Vymezila se dvacítka rozvojových zemí a ustavilo se i Rozvojové středisko při ústavu mezinárodních vztahů v Praze, vše formálně zastřešované ministerstvem zahraničí. Přes určitý nárůst finančních prostředků lze konstatovat, že i nadále je ČR velmi vzdálená cíli, který si pro výši prostředků věnovaných na zahraniční pomoc stanovily členské státy Evropské unie.
Při neformálních diskusích na semináři Křtiny 2004 přislíbila představitelka MZe pomoc ministerstva při vytváření databáze českých lesnických expertů.
Na roztříštěnost české zahraniční pomoci navázali i další účastníci semináře Křtiny 2004. Prof. Ing. Vladimír Simanov, CSc. (Lesnická a dřevařská fakulta Brno) zdůraznil, že jako nový členský stát EU musíme se jí co nejrychleji přizpůsobit, neboť EHS/EU realizuje rozvojovou pomoc po téměř půl století. Musíme využít bohatých zkušeností českých lesnických expertů z dřívějšího působení v PZO Polytechna a navíc využívat mnoho bývalých absolventů našich vysokých škol z rozvojových zemí. Aby byla ČR na tomto poli více „vidět“, je potřeba překonat současnou roztříštěnost české zahraniční pomoci.
Českoslovenští lesníci byli vždy v předních řadách expertů Polytechny a šířili dobré jméno našeho lesnictví po celém světě. Není proto důvodu, proč by tomu tak nebylo i nadále. České lesnictví má vynikající úroveň a absolventi lesnických škol jsou profesně připraveni tak, že jsou schopni bez větších obtíží zvládnout odborné působení mimo Evropu. Významné je i to, že kontinuita lesnických projektů v zahraniční pomoci nebyla nikdy přerušena, a že všechny české lesnické projekty byly zhodnoceny dobře.
Proto mají dnešní lesnické, případně agrolesnické projekty velkou šanci na přijetí. Důležité je propojení lesnictví a zpracování dřeva, protože rozvojové země nechtějí vyvážet nezpracovanou surovinu. Bohužel nabízíme málo kvalitních projektů a rovněž se nedaří jejich koncentrace do menšího počtu zemí. Aby se mohly ve větší míře české projekty prosadit mezi projekty financovanými EU, je nutné zlepšit jejich kvalitu a u projektů již realizovaných se věnovat jejich propagaci, zdůraznil prof. V. Simanov.
Toutéž tematikou se na semináři zabýval Ing. Vlastislav Beneš z ministerstva průmyslu a obchodu. Zdůraznil, že na světě je pouze velmi málo zemí, které mohou nabídnou tzv. lesnicko-dřevařský technologický balík, jinými slovy česko lesnicko dřevařské know how.
Při návštěvách zahraničních potenciálních klientů byli tito partneři velmi příjemně překvapeni komplexností možné české nabídky v lesnicko dřevařském oboru, ale současně doslova zděšeni absolutní nekoordinací, která v ČR v této oblasti existuje. České know how bude světově uznáváno pouze tehdy, pokud o tom svět bude vědět. U nás ale neexistuje důstojná a reprezentativní prezentace našich znalostí, která musí být prezentována na půdě FAO UN, UNEP, Světové banky a dalších reprezentativních institucí. Neexistuje v ČR místo, kde by dosažené výsledky českého úsilí v lesnicko dřevařské oblasti bylo možno předvést. ČR tak ztrácí možnost pozitivně se prezentovat na půdě mezinárodních organizací a zejména pak na půdě EU. Většina českých firem v oboru lesnictví a výrobci lesnicko dřevařských technologií nejsou připraveni na zahraničně obchodní vztahy z hlediska zahraničně obchodního a jazykového. Co je horší – odmítají se sdružovat a neuznávají týmovou práci. Pokud se toto nezmění, nemohou být významnými hráči ve světovém obchodě, i když k tomu mnohé předpoklady mají.
Co ke slovům tří přednášejících na semináři Křtiny 2004 dodat ze strany editora? Nic jiného, než že mají pravdu, bohužel smutnou pravdu. Zaváhání posledních deseti – patnácti let je opravdu možné překonat jen zvýšeným a koordinovaným úsilím celé centrální sféry (MZe, MŽP, MPO, MZV), jakož i privátní sféry. A to prosím bez časových odkladů, aby nám mezinárodní rychlík, který projíždí lesnickým a dřevařským rozvojovým světem, neujel navždy. Z tohoto hlediska je třeba opět pozvednout význam semináře Křtiny 2004 a vysoce ocenit jeho organizátory s ÚHÚL a ČLS v čele. Díky za vše!
J. Cafourek - M. Smola – J. Střítecký:
Přehled projektů zpracovali: Ing. Josef Cafourek, Ph.D.; Ing. Martin Smola a Ing. Josef Střítecký
Geneze lesnických aktivit v Latinské Americe
Níže uvedené schéma zobrazuje aktivity započaté Lesní společností Jaroměřice, a. s. v roce 1998, na které od roku 2000 navázal a dále je rozvíjel státní podnik Lesy ČR. Byly finančně zabezpečeny ze zdrojů MZe ČR, poskytované na realizaci projektů rozvojové spolupráce. Posledním projektem z této řady je aktivita v Národním parku Torres del Paine v Chile.
