I. Rozvoj zahraniční činnosti českých lesníků ve druhé polovině dvacátého století. Celostátní aktivity

1. První postgraduální studium československých expertů pro činnosti v lesnictví tropických rozvojových zemí.

V roce 1956 se konal Světový lesnický kongres v indickém Dehra Dunu a Československo na něm zastupoval tehdejší ředitel Výzkumného ústavu lesního hospodářství ve Zbraslavi – Strnadech Dr. Ing. Květoň Čermák. Tento významný světový kongres se konal za velké podpory FAO UN – Organizace pro zemědělství a výživu OSN a indické mekky lesního hospodářství – Výzkumného lesnického ústavu v Dehra Dunu, ústavu se stoletou tradicí. Náš delegát přivezl domů ohromné zkušenosti a materiály a okamžitě začal připravovat akce směřující k umožnění činnosti českých lesníků v tropickém lesnictví. Předně zahájil větší shromažďování a zpracování příslušné literatury na svém výzkumném ústavu, jehož dokumentační středisko a pozdější experti (J. Parkán, V. Samek, P. Benda, J. Kudler, V. Fojt, R. Hochmut, aj.) se stali brzy předními znalci v oboru tropického lesnictví.

Dr. Ing. K. Čermák se dokonce snažil získat naše vládní orgány, aby usilovaly o umístění ústředí FAO OSN v Praze. Ředitel VÚLH měl dobré styky s lesnickou fakultou ČVUT v Praze, neboť tam přednášel lesnickou ekonomiku (a učil i editora).

V roce 1959 dochází v životě této fakulty k veliké změně. Byl přijat poslední ročník denního studia 1959-64 a fakulta byla převedena ze svazku ČVUT na vysokou školu zemědělskou v Praze. Někteří pracovníci fakulty přešli na jiné fakulty VŠZ. Nicméně i přes tyto změny došlo k jedné velice významné události, která poznamenala činnost této fakulty (a následných organizací: Vědeckého lesnického ústavu 1964, Ústavu aplikované ekologie a ekotechniky 1982 a znovu Lesnické fakulty 1990).

Byla založena katedra světového lesnictví, jejímž dočasným vedením byl pověřen Ing. Jaromír Pokorný z katedry dendrologie a geobotaniky. Katedra pracovala ve skromných podmínkách – nepřibyly v ní ze začátku žádné síly – byla to jakási práce navíc. Děkan fakulty ale vytvořil tzv. kádrové rezervy z pracovníků fakulty, kteří měli předpoklady pro práci v tropickém lesnictví s tím, že budou později proškoleni v oboru, v jazycích i zdravotní přípravě. O toto školení se měla v budoucnu postarat právě nově zřízená katedra světového lesnictví, která se snažila shromažďovat příslušnou literaturu a zároveň usilovala o zavedení nového předmětu: světové lesnictví.

Název katedry se brzy mění na katedru světového zemědělství a lesnictví, která byla začleněna pod Provozně – ekonomickou fakultu VŠZ a jejím vedoucím se stal doc.Ing. Ferdinand Stočes. A tato katedra – už s více pracovníky – má ve svých řadách i Ing. Vladimíra Matějku, CSc., lesníka, který přešel z lesnické fakulty a navíc i dalšího lesníka, Ing. Miroslava Martinů, který se vrátil z expertízy v Iráku (1959 – 61). To už bylo dostatečné personální vybavení k tomu, aby se připravil historicky první běh postgraduálního studia tropického lesnictví, na kterém měl největší zásluhu právě Ing. Vladimír Matějka, CSc.

Přijímací pohovory se konaly v prosinci 1961 a po Novém roce 1962 začal první semestr společný pro zemědělce i lesníky, na který navazovaly další dva semestry jen studia tropického lesního hospodářství.

Zkušeností k pořádání celostátního postgraduálního studia bylo málo a kvalifikova-ných učitelů ještě méně – museli se pracně zajišťovat mimo vysokou školu, což nebylo nikterak jednoduché – i tam jich bylo málo.

Nicméně historicky první postgraduální studium bylo zahájeno – nejdříve v budově zemědělské akademie v Mánesově ulici na Vinohradech a oba semestry lesnické specializace proběhly pak v hotelu Mars na Kubánském náměstí ve Vršovicích, neboť v té době se suchdolský areál VŠZ v Praze teprve stavěl.

Příprava československých expertů pro tropické a subtropické lesnictví
v letech 1961 – 1990

Po zápisu frekventantů postgraduálního studia tropického a subtropického zemědělství a lesnictví dne 18. 12. 1961 – za děkana Lesnické fakulty VŠZ prof. Ing. Václava Korfa, DrSc. – se začalo po novém roce s výukou, zajišťovaného katedrou tropického a subtropického zemědělství a lesnictví. Toto studium bylo zřízeno výnosem ministerstva školství a kultury ze dne 8. 9. 1961. V prvém semestru to byly tyto předměty a přednášející:

I. ročník společný

           1. Základní agrotechnika Kudrna
           2. Zeměpis Junek
           3. Mezinárodní právo Vokatý
           4. Družstevnictví Trnka
           5. Pozemkové reformy Stočes, Novotný
           6. Angličtina Kocourek
           7. Španělština Novotný
           8. Pedologie Kutílek
           9. Klimatologie Matějka
          10. Botanika Dostál
          11. Zoologie Pfeffer
          12. Zahraniční obchod Tuček
          13. Přírodní podmínky v rozvojových zemích Matějka

II. ročník lesnický

           1. Španělština Novotný
           2. Angličtina Josek
           3. Speciální lesnický zeměpis Čermák
           4. Plánování a organizace Krčmář
           5. Prodej a výkup dřeva Pracna
           6. Tropická dendrologie a nauka o dřevě Pokorný
           7. Pěstování lesů Vincent
           8. Lesnická meliorace a závlahy Němec
           9. Speciální lesnická zoologie a entomologie Pfeffer
          10. Ochrana lesů a fytopatologie Pfeffer, Příhoda
          11. Inventarizace a hospodářská úprava lesů Martinů
          12. Těžba, doprava a zpracování dřeva Kostroň
          13. Fotogrammetrie Tomsa
          14. Lesnické stavby Hořejší, Veselý
          15. Normy společenských styků Ječný
          16. Zdravotní a hygienické podmínky Kalivoda

Z přehledu vyučovaných předmětů vyplývá pestrá skladba pracovišť přednášejících. Celkem 28 učitelů pocházelo ze čtrnácti institucí: z lesnických fakult v Praze a Brně, z Agronomické a Provozně ekonomické fakulty VŠZ v Praze, z ČVUT, z Univerzity Karlovy, z VÚLHM, z Lesprojektu, z ministerstev zahraničního obchodu a zahra-ničních věcí, z Fakultní nemocnice na Vinohradech a z Generálního ředitelství dřevařského průmyslu.
Z řad přednášejících měli zkušenosti z tropů jen někteří z nich: Stočes (FAO), Martinů (Irák), Hořejší (Vietnam), Kutílek (Irák, Etiopie), K. Čermák (Indie), Pracna a Tuček.

Do postgraduálního studia nastoupilo 13 statečných a všichni frekventanti úspěšně studium dokončili. Jak se ukázalo v následujících letech, byli to dobří absolventi, z nichž drtivá většina se osvědčila jako dobří experti:

          P. Benda
          J. Borota
          V. Čermák
          O. Haragsim
          V. Kraus
          J. Kudler
          L. Metze
          M. Novák
          M. Poruba
          V. Samek
          A. Schlaghamerský
          J. Skoupý
          E. Václav

Snaha učitelů postgraduálního studia byla obrovská – řada z nich vypracovala cyklostylovaná skripta:

Matějka – Klimatologie a meteorologie

          Kostroň – Těžba a doprava dřeva
          Pokorný – Dendrologie
          Vincent – Tvorba a pěstování lesů
          Pracna – Prodej a výkup dřeva
          Dostál – Botanika
          Pfeffer – Ochrana lesů a entomologie

Za nimi nezaostali ani sami posluchači postgraduálního studia, kteří v rámci předmětu prof. Květoně Čermáka (Speciální lesnický zeměpis) zpracovali vybrané země tropů a tak vzniklo mnoho tu kratších, tu delších „skriptíček“.

Jmenujme alespoň namátkou:
V. Čermák – Kongo

          O. Haragsim – Indonésie
          V. Kraus – země Maghrebu
          J. Kudler – východní Afrika (jel pak do západní Afriky)
          L. Metze – Kolumbie (jel pak do Tanzanie)
          M. Poruba – Levantské státy, Arabský poloostrov
          V. Samek – Brazílie (jel pak na Kubu)
          J. Skoupý – Britská a Francouzská Guayana, Surinam (jel pak do Bangladéše)
          E. Václav – Chile, Argentina a Uruguay (jel pak do Tanzánie)

Jak se dále blíže dozvíme, tak z prvých třinácti absolventů jich osm pracovalo později a dlouhodobě v mnoha tropických zemích všech tří tropických kontinentů:

          Petr Benda – státy severní a západní Afriky, i ve službách FAO OSN
          Ján Borota – východní i západní Afrika, Asie, i ve službách FAO OSN
          Jiří Kudler – Ghana
          Leo Metze – Tanzanie
          František Piškula – Irák, ve službách FAO OSN
          Věroslav Samek – Kuba
          Jiří Skoupý – Asie a Afrika, ve službách FAO OSN a UNEP OSN
          Erich Václav – východní i západní Afrika, Asie, ve službách FAO OSN

To je věru pěkná bilance absolventů prvního běhu postgraduálního studia tropického a subtropického lesnictví. Byly v ní kandidátské a dvě doktorské disertační práce, čtyři z nich se stali vysokoškolskými profesory.

Také druhý běh postgraduálního studia v letech 1963-64 byl pro jeho pět účastníků, z nichž tři se uplatnili záhy v tropickém lesnictví a jeden z nich podstatně ovlivnil i tropickou faunu v Československu:

          Roman Leontovyč – Kuba
          Lubomír Kubelka – Tanzanie
          Josef Vágner – východní Afrika – ano, je to zakladatel slavného Safari ve Dvoře Králové a světoznámý autor četných knih o fauně Afriky.

Pak přišel třetí běh postgraduálního studia 1965-66, kde studovalo šest lesníků a devět dřevařů.
Z lesníků je to především rekordman v „odsloužených“ letech v Africe. Ano, Ota Setzer tam pracoval dvacet let a z toho mnoho let ve službách FAO OSN. Tato dlouhá doba na jednom tropickém kontinentu byla překonána pouze Ing. Josefem Parkánem, CSc., který byl expertem v sedmi zemích Afriky přes celé čtvrtstoletí – 25 let a 10 měsíců. Tyto dva rekordy špičkových českých expertů budou sotva kdy překonány!

Na tomto místě je vhodné se zmínit ještě o výjezdu větší skupiny československých lesníků do Tanzanie.

Pracovník katedry světového zemědělství a lesnictví VŠZ v Praze Ing. Jiří Jára při své cestě do Tanzanie počátkem roku 1965 přivezl nabídku vlády čerstvě vytvořeného samostatného státu Tan (Ganyika) a Zan (Zibar), Tanzanie, že by potřebovali 4 – 5 československých lesníků na dvouletý kontrakt. Věci se ujala PZO Polytechna a z prvních absolventů postgraduálního studia tropického lesnictví byla vytvořena skupina expertů ve složení: J. Borota, L. Kubelka, L. Metze a E. Václav. Jejich odborná posouzení byla Polytechnou zaslána tanzanské vládě, ta okamžitě souhlasila a již 3. srpna zaslal úřad prezidenta státu expertům smlouvy a v listopadu 1965 odjeli všichni čtyři experti na cestu do země pod Kilimandžárem, do země největších národních parků tropické zvěře na světě. Tři experti měli pouhé dva roky staré vysvědčení z prvního běhu PGS, čtvrtý byl čerstvý absolvent z druhého běhu. To bylo vynikající vysvědčení pro kvalitu postgraduálního studia na pražské Lesnické fakultě.

Když si shrneme jen absolventy prvních tří běhů postgraduálního studia na VŠZ v Praze, vidíme, že z 24 absolventů se jich 11 stalo experty tropického lesnictví, z toho jich deset bylo dlouhodobými experty a šest z těchto deseti pracovalo dlouhodobě pro organizace OSN – FAO a UNEP. To je skvělá bilance přípravy českých expertů na Lesnické fakultě (plus VLÚ) VŠZ v Praze pouze za období 1961-1966!

V roce 1967 se katedra tropického a subtropického zemědělství a lesnictví na PEF VŠZ v Praze mění na Institut tropického a subtropického zemědělství. V roce 2005 byl pak změněn název na Institut tropů a subtropů České zemědělské univerzity v Praze.

Agenda postgraduálního studia lesníků a dřevařů pak přešla v roce 1964 na nově zařízený Vědecký lesnický ústav VŠZ se sídlem v Kostelci nad Černými lesy, nástupnickou organizaci pražské Lesnické fakulty. VLÚ pro tento účel vytváří středisko světového lesnictví, ve kterém pracují J. Parkán a E. Václav, později J. Skoblík, J. Skoupý a další pracovníci. Toto středisko už organizuje čtvrtý běh PGS (1967-1969) s osmi účastníky – lesníky a dále i pátý běh PGS (1971) pro 11 dřevařů.

Současně s touto činností se připravuje první číslo nového cizojazyčného sborníku Silvaecultura tropica et subtropica, které začal připravovat J. Parkán a po návratu z expertízy v Tanzanii (1967) i E. Václav, který také prvé číslo vydal, neboť J. Parkán mezitím odjel na novou expertízu do Mali.

Poslední, šestý běh PGS měl 14 účastníků (12 lesníků a 2 dřevaře, gestor běhu E. Václav). Jeden z účastníků Miloslav Hesoun z ÚHÚL byl českým expertem v Kongu a Laosu.

Šestý postgraduální běh 1973-74 byl posledním v etapě 1960-90 (a tuto etapu lze prodloužit i déle, neboť příští sedmý běh PGS se konal teprve v roce 2005!). Do těchto šesti běhů nastoupilo celkem 44 účastníků z řad lesníků a 22 dřevařů, celkem 66 odborníků proškolených v postgraduálním studiu za třináct let. To není málo a celý tucet absolventů dlouhodobě pracoval v tropickém lesnictví tří horkých kontinentů – a mnoho let k tomu v „dresu“ OSN – na univerzitách, výzkumných ústavech, v praxi, při inventarizaci lesů a v jiných činnostech. A také po příchodu z expertíz učili další experty…

Na pracovišti VŠZ v Praze – na VLÚ a ÚAEE – proběhly také krátkodobé kursy. Tři z nich byly týdenní pro pracovníky ÚHÚL v Brandýse nad Labem (1978, 1980 a 1982) a čtvrtý, především pro pracovníky Státních lesů (1990). Posledním jmenovaným dvoutýdenním kursem prošlo 23 účastníků.

Pro postgraduální studium, pro denní studium na lesnických fakultách i pro krátkodobé kvalifikační kursy bylo vydáno mnoho skript pro řadu předmětů tropického lesnictví. Uveďme si alespoň ta nejhlavnější.

Hlavní studijní pomůcky (skripta, monografie aj.) pro studium různých předmětů tropického lesnictví a dřevařství v postgraduálním studiu a kvalifikačních kursech, denního studia lesnických fakult a jiných institucí 1961-1993:

Prof. Dr. Josef Dostál

Botanika tropických a subtropických oblastí
Skripta pro první PGS 1961-63, LF/ITSZ VŠZ Praha, 67 stran, cyklostyl

Ing. Jaromír Pokorný

Dendrologie tropů a subtropů
Skripta pro první PGS 1961-63, LF/ITSZ VŠZ Praha, 34 stran, cyklostyl

Dr. Ing. Gustav Vincent

Tvorba a pěstování lesů v tropech a subtropech
Skripta pro první PGS 1961-63, LF/ITSZ VŠZ Praha, 44 stran, cyklostyl

Prof. Ing. Ladislav Kostroň

Těžba a doprava dřeva v tropech a subtropech
Skripta pro první PGS 1961-63, LF/ITSZ VŠZ Praha, 85 stran, cyklostyl

Ing. Vladimír Matějka CSc. a kolektiv

Lesní hospodářství v tropech a subtropech
Spoluautoři: J. Borota, M. Martinů, J. Parkán a J. Pokorný
SPN Praha, 1966

Doc. Ing. Erich Václav, CSc.

Diagnostika hlavních tropických dřev východní Afriky
Skripta pro PGS Tropické lesnictví, VLÚ VŠZ 1968, 22 stran, cyklostyl

Doc. Ing. Vladimír Matějka, CSc.

Rostlinná výroba tropů a subtropů. Technické rostliny.
SPN Praha, 1969, 155 stran

Doc. Ing. Vladimír Matějka, CSc. a kolektiv

Lesní hospodářství v tropech a subtropech
2. rozšířené vydání, SPN Praha 1971

Doc. Vladimír Matějka, CSc.

Meteorologie a klimatologie s klimatografií tropických a subtropických zemí
SPN Praha, 1971, 292 stran

Ing. Miroslav Koukal, CSc.
Ing. Vladimír Novák
Ing. Jan Bím

Rozvojové země ve světové produkci dřeva
VVÚD Praha, 1971, 380 stran, 7 příloh

Ing. Karel Grün
Ing. Bohumil Hurda, CSc.

Lexikon tropických dřevin
VVÚD Praha

I. část – 1971
II.část – 1972, 380 stran

Ing. Bohumil Hurda, CSc.

Doporučené názvosloví exotických dřevin
I. díl, VVÚD Praha, 1972, 31 stran
II.díl, VVÚD Praha, 1973, 36 stran (rozšířené vydání)

Doc. Ing. Vladimír Matějka, CSc. a kolektiv

Lesní hospodářství v tropech a subtropech
Skripta VŠZ v Praze, SPN Praha, 1979, 338 stran
          Autorský kolektiv:
          Doc. Ing. Vladimír Matějka, CSc.
          Doc. Ing. Erich Václav, CSc.
          Doc. Ing. Jiří Skoupý, CSc.
          Doc. Ing. Ján Borota, CSc.
          Ing. Michael Kudela, CSc.

Prof. Ing. Erich Václav, DrSc. a kolektiv

Současná problematika tropického lesnictví
          Autorský kolektiv:
          Prof. Ing. Erich Václav, DrSc.
          Ing. Zdeněk Erben
          Ing. Josef Fryml
          Ing. Karel Michalik

Ing. Ota Setzer

MLVHDP, ÚAEE Praha, 1989, 160 stran

Štěpán Unčovský
Miroslav Brumovský
Luboš Úradníček>

Lesní hospodářství v tropech a subtropech – vybrané dřeviny
VŠZ Brno, 1990, 114 stran

Jaroslav Bergl
Erich Václav

Světové lesnictví (aktuální problémy tropického lesnictví)

LF VŠZ v Brně, 1993, 44 stran

2. Československá akademie věd

V roce 1962 – jmenovitě 2. května 1962 – zakládá presidium ČSAV Komisi pro komplexní výzkum rozvojových zemí (KKVRZ). Prvním předsedou byl akademik Ivan Málek, místopředseda ČSAV – v letech 1962-1970. Komise se členila na osm odborných sekcí, každá měla po 15 členech. Zemědělci a lesníci měli ze začátku jednu společnou sekci.

Prof. Květoň Čermák již těsně po založení Komise ČSAV svolal iniciativně první neoficiální schůzku vhodných expertů na podzim 1963 do domu Akademie v Liblicích, aby se ujasnily úkoly sekce.

V následujícím roce – 4. - 7. května 1964 se opět v Liblicích už oficiálně schází Sekce pro zemědělské a lesnické vědy. Na tomto setkání bylo usneseno, že počínaje rokem 1965 se ustaví samostatná Sekce pro lesnické a dřevařské vědy.

Tak se také stalo a předsedou sekce byl zvolen prof. Květoň Čermák a vědeckým sekretářem Ing. Josefem Parkánem, který se vrátil ze čtyřleté expertízy v Guineji.

Oba pak v roce 1966 odjeli na rekognoskační cestu do Afriky, aby se seznámili s potřebami v lesním hospodářství některých rozvojových zemí (Guinea, Kongo, Maroko, Alžírsko) a není divu, že do těchto zemí pak odjeli četní čeští experti.

V pětiletce 1966-1970 byly řešeny dva hlavní úkoly Státního plánu základního výzkumu.

Úkol č. IX-2-5: Lesnictví rozvojových zemí – s hlavními pracovišti VLÚ VŠZ v Kostelci nad Černými lesy – koordinátor úkolu prof. Ladislav Kostroň a Lesnická fakulta VŠZ v Brně s prof. Květoněm Čermákem (14 dílčích úkolů).

Úkol č. IX-2-6: Dřevařská výroba rozvojových zemí s hlavním pracovištěm Štátným drevárským výskumným ústavom v Bratislave (13 dílčích úkolů).

Sekce uspořádala v r. 1966 své prvé symposium s širší programovou náplní: výměna zkušeností expertů, pomoc Československa při výzkumu a při výchově kádrů, výzkum v rozvojových zemích a v Československu a spolupráce Československa s rozvojovými zeměmi tropů. Podobnou náplň mělo i druhé (1970) a třetí symposium (1973).

Sekce zpravidla zasedala dvakrát ročně a jejich zakládajících patnáct členů mělo záhy na padesát spolupracovníků.

Po odchodu J. Parkána na expertízu do Mali v r. 1968 převzal v květnu 1968 funkci vědecké sekce E. Václav a po jeho odchodu na expertízu v r. 1970 do Bangladéše pak J. Skoblík z VLÚ VŠZ. Po reorganizaci komise se stal předsedou v r. 1970 akademik V. Landa.

Předsedou sekce se po prof. K. Čermákovi stal v r. 1971 prof. K. Eisner, který ji vedl až do r. 1981 a vědeckým sekretářem byl J. Borota. V r. 1981 se J. Borota stal předsedou sekce, vědeckým sekretářem pak M. Šupín. V r. 1987 vznikla při sekci pracovní skupina Myslivost a národní parky, vedená prof. J. Berglem z LF Brno, od r. 1989 vedl skupinu Ing. M. Beran, který v této problematice obětavě pracuje i dodnes (viz jeho zpráva na dalších stránkách).

Sekce pro lesnické a dřevařské vědy zastřešovala výzkum na osmi hlavních pracovištích:

          1. LF/VLÚ/ÚAEE VŠZ v Praze – zde byl koordinován úkol IX-2-5
          2. LF VŠZ Brno
          3. VŠLD Zvolen
          4. VÚLH Zvolen
          5. VÚLHM Zbraslav
          6. Lesprojekt/ÚHÚL
          7. VVÚD Praha
          8. ŠDVÚ Bratislava – zde byl koordinován úkol IX-2-6
Činnost sekce v lesnickém a dřevařském výzkumu byla velmi bohatá. Tak například v r. 1969 byly na dvou zasedáních sekce 10.-11. dubna a 17.-18. listopadu řešeny tyto úkoly:

obhajoby tří závěrečných zpráv výzkumu

– E. Václav: Přírodní podmínky a lesní hospodářství Tanzanie
– E. Václav: Šlechtění lesních dřevin Tanzanie
– J. Farkaš: Použitelnost bambusu pro výrobu buničiny a papíru

zpřesnění plánu výzkumu na rok 1970
předseda sekce K. Čermák a vědecký sekretář sekce vypracovali na žádost Federálního výboru pro zemědělství a výživu podkladovou zprávu z úseku lesnictví a dřevařství pro vstup Československa do FAO OSN. Tento materiál spolu s další činností členů sekce účinně přispěl k tomu, že Československo bylo v roce 1969 přijato za člena FAO OSN
sekce spolupracovala při čtvrtém běhu postgraduálního studia VLÚ VŠZ
sekce připravovala druhé symposium sekce ve dnech 12.-13. 10. 1970
sekce spolupracovala při vydání prvního čísla sborníku VLÚ VŠZ Silvaecultura tropica et subtropica
členové sekce se podíleli na práci stálé návrhové komise a připravili první terminologický slovník názvosloví světového lesnictví a dřevařství.

Sekce zároveň spolupracovala v roce 1970 na přípravě projektu pro FAO OSN (vybudování výzkumného ústavu lesnického ve východním Pákistánu (Bangladéši) a při přípravě návštěvy šéfa lesnického oboru a náměstka generální ředitele FAO OSN prof. Steenberga v dubnu 1970 v Československu (doprovázeli V. Kotek, V. Novák, E. Václav).

Už z druhého úspěšného symposia sekce v roce 1970 byl vydán první sborník, ve kterém byly zachyceny všechny referáty účastníků symposia.

Další, třetí symposium sekce se konalo v r. 1973 a taktéž bylo završeno vydáním sborníku. Sekce pod novým vedením pracovala zdárně a udržovala styk se všemi příslušnými institucemi doma i v zahraničí. Velkou práci odváděl vědecký sekretář J. Borota, zejména při organizování symposií a vydávání sborníků z nich. V této intenzívní práci pokračoval i jako předseda sekce (1981 až do derniéry v roce 1990). Navíc vydával na VŠLD Zvolen kam přešel z VLÚ VŠZ po roce 1970, kdy se vrátil ze čtyřleté expertizy v Tanzanii – mnoho skript pro postgraduální studium na Slovensku.

Dalších pět symposií sekce s pořadovými čísly IV.-VIII. zahrnulo období 1973-1990. Všech pět symposií už bylo monotématicky zaměřených a ze čtyř byly vydávány sborníky.

V roce 1977 byla nosným tématem čtvrtého symposia problematika dřevní suroviny v západní Africe a v roce 1983 na pátém symposiu totéž v tropické Asii.

Šesté symposium r. 1985 se věnovalo problematice celulózo-papírenského průmyslu v rozvojových zemích, sedmé symposium v r. 1988 pak bylo věnováno tropickému dřevu. Poslední – osmé symposium 4.-6. září 1990 ve Zvolenu už bylo derniérové: věnovalo se lesnictví a dřevařství rozvojových zemí.

Uveďme si alespoň pár příkladů autorů prací ve sbornících vyjmenovaných symposií sekce pro lesnické a dřevařské vědy. Už na druhém symposiu sekce (1970) přednesli mj. své referáty o příslušných expertízách tři experti z Kuby (V. Samek, R. Leontovyč, R. Hochmut), tři z Tanzanie (J. Borota, L. Metze, E. Václav) a dále experti z Ghany (J. Kudler) a Konga (J. Černoch). Na třetím symposiu sekce (1973) měl referát E. Václav o výchově čsl. expertů pro rozvojové země, na čtvrtém symposiu o západní Africe (1977) pak celá plejáda českých expertů: J. Jeník o struktuře a ekologii lesů, V. Novák o ekonomických a technických aspektech investování do těžby a zpracování dřeva, J. Kudler o výzkumu ochrany lesů, J. Bím o zaměření československého dřevařského výzkumu v tropickém dříví a o shrnutí poznatků o dřevní surovině a perspektivách jejího využívání hovořili E. Václav (Liberie, Pobřeží Slonoviny), J. Pracna (Nigerie a Gabon), R. Honsa (Kamerun), V. Novák (Rovníková Guinea), O. Setzer a I. Roček (Kongo) a M. Tomášek (Zaire).

Na pátém symposiu sekce (1983) své referáty přednesli: J. Jeník o tropických lesích v životním prostředí člověka, J. Skoupý o dřevní surovině v Bangladéši, E. Václav o lesním hospodářství Vietnamu, J. Černoch o zdrojích dřevní suroviny v Indonésii, K. Pulkrab o tomtéž na Filipínách a B. Hurda o zkušenostech z využívání tropického dříví v jihovýchodní Asii.

Na šestém symposiu sekce (1985) přednesli své referáty: J. Skoupý o plantážích lesních dřevin v tropech, E. Václav o šlechtění dřevin ke zvýšení kvality dřeva v tropech a též referát o světovém lesnickém kongresu v Mexiku 1985 a J. Dobrý o ekologických problémech lesního hospodářství v Mexiku.

Tak tomu bylo i na sedmém symposiu sekce (1988) a na závěrečném osmém symposiu (1990), kde její předseda J. Borota přednesl referát o 25leté činnosti sekce, E. Václav o spolupráci Ústavu pro aplikovanou ekologii a ekotechniku VŠZ v Praze a také o svých pětadvacetiletých zkušenostech experta, O. Setzer o zkušenostech ÚHÚL při vysílání expertů do rozvojových zemí, podobně jako J. Bergl o expertech z LF VŠZ Brno. M. Beran hovořil o šlechtění zvěře v subsaharské oblasti a B. Hurda o dovozu tropického dříví do Československa.

Členové sekce a její spolupracovníci vystupovali i na zasedání jiných sekcí. Např. na symposiu zemědělské sekce v r. 1976 přednesl referát o výchově československých expertů v lesnictví E. Václav, nebo na symposiu sekce pro biologické vědy v roce 1979 přednesli referáty J. Jeník a J. Skoupý.

J. Jeník přednesl zásadní synteticko-historický přehled účastí československých biologů (včetně lesníků) na výzkumu subsaharské Afriky, J. Skoupý pak o podílu československých lesníků na výzkumu tropických a subtropických zemí (Etiopie, Kuba, Tanzanie, Bangladéš, Keňa, země Maghrebu, Mali, Guinea, Kongo, Liberie, Pobřeží slonoviny, Sierra Leone, Angola, Nigerie, Ghana, Irán, Irák, Kambodža, Laos, Vietnam, Indie).

Všechny tři výše uvedené referáty byly publikovány ve sbornících sesterských sekcí ČSAV.

V úzkém vztahu k činnosti sekce patřily i tvorby terminologických slovníků, na kterých se ve velké míře podíleli členové sekce. Slovníky vyplnily mezery v české literatuře z tropického lesnictví a byly velkou oporou nejen pro experty a výzkumné pracovníky, ale i pro frekventanty postgraduálního studia a krátkodobých kursů, jakož i pro pracovníky zahraničního obchodu.

Tyto práce na terminologických slovnících měly různé institucionální zázemí. Na lesnických slovnících se podílela i Československá akademie zemědělských věd, (ČSAZV) a Ústav vědeckotechnických informací v zemědělství (UVTIZ - Ing. M. Pošík, D. Hrnčířová). Pod nimi pracovala stálá návrhová komise pro odborné názvosloví v lesnictví – a v rámci této komise pak subkomise 9.8 – tropické a subtropické lesnictví, kterou vedl E. Václav (1968-1986). Subkomise připravila již od roku 1968 několik částí terminologického slovníku (Českého a slovenského terminologického slovníku s ruskými, německými a anglickými ekvivalenty).

Na tvorbě jednotlivých hesel lesnických terminologických slovníků se především podíleli J. Jeník (celou fytocenologickou část) a E. Václav (vedoucí skupiny). Neměli lehkou práci, ale dali si ji a výsledkem byl slovník na odborně vysoké úrovni.

U dřevařů bylo napsáno několik vynikajících terminologických slovníků, připravovaných především B. Hurdou a K. Grünem. Hlavní zásluhu na tom měl VVÚD v Praze.

Již v roce 1971 vydal K. Grün první část rozsáhlého slovníku pod názvem „Lexikon tropických dřevin“ a jeho druhou část o 377 stranách pak o rok později – 1972 vydala dvojice K. Grün – B. Hurda. B. Hurda rovněž v roce 1972 k nim připojil i 31-stránkovou publikaci „Doporučené názvosloví exotických dřevin“. Všechny tyto tři publikace představují dokumenty velkého významu a jsou dodnes platné a ojedinělé. VVÚD vydal několik dalších slovníků, jak je vidno z Hurdovy bibliografie: „Doporučené názvosloví exotických dřevin“, Práce VVÚD, č. 13, 1974 a „Doporučené názvosloví exotického dříví“, Práce VVÚD, č. 28, 1983.

VVÚD také vydal v roce 1972 velkou a cennou publikaci M. Koukala, V. Nováka a J. Bíma: „Rozvojové země ve světové produkci dřeva“, Práce VVÚD, č.2 1971, 382 stran.

Činnost sekce pro lesnické a dřevařské vědy byla zakončena – stejně jako činnost celé Komise při presidiu ČSAV, které od roku 1980 předsedal Ing. J. Čermák, DrSc., člen korespondent ČSAV – v roce 1990. Sekce ukončila svou činnost na svém posledním – derniérovém – symposiu ve Zvolenu ve dnech 4.-6. září 1990. Tam všem expertům za práci poděkoval poslední tajemník komise, lesnický expert V. Kotek.

Ve zprávě za poslední rok činnosti sekce – 1990 – se pravilo mj., že na symposiu bylo 75 účastníků, předneseno bylo 22 referátů, z toho 12 referátů přednesli členové sekce a všechny vyšly ve sborníku symposia.

Ve výzkumu byly obhájeny závěrečné zprávy E. Václava (Laos) a dvě zprávy J. Boroty a M. Šupína (Indie, Mexiko). Jako experti působili J. Skoupý (Keňa, ústředí UNEP), O. Setzer (Nigerie, Kongo), J. Dobrý (Sahara), proběhl krátkodobý kurs pro experty v Kostelci nad Černými lesy, pro který vyšly skripta E. Václav a kolektiv, 1990, ÚHÚL udělal krátkodobý kurs pro své mladé experty a jeho pracovníci J. Černý (Togo), K. Rokyta (Mozambik) a M. Kraus s J. Rulcem (Nigerie) pracovali v rozvojových zemích. Pracovala i pracovní skupina „Myslivost a národní parky“ M. Berana.

A 1. října nám všem, kteří byli u toho, zaslal předseda sekce prof. Ing. Ján Borota, DrSc. poděkování za čtvrtstoletí věrné služby…

Pro úplnost je třeba dodat, že Komise ČSAV sídlila nejdříve na Národní třídě, pak v Jilské ulici a skončila svou činnost na Loretánském náměstí. Jejím prvním a dlouholetým tajemníkem byl Ing. Felix Lonč, v osmdesátých letech pak Ing. Vlastimil Kotek. Na sekretariátu pracovaly sekretářky Anděla Šedivcová a později Kristýna Krausová.

3. Obnovení vstupu Československa do FAO OSN v roce 1969 a další činnost českých expertů v této organizaci

Československo bylo zakládajícím státem Food and Agriculture Organization of the United Nations – FAO UN (Organizace OSN pro zemědělství a výživu). Pro velké členské příspěvky z ní Československo po roce 1948 vystoupilo.

O obnovení členství v této mezinárodní významné organizaci se začaly zainteresované resorty zajímat počínaje rokem 1969, a to na základě usnesení vlády o možnostech vstupu do FAO OSN. Zájem o vstup se soustředil především na Federálním ministerstvu zemědělství, ministerstvu lesního a vodního hospodářství ČSR, průmyslových ministerstvech, později i Federálním výboru pro průmysl, do kterého byl začleněn dřevařský průmysl a průmysl papíru a celulosy.

Po schválení zainteresovaných resortů byl na Federálním ministerstvu zahraničí (FMZ) vytvořen odbor pro vypracování vstupu Československa do FAO OSN.

Na Federálním ministerstvu zemědělství (FM Zem), které bylo prakticky odborným nositelem zpracování žádosti Československa o vstup do FAO OSN, byl zřízen v roce 1968-69 odbor pro spolupráci s FAO OSN a jeho vedením pověřen Ing. Dušan Walter. U tohoto odboru byl zřízen mezioborový iniciativní tým, ve kterém pracovali tito experti: Ing. Dušan Walter, Ing. Vlastimil Kotek (Ministerstvo průmyslu ČR a později i FM Zem), Ing. Vladimír Novák, CSc. (Federální výbor pro průmysl, Generální ředitelství dřevařského průmyslu) a doc. Ing. Erich Václav, CSc. (za Vědecký lesnický ústav VŠZ v Praze a za Sekci pro lesnické a dřevařské vědy KK VRZ ČSAV). Tento malý tým měl pouze čtyři statečné…

Tento společný a velice dělný a iniciativní tým byl však podporován dalšími spolupracovníky. Na podzim 1968 – na jaře 1969 vypracoval zprávu o účelnosti a výhodách vstupu Československa do FAO OSN za všechny tři zainteresované resorty (a zároveň loboval všude tam, kde bylo potřeba). Zpráva tohoto týmu byla pak schválena ještě v roce 1969 federální vládou i presidentem republiky a Československo bylo na podzimní generální konferenci FAO OSN 1969 přijato za člena.

E. Václav ještě před generální konferencí FAO OSN připravil návrh na programové vystoupení československé delegace na této generální konferenci v listopadu 1969 při přijímání Československa za člena.

Přijetím Československa jako staronového člena FAO OSN bylo obrovským úspěchem týmu, který nesl hlavní tíhu prací – jak při návrhu dokumentu, tak při lobování, neboť celá akce nebyla v tehdejší době nedostatku devíz nijak levná – roční členský příspěvek do FAO OSN činil jeden milion dolarů. A přesto se vše povedlo!

Proto na zasedání rozšířeného předsednictva sekce pro lesnické a dřevařské vědy KKVRZ ČSAV dne 16. ledna 1970 (K. Čermák, E. Václav, L. Kostroň, A Kárník, V. Kotek, B. Lohr, F. Piškula, V. Samek, A. Koukal) přednesl Ing. Dušan Walter, sekretář Československého národního komitétu pro styk s FAO OSN, zprávu o dosavadním stavu utváření tohoto komitétu a jeho pracovních komisí. V komitétu byly zastoupeny tyto resorty a federální ministerstva: zahraničních věcí, financí, plánování a zahraničního obchodu, Federální výbor pro průmysl, výbory pro techniku a statistiku, dále ČSAV a ministerstva zemědělství ČSR a lesního hospodářství ČSR.

Československý komitét byl ustaven ve druhé polovině února 1970. Na jeho ustavující schůzi byla podána zpráva o dosavadních stycích s FAO OSN, o jeho generální konferenci 1969 a dále projednány dlouhodobé úkoly komitétu spolu s plánem práce a složení dvanácti pracovních komisí, mj. ekonomická, školská a pro kádrové rezervy, lesnická a dřevařská a další. Bylo rozhodnuto, že celá třetina členů komisí bude tvořena členy sekcí ČSAV pro rozvojové země.

Docházející literatura z FAO OSN byla soustřeďována na sekretariátu komitétu a byla dána k dispozici pracovním skupinám. Komitét byl čtrnáctičlenný a měl pětičlenný sekretariát. Pracovní komise podléhaly přímo komitétu.

V lesnické a dřevařské komisi byli členy: K. Čermák, E. Václav, A. Kárník, V. Kotek, V. Zásměta, M. Koukal, V. Novák, J. Pracna, V. Samek, J. Skoupý a další, v komisi pro školství a kádrové zálohy expertů L. Kostroň, F. Piškula a další, v komisi pro projektovou dokumentaci J. Očenášek, B. Nymburský a další, v komisi pro informace, tisk a propagaci M. Poruba a v ekonomické komisi J. Ruprich.

V dubnu 1970 přijíždí do Československa prof. Steenberg, náměstek generálního ředitele FAO OSN a hlava lesnického odboru FAO OSN, doprovázený V. Novákem, V. Kotkem a E. Václavem.

Ještě v tomtéž měsíci se rozbíhají práce na československé účasti v konkursu FAO OSN na vybudování výzkumného lesnického ústavu v Chittagongu ve Východním Pákistánu. Přípravné práce organizoval PZO Polytechna a bylo rozhodnuto, že gestorem nabídky projektu se stal Výskumný ústav lesného hospodárstva ve Zvolenu a že gestorem autorského týmu projektu se stal E. Václav.

Za hektického spěchu a pohybu mezi Kostelcem nad Černými lesy, Prahou, Bratislavou a Zvolenem byl projekt vypracován, vybráni experti a přeložený projekt zaslán v létě do Říma na ústředí FAO OSN. V konkurzu náš projekt za půl milionu dolarů vyhrál a již v září 1970 odjeli první experti – vedoucí týmu M. Martinů a J. Skoupý do Chittagongu a začali projekt realizovat. V listopadu se k nim připojil třetí expert E. Václav. Projekt FAO PAK – 3O se rozběhl velice zdárně, ale…

Východní Pákistán byl před prvními volbami vůbec. Tato zem navíc utrpěla strašlivým cyklonem století v listopadu 1970, kde padly miliony lidí. Po vypuknutí občanské války v březnu 1971 byl založen nový stát Bangladéš, projekt byl přerušen a J. Skoupý a E. Václav byli evakuováni nákladní lodí do indické Kalkaty a odtud letecky do thajského Bangkoku. Tam čekali měsíc na uklidnění situace. Občanská válka se změnila na válku mezi Pákistánem a Bangladéší, podporované Indií a oba experti byli nakonec v květnu 1971 evakuováni do Prahy.

V dalším roce pak J. Skoupý projekt oficiálně zakončil na místě v Chittagongu. Tak předčasně skončil první československý víceexpertní projekt FAO OSN, který Československo vyhrálo, za pouhých několik měsíců po svém vstupu do FAO OSN. Práce mezioborového týmu tak byla plně zúročena.

Po několika letech se Československo zúčastnilo dalšího konkurzu FAO OSN, a to na vybudování výzkumného ústavu lesnického v Barmě, dnešní Myanmar.

Projekt, který dal hodně práce, vypracoval gestor týmu autorů E. Václav v roce 1975, a podobně jako u předcházejícího projektu byl vybrán tým expertů. Projekt zněl: Založení výzkumného ústavu lesního hospodářství v Yezinu, Barma. Československo se dostalo až do finále konkurzu, ale tam bylo poraženo USA, které měly eminentní zájem na proniknutí do tohoto teritoria.

Pak následovalo období, kdy se ve FAO OSN uplatňovali čeští experti na přímé kontrakty. J. Parkán byl ředitelem řady projektů v Africe, E. Václav ve Vietnamu byl ředitelem dvou velkoškálových projektů FAO OSN 1980-83, O. Setzer byl dlouholetým ředitelem projektu FAO OSN v Kongu 1974-89, P. Benda ředitelem projektu FAO OSN v Guineji a četní další dlouhodobí experti – viz podrobně III. kapitola. Experti spolupracovali i nadále s Československým výborem pro spolupráci s FAO OSN a přispívali pracemi do jeho Bulletinu. Ještě v září 1989 předložil E. Václav návrh rámcového projektu na uspořádání výcvikového kurzu FAO OSN pro nižší lesnické kádry rozvojových zemí (Watershed Management, agroforestry and environment protection) podle požadavku federálního ministerstva zemědělství a výživy. Projekt však nebyl realizován.

Je úspěchem Československa, že na lesnickém a dřevařském odboru FAO OSN pracoval v letech 1978-83 náš expert J. Bím přímo v ústředí v Římě. Jeho pomoc při realizaci různých československých projektů jakož i při obsazování míst českými experty byla značná a velice prospěšná. Po svém odchodu z Říma skončil J. Bím svou činnost ve službách FAO, když vedl jeho projekt jako ředitel v Bangalore v Indii (1986-88).

V současné době reprezentuje Českou republiku na ústředí FAO v Římě Dr. Ing. René Czudek (bývalý pracovník ÚHÚL), který měl referát na semináři ve Křtinách v březnu 2004. Předtím pracoval i na projektu FAO v Maroku a má už za „sebou“ šest let práce ve FAO OSN.

Po návštěvě prof. Steenberga v roce 1970 došlo k další návštěvě vrcholného představitele FAO OSN. Na pozvání předsedy federální vlády přicestoval do Československa v roce 1986 jeho generální ředitel E. Saouma, který na Vysoké škole zemědělské v Praze dostal čestný doktorát a E. Václav mu předal jako dar soubor 11 zatím vyšlých čísel sborníku VŠZ v Praze Silvaecultura tropica et subtropica.

Spolupráce s FAO OSN od vstupu v roce 1969 až do konce osmdesátých let byla skutečně velká a potvrdila správnost našeho obnoveného členství. Česká republika spolupracuje s FAO OSN i v současném tisíciletí.

Ministerstvo zemědělství a kolektiv jeho pracovníků, vedený Ing. Karlem Vančurou, CSc., připravil dva úspěšné semináře FAO OSN, které se konaly u nás.

První byl věnován podpoře víceúčelového obhospodařování lesů ve střední a východní Evropě (Židlochovice, XII/2002), druhý pak trendům ve využití lesa (Hrubá Skála, III/2004). Organizačními změnami v roce 2004 byl však tento úspěšný kolektiv bohužel zrušen.

4. Spolupráce československých expertů s dalšími agenturami OSN

Přestože podle resortní příslušnosti se hlavní spolupráce s OSN a jejími projekty odehrávala především na půdě FAO OSN, nelze zapomenout ani na ostatní agencie OSN.

Už v roce 1968 začal pracovat jako ředitel projektu UNESCO (United Nations Educational, Scientific and Cultural Organization) v Mali Ing. Josef Parkán, CSc., první tajemník sekce ČSAV pro lesnické a dřevařské vědy. V Mali pracoval ve funkci ředitele projektu více než šest let.

Velice rozsáhlou spolupráci s UNESCO měl prof. J. Jeník. Byl předsedou i čestným předsedou Československého i Českého národního komitétu MAB (Man and Biosphera) UNESCO, dále členem byra Mezinárodní koordinační rady MAB/UNESCO a členem poradního sboru generálního ředitele UNESCO pro světovou síť biosferických rezervací a též i vedoucím projektů UNESCO v chráněné krajinné oblasti Třeboňsko.

S Československým výborem pro spolupráci s UNESCO úzce spolupracoval i E. Václav. Pracovníci Ústavu pro aplikovanou ekologii a ekotechniku VŠZ Praha J. Skoupý, D. Kvasničková a V. Kalina realizovali pro UNESCO krátkodobý kurz o životním prostředí v roce 1982 v Kostelci nad Černými lesy.

Čilý styk s UNIDO (United Nations Industrial Development Organization) – ústředí ve Vídni – měli naši dřevaři, vzpomeňme alespoň J. Bíma, V. Nováka a dalších expertů.