Medailonky z almanachu - Prof. Ing. Erich Václav, DrSc..

Českým lesnickým expertem v Africe a Asii aneb Toulavé boty českého lesníka v letech 1965-1989

Jak se postupně rodila knížka ing. Setzera „Tamtamy doznívají“, o jeho dvacetiletém působení v lesích rovníkové Afriky, uzrávala ve mně myšlenka, spojit její vydání s odborným seminářem na téma „České lesnictví ve světě“.

Jak původně obecná myšlenka nabírala konkrétnějších podob, došlo na shánění se po jménech a adresách „nestorů“, na tomto poli, kterými alespoň v mých představách od studentských dob, byli díky krásným knížkám, které mě v představách přenášeli do světa, pánové Jeník a Václav. Mé původní obavy o jejich zájmu o připravovaný seminář, vzhledem k věku mi poprvé rozptýlil spolu s předáním kontaktů přítel Karel Rokyta, který byl v posledních letech s oběma, dnes již váženými profesory, v pracovním kontaktu. Další rozptýlení, k mé velké radosti, přišlo při osobním setkání s oběma profesory, ke kterým jsem celá léta, co jsem tak nějak platonicky toužil po nějaké podobě jejich životní cesty, shlížel jako ke vzorům a nedostižným metám. To ale trochu předbíhám.

Nejdříve odešly dopisy o záměru uspořádat ve spolupráci ÚHÚL a ČLS seminář, kde by se v přehledu představilo celé období působení našich lesníků v zemích třetího světa od šedesátých let po dnešek. K mému potěšení přišly kladné odpovědi a prakticky ihned se rozvinula i spolupráce na příspěvcích obou světoběžníků. Po třech decéniích, řečeno jazykem taxátorů, jsem si začal doplňovat informace o jejich působení, jak v lesnictví našem, tak v lesnictví tropických a subtropických oblastí, čímž se můj obdiv k oběma pánům profesorům ještě zvýšil.

Život nám přináší různá překvapení. Nikdy jsem netušil, že se s těmito lidmi vůbec seznámím, navíc v jejich plné životní síle a elánu, který bych přál všem o mnoho mladším a že se s nimi, ať již díky přípravě semináře, tak i díky běžným odborným kontaktům, či přípravě tohoto almanachu tak sblížím.

S panem profesorem Jeníkem jste se seznámili na jiném místě. V následujících řádcích mi dovolte představit Vám životní dráhu pana profesora Ericha Václava, doktora věd.

Stručný životopis

Profesor Erich Václav se narodil 29. března 1930 v Orlové. Lesnictví vystudoval v roce 1953 na ČVUT v Praze, kde zůstal až do roku 56, jako vědecký aspirant fakulty a věnoval se šlechtění lesních dřevin. V následujícím roce potom obhájil disertační práci (CSc.) a do roku 65, kdy obhájil habilitační práci a stal se docentem, působil jako odborný asistent.

Rok 65 byl zlomový, jelikož jej prvně přivedl do oblastí, kterým následně v menší, či větší míře zasvětil celý život. Do roku 67 se podílel na expertíze v Tanzánii. V roce 69 vyšlo za jeho přispění první číslo Silvaecultura tropica et subtropica a následovalo působení v mnoha rozvojových zemích a to až do roku 1991, do odchodu na zasloužený odpočinek. V tomto období je nutno vyzvednout zejména rok 1979, kdy profesor Václav obhájil, jako dosud jediný český odborník, doktorskou disertační práci na téma tropických lesů a získal titul doktor věd (DrSc.)

Ale tito lidé neodchází do penze a když tak jen formálně. Až do těchto dnů je pan profesor Václav plně zapojen do činnosti obou našich lesnických fakult a to zejména jako vedoucí, či oponent diplomových, disertačních, či habilitačních prací.

Lokality a druh expertíz

Během čtyř expertíz v průběhu čtvrtstoletí byly realizovány práce na pěti dlouhodobých projektech v Africe a Asii. Tyto expertízy trvaly celkem osm a půl let a mimo ně se uskutečnily i dvě krátkodobé expertízy v západní Africe.

Tanzanie, vých. Afrika 1965 - 1967

Bilaterální expertíza na výzkumném lesnickém ústavu v Lushoto (Silviculture section). Jako první šlechtitel lesních dřevin v zemi (Tree breeder) řešil pan profesor Václav tyto šlechtitelské otázky: semenné porosty a výběrové stromy, testování potomstev, provenienční pokusy, introdukce dřevin v rozsáhlém arboretu a polních stanicích, řízkování dřevin a roubové plantáže, vypracování šlechtitelského programu 1967-1970, spolupráce s keňským šlechtitelským ústavem, pobyty v Serengeti a ostatních národních parcích, na Kilimandžáru a sopce s nejhlubším kráterem světa Meru (český prvovýstup).

Východní Pákistán - Bangladéš, jv. Asie 1970 – 1971

Expertíza na projektu FAO UN, pro který byl panem profesorem Václavem, jako vedoucím autorského kolektivu, vypracován vítězný projekt: Vybudování výzkumného lesnického ústavu v Chittegongu. Na jeho realizaci se podílel šlechtěním dřevin (Forest genetics, tree breeding), přežil tam cyklón století, volby, občanskou válku, vznik nového státu i evakuaci do Indie a Thajska. Pracoval i ve stoletých týkových plantážích (taungya systém) a v největší formaci mangrove na světě – v Sundarbansu, s výskytem bengálského tygra.

Vietnam, Indočína, 1980 – 1983

Ředitel (Chief Technical Adviser) dvou tzv. velkoškálových projektů FAO UN na zvelebení dvou výzkumných ústavů lesnických v Hanoji a Hočiminově městě (Saigonu). Vybavení ústavu, jeho laboratoří a knihovny, školení pracovníků, jazykové kursy, organizování zahraničních cest, studijních pobytů a stáží, zvelebení venkovních stanic, přijetí Vietnamu do IUFRO, zorganizování první vědecké konference ústavu, natočení prvních odborných lesnických filmů.

Laos, Indočína, 1986 – 1989

Expert agrolesnictví na projektu FAO UN v Luang Prabangu. Školení obyvatelstva a zakládání agrolesnických plantáží ve 167 vesnicích (175 000 ha). Práce na venkovních stanicích projektu, zakládání plantáží 62 druhů lesních dřevin. Vypracování prvních lesnických map dvou lokalit severního Laosu a vypracování tří Lesních hospodářských plánů, 10 jednoduchých laoských učebnic agrolesnictví pro mládež i dospělé. Založil první Národní park v Laosu a též i první lesnickou školu v severním Laosu.

Bylo přímo symbolické, že jako zahraniční expert pan profesor Václav končil svou expertízu v r. 1989 na ústředí FAO UN v Římě současně s Ing. O. Setzerem z tehdejšího Lesprojektu (dnes ÚHÚL).

Dvě krátkodobé expertízy v r. 1974 v Senegalu, Guinei, Sierra Leone, Liberii a v Pobřeží slonoviny v západní Africe

Studium druhového zastoupení cenných afrických dřevin, možnosti společného projektu na těžbu, zpracování a dovoz tropické kulatiny pro čsl. nábytkářský průmysl.

Účast na světových kongresech

1981 – Světový kongres Mezinárodního svazu výzkumných ústavů lesnických IUFRO v Koyto, Japonsko (spolu s Ing. O. Setzerem)

1985 – Světový lesnický kongres, Ciudad de Méjico, Mexico (spolu s Ing. O. Setzerem)

Světové a regionální konference – účast nebo zaslané referáty

1981 – účast na regionální konferenci FAO UN pro jihovýchodní Asii a Pacifik; Suva, Fidži

Zaslané referáty:

1967 – Světová konference Man – made Forests, Canberra, Austrálie. Publikován referát o šlechtění lesních dřevin v Tanzanii.

1969 – Světová konzultace Second World Consultation on Forest Tree Breeding, Washington, USA. Publikovány dva referáty o šlechtění tropických dřevin a o šlechtění břízy a olše.

1974 – Světová konference Vegetative propagation on Forest Trees, Rotorua, Nový Zéland. Publikován referát o vegetativním rozmnožování břízy.

S odkazem na výše uvedené expertízy, kongresy a konference je zřejmá i bohatá spolupráce pana profesora Václava s agenciemi OSN – UNDP, FAO UN, UNESCO, UNEP, WFR aj., jakož i s institucemi tropického lesnictví CFI Oxford, ICRAF Kenya, IUFRO aj.

Za všechna hodnocení a ocenění, kterých se profesuru Václavovi dostalo je nutno zmínit alespoň několik nejvýznamnějších:

Vysoké ohodnocení obou projektů vládou Vietnamu.

Akcent na dobrou spolupráci s Forest Research Institute v Hanoji.

Ocenění pokroku a přínosu na všech projektech od Mr. Flores Rodase, od J. Turbanga z FAO Bangkok a od M. K. Muthoo z FAO v Římě.

Vysoké ocenění přínosu projektů pod vedením Ericha Václava Prof. L. Pryorem z Austrálie, Prof. W. Liesem, presidentem IUFRO, Dr. H. Seipem, GŘ norských lesů v rámci Regionálního úřadu pro Asii a Pacifik.

Ocenění pokroku při realizaci projektů pod vedením Ericha Václava od K. Kitataniho, vedoucího oddělení ústředí UNDP v New Yorku pro Asii a Pacifik a K.Englunda, reprezentanta UNDP ve Vietnamu.

Činnost v lesnické a dřevařské sekci ČSAV

V r. 1963 byla založena Komise pro komplexní výzkum rozvojových zemí (KKVRZ) ČSAV a od r. 1965 fungovala lesnická a dřevařská sekce, která zároveň koordinovala lesnický a dřevařský výzkum tropů v Československu. Profesor Václav pracoval jako vědecký sekretář této sekce a koordinátor výzkumu v letech 1968-1970. V té době též intenzivně pracoval jako člen mezioborové komise na znovupřijetí Československa do FAO UN, což se podařilo v r. 1969 a ještě v tomto roce doprovázel nám. generálního ředitele a hlavu lesnického odboru FAO UN prof. Steenberga na jeho cestě po Československu. Též se zúčastnil všech symposií sekce ČSAV až do jejího zrušení v roce 1990 ve Zvolenu. Této derniéry se mj. zúčastnil i Ing. O. Setzer a Ing. M. Kraus z Lesprojektu.

Pedagogická činnost v tropickém lesnictví

Profesor Václav se také zasloužil o založení prvního pracoviště tropického lesnictví v Československu – katedry světového lesnictví na lesnické fakultě v Praze (1959). V roce 1962-63 absolvoval první postgraduální kurs pro budoucí čsl. experty v rozvojových zemích. Po návratu z prvé expertízy potom byl gestorem dvou postgraduálních kursů tropického lesnictví (1968-69 a 1973-74), jakož i gestorem krátkodobých kursů v témže oboru v r. 1977, 1979 a 1990. Přednášel pěstování lesů v tropech na lesnické fakultě v Brně 1968-69 a měl i pravidelné a především občasné přednášky na lesnických fakultách v Brně a ve Zvolenu (1968-2006)

Pravidelně též přednášel ve státech svých expertíz na různých školách a jiných institucích tropického lesnictví.

Vědeckovýzkumná činnost v tropickém lesnictví

Ve spojení s činností v zahraničí je profesor Václav autorem osmi závěrečných zpráv výzkumu v tropickém lesnictví a též doktorské disertační práce. Byl navíc školitelem doktorandů a autorem četných oponentských posudků zahraničních stážistů a doktorandů (Vietnam, Irák, Etiopie aj.).

Publikační činnost v tropickém lesnictví

Profesor Václav je spoluzakladatelem a dlouholetým editorem cizojazyčného sborníku Silvaecultura tropica et subtropica (12 čísel 1969 – 1988, 54 autorů prací o lesnictví 24 zemí, bibliografie prací čsl. autorů 1973, příznivé ohlasy z FAO UN a IUFRO). Publikoval přes 120 prací z oboru tropického lesnictví a přes 60 dokumentů pro FAO UN. Napsal čtvero skript (1969-1993) jako autor, spoluautor i vedoucí autorského kolektivu. Je autorem kapitoly o tropickém lesnictví v celostátní učebnici Kudrna a kol.: Biosféra a lidstvo (1968), autorem monografie o lesních plantážích tropické Afriky (1984) a čtyř knižních cestopisů: Ve stínu Kilimandžára (1974), Bengálské ohně (1978), V zeleném království pěti kontinentů (1989) a Čarovný svět pěti kontinentů (1995). Je autorem projektu na vybudování výzkumného lesnického ústavu v Burmě (Myanmar) pro FAO UN a několika projektů FAO UN pro Laos.

Přehled publikací E. Václava o tropickém lesnictví:

Období Téma Počet prací

Do roku 1963 Postgraduální studium tropického lesnictví 3

1964 - 1973 Publikace prof. Václava uveřejněné v Silvaecultura tropica et subtropica 62

1974 - 2004 Odborné publikace 137

Celkem 202

Na závěr mi dovolte připojit krátký rozhovor s panem profesorem:

Pane profesore, Váš život je spjat s cestováním a to do oblastí, kam to v dobách, kdy jste tam cestoval Vy, nebylo zdaleka obvyklé. Máte o svých cestách nějaký souhrnný přehled?

Ano mám. V průběhu čtvrtstoletí jsem uskutečnil celkem 18 cest do všech kontinentů mimo Antarktidy. Tři mé cesty vedly do Afriky, deset cest do Asie, tři do Austrálie a Oceánie a dvě do Ameriky. V letadlech jsem procestoval přes 410 000 km, což je vlastně 10 obletů rovníku a v roce 1988 jsem uskutečnil cestu kolem světa za 50 dnů. Moje toulavé boty mě zavedly do 70 zemí světa.

Když se za sebou ohlédnete, co ze svých cest a působení v mnoha rozvojových zemích můžete vyzvednout, jako odkaz pro místa, kde jste působil, tak i pro ty, co pokračují v šíření slávy českého lesnictví v nových globálních podmínkách.

Je jasné, že během téměř desetiletého pobytu v tropech zažije zahraniční expert ohromné množství různých situací a získá rozmanité zkušenosti a poznatky. Ty, které snad mojí činnost nejvíce poznamenaly, lze zařadit do tří skupin:

Do té první – té kladné skupiny – patří ty obohacující poznatky, spojené s introdukcí dřevin jak mezi kontinenty, tak i uvnitř nich. Do hlavní skupiny introdukovaných dřevin patřily především tropické borovice z USA, Mexika a Karibiku (Pinius elliottii, P. taeda, P. radiata, P. patula, P. michoacana, P. caribaea aj.), které jsem pomáhal introdukovat do Afriky a jihovýchodní Asie. Dále to byl týk (Tectona grandis), introdukovaný z jv. Asie do východní a západní Afriky a konečně velký počet druhů blahovičníků (Eucalyptus grandis, E. saligna, E. camaldulensis, E. maideni, E. citriodora aj.), introdukovaných z Austrálie do vých. Afriky a jv. Asie. K největším zážitkům ale patřily pozdější cesty do zemí původu těchto introdukovaných dřevin, kde jsem je mohl vidět v autochtonních podmínkách: týk v Bangladéši (1970) a Vietnamu (1980), dále v Indii (1981) a Laosu (1986), borovice v Mexiku (1985) a v USA (1988) a blahovičníky v Austrálii (1982). To byly vskutku posvátné a nezapomenutelné zážitky pro českého lesníka.

Ta druhá skupina již asi tak milá nebude, že?

Ano, druhá skupina poznatků je bohužel velmi negativní, neboť do ní patří katastrofický úbytek tropických lesů, ať už v Africe, jv. Asii či v Americe. Bylo velmi bolestné vidět, jak po celé čtvrtstoletí doslovně mizí tropické lesy v zemích, kde jsem pracoval (např. v Pobřeží slonoviny, Liberii, Tanzanii, Keni, Malajsii, Vietnamu, Laosu, Thajsku aj.). Na této katastrofické destrukci zelených plic zeměkoule a obrovského genofondu (ročně 20 – 25 miliónů ha!) mají vinu nejenom rozvojové země samy, ale i velmoci a světové banky, které prostřednictvím licencí, koncesí a půjček likvidovaly tyto cenné tropické lesy ekonomicky chudých států navíc s přemnoženou populací. Japonsko např. likvidovalo tropické lesy jv. Asie, Francie, Velká Británie, SRN a další evropské země mají velkou vinu na likvidaci tropických lesů záp. Afriky (Pobřeží slonoviny, Kamerun, Gabon, Liberie aj.) a americké instituce a firmy pak destrukci tropických lesů jižní Ameriky, především Brazílie a dalších částí Amazonie.

Tyto bolestné a nevratné ztráty jsou jen z nepatrné části nahrazovány zakládáním nových lesních plantáží, kterými jsem se aspoň v omezené míře snažil přispět k záchraně lesů v rozvojových zemích, i když v lesních plantážích to nebyly ve většině původní, autochtonní druhy dřevin tropických lesů.

Ta třetí skupina snad už zase musí být trochu povzbudivější, ne?

Konec dobrý – všechno dobré, a sem do třetí – naprosto pozitivní skupiny – patří moje zkušenosti s činností českých odborníků v lesnictví rozvojových zemí tropů a subtropů. Práce českých lesníků, pocházejících z vysokých škol, výzkumných ústavů, z Lesprojektu a z lesnické praxe, byla vždy na vysoké úrovni. Naši čeští experti odjížděli na expertízy vždy perfektně odborně i jazykově připraveni a svou obětavou a často velmi riskantní prací vždy přispívali k dobré, ba vynikající pověsti českého lesnictví. Dovolte mi proto, abych vyjádřil nakonec své osobní vyznání: Neznám příklad, kdy tomu bylo jinak a byl bych rád, kdyby tomu bylo tak i v budoucnu.

Jak vidíte pane profesore právě budoucnost působení našich lesníků ve světě?

Náš stát se snaží o proexportní politiku, ale na lesnictví se v této souvislosti dnes poněkud pozapomíná. Snažíme se vyvážet technologická zařízení a strojírenské výrobky. To je jistě vzhledem k strojírenské tradici českých zemí chvályhodné, ale měli bychom se poohlédnout po surovinově a energeticky méně náročné oblasti. Právě naše tradiční lesnické know – how, jak se dnes moderně říká, se nám zde nabízí k využití a to nejen pro přímý užitek České republiky, ale i jako příspěvek celosvětovému životnímu prostředí jako celku.

Nebude to jednoduché. Musí se znovu rozšířit výchova českých expertů – od postgraduálního studia počínaje, přes systematickou přípravu expertů a personální politiku resortního ministerstva a jejich podporu při obsazování konkursů FAO UN, UNEP, UNESCO i dalších sponzorských států a institucí počínaje SIDA, NORRAD, DANAGRO, institucí SRN aj. konče.

To vše přispěje k tomu, aby i noví Jeníkové, Setzerové, Skoupí, Bendové, Unčovští, Jelínkové a četní další experti svou záslužnou prací a početnými literárními díly šířili slávu českých lesníků po celých tropech, tak jak to činili dříve jejich předchůdci, dnes už pamětníci lepšího stavu tropických lesů, kteří by nikdy neměli být zapomenuti, neboť byli průkopníky.

Příspěvek do Almanachu z poskytnutých materiálů sestavil a otázky kladl, Richard Slabý.