V roce 2006 a 2007 jsou z nich úročené zkušenosti uplatněny v investičním záměru H.F.C. a. s. v Nikaragui:
LESNICKÉ PROJEKTY v Jižní a Střední Americe
Realizátory výše uvedených projektů jsou ing. Martin
Smola, ing. Josef Cafourek, Ph.D., ing. Josef Střítecký a ing.
Hubert Čížek.
V tropickém pásmu se v současnosti využívá celá škála lesnických hospodářských systémů, počínaje prostou exploatací primárních i sekundárních lesů, přes různé modely agrolesnické a silvopastorální, až po plantážní velkoplošné pěstování lignikultur, které využívá především obrovský produkční potenciál tohoto klimatického pásma.
Prezentovaný systém je orientovaný na umělou obnovu lesů, intenzivní pěstování kvality, lepší ekonomické využití dřevní suroviny a v neposlední řadě zhodnocení degradovaných pozemků. Nedílnou součástí je pozitivní ovlivňování hospodaření s vodou v regionu a zlepšení sociálních a životních podmínek obyvatel na venkově.
Dalším cílem je garantovat plánovitým lesnickým hospodařením (principy HÚL) snížené riziko a zajištění výnosů kapitálu pro ty, kteří se rozhodnou investovat své prostředky do obnovy lesa v oblastech, kde je možné vstřebat a zhodnotit nejvyšší množství sluneční energie.
Systém respektuje tradiční principy českého resp. středoevropského lesnictví, které jsou přenositelné do oblasti tropů:
trvalost a vyrovnanost lesní produkce,
respektování přírodních podmínek vzhledem k ekologickým nárokům jednotlivých dřevin,
maximální využití vyprodukované dřevní hmoty.
Český technologický balík zahrnuje následující oblasti:
1. Regionální analýzu (přírodní, sociální prostředí, technologické podmínky),
2. Využití moderních informačních technologií GIS včetně dálkového průzkumu Země (zajištění informační báze o růstovém prostředí, evidence, kontrola),
3. Aplikace zásad hospodářské úpravy lesů - lesnické plánování: mapování, návrh a ověření hospodářských systémů, modely hospodaření, monitoring,
4. Komplexní systém výroby a transportu obalovaného sadebního materiálu - PATRIK,
5. Vybudování lesní školky (kapacitu a technologickou úroveň lze upravit podle podmínek v oblasti – vysokohorské podmínky And x automatizovaná velkoškolka Urrá),
6. Semenářství, genetiku a šlechtění lesních dřevin (důležitý prvek při umělém pěstování lesů v oblasti tropů),
7. Příprava ploch a jejich zalesnění v závislosti na terénních podmínkách pomocí mechanizace (drtiče buřeně, sázecí stroje - ŠLP Křtiny),
8. Integrovaná ochrana sazenic ve školce a vysázených kultur (v tropickém pásmu zásadní důležitost),
9. Založení výzkumných ploch (klonové sady vybraných druhů dřevin, probírkové zkusné plochy, pěstování různých směsí dřevin)
10. Vytvoření podkladů pro certifikaci lesnického hospodaření.
11. Založení modelového lesnického centra v oblasti.
E. Václav:
Naši experti byli vysíláni nejen našimi institucemi (PZO Polytechna aj.), nebo organizacemi OSN (FAO, UNESCO, UNIDO aj.). Další cesty vysílání českých expertů se týkaly jejich spolupráce se zahraničními organizacemi a institucemi.
K těm „nejranějším“ patřila SIDA, obdoba naší Polytechny ve Švédsku. E. Václav s ní úzce spolupracoval při vedení dvou projektů FAO OSN ve Vietnamu (1980-83), kdy tam SIDA realizovala velký projekt výstavby obrovské papírny v Bai Bangu za 500 miliónů dolarů. Spolupráce těchto projektů se týkala především produkce sazenic ve školkách, neboť projekty FAO OSN měly dobrou síť výzkumných stanic s lesními školkami.
Rovněž ve Vietnamu docházelo ke spolupráci s dánskou „Polytechnou“ – DANAGRO, a to ve výzkumu semenářství. S touto institucí spolupracovali již v roce 1970-71 J. Skoupý a E. Václav, kteří tehdy byli členy týmu na projektu FAO OSN. DANAGRO „lanařilo“ oba jmenované experty na počátku 90. let, aby pracovali v jejich „dresu“.
Vynikající spolupráci s německou Gesselschaft fur Technische Zusammenarbeit (GTZ) měl expert brněnské fakulty Š. Unčovský, počínaje devadesátými lety. Pro tuto společnost pracuje již patnáct let a to v Tanzanii, Etiopii (tam během pěti let vypracoval vynikající doktorskou disertaci, oponovanou E. Václavem) a v Chile, kde je dodnes.
Mozambická IFLOMA zaměstnala desítky našich expertů v osmdesátých letech v Mozambiku.
Finská společnost Enso Forest Development OY zaměstnala K. Michalika v Indonésii, norský NORRAD usiloval, aby E. Václav pro něj pracoval znovu v Tanzanii. Také novozélandská agentura usilovala v osmdesátých letech o získání českých lesnických expertů pro své služby v tropech